Výsledkem ovocnářských zkušeností jsou stromky brzy rodící

Z poznání zákonů vzrůstu a plodnosti a ze zkušenosti získaných desetiletími vyrostlo ono podivuhodné ovocnářství, které umožňuje na malé ploše v krátké době sklidit poměrně velké množství jakostního ovoce. Představitelem těchto brzy rodících plantážnických stromků je nálevkovitý zákrsek, rostoucí na správném EM typu mírně rostoucí podnože. Jeho kmen je vysoký 80 cm. V této výši se kmen rozvětvuje ve tři základní větve, pokračování hlavního kmene se jednou provždy vyřízne. Tyto hlavní větve se opět vidlicovitě rozvětvují, takže je jich pak šest. Potom se každá větev opět vidlicovitě rozvětvuje na dvě další větve, takže nakonec jich je dvanáct. Ty tvoří základní kostru tohoto brzy rodícího plantážnického stromku. Celková výška nepřesahuje 2,50 až 3 m podle vzrůstu odrůdy.

Na základních dvanácti větvích je boční plodonosný obrost, který se přirychluje pro plodnost výhonů na vrchní straně větví, a pak zkracováním tohoto bočního obrostu v zimě neb velmi záhy na jaře. Tyto nálevkovité zákrsky se vysazují do řad 4 x 4 m neb 5 x 5 m od sebe, obyčejně do trojsponu. Mají-li správnou podnož, cennou odrůdu na dobrou půdu, rodí již druhým nebo třetím rokem po vysazení a pátým rokem přinášejí již na každém stromku asi 6 – 10 kg jakostního ovoce. Nálevkovitý zákrskový tvar je proto tak výhodný, že odstraněním prostřední osy je proud mízy stejnoměrně rozdělen na tři směry, později na šest a konečně na dvanáct proudů. Postavení všech větví je vzrůstově velmi výhodné, poněvadž rostou v úhlu 35 až 45 stupňů. Plodonosný obrost je zde na velké ploše a se všech stran i vevnitř koruny je ozařován sluncem. Ke všem větvím je snadný přístup, plodonosné výhony se mohou pohodlně ohýbat. Takto získáváme tvar, který má zdravý vzrůst a zároveň brzkou a velkou plodnost. Nálevkovité zákrsky na vhodných podnožích s prvním rozvětvením dodávají školky, které se nyní již specializují na tyto typy stromků.

Druhým osvědčeným představitelem těchto brzy rodících ovocných stromků je nově živený, v Belgii i ve Francii dávno kdysi známý typ řídkého zákrsku, kterému u nás říkáme „zákrsek vřetenovitý“. Na rozdíl od zákrsku nálevkovitého má kmen (střední osu) jako svislý kordon. Jeho řídké boční jednoosé větvičky se ohýbají do mírného obloučku,aby měly pokud možno vodorovnou polohu. Délka bočních větví porostlých plodonoši nebývá delší 80 cm. I zde zaručuje plodnost dobrá, brzy rodící odrůda, naštěpovaná nepříliš silným roubem na správný E. M. typ podnože. Plodnost ještě urychluje a zabezpečuje vyvazování bočních výhonů v pokročilém létě (červenec až srpen) do vodorovné polohy. Vřetenovité krsky rostou pomaleji než zákrsky nálevkovité. Jejich kmen dodává silným proud mízy větvím bočním – vodorovná poloha bočních větví přitom zajišťuje plodnost. Vřetenovitých zákrsků se používá výhradně k hustým výsadbám, nejméně však na vzdálenost 2,50 x 2,50 m od sebe. Ošetřování vřetenovitých zákrsků je celkem jednoduché, ale bez základních poznatků o ovocném stromě se při jejich ošetřování nelze obejít. Abychom na nich mohli řezat co nejméně, k tomu je třeba znalosti podstaty plodnosti i řezu, jak ji podává tato knížka.

U vřetenovitých zákrsků se osvědčuje vysazování jednoletých štěpovanců – nejvýše dvouletých. V této době se krásně ujímají a skýtají pak po zakořenění největší plodnost. Prostřední výhon se zkrátí o polovici (slabší výhony více, silnější méně) na čípek, k němuž se pak vyváže nejvyšší výhon, který se stane pokračováním kmene (prostřední osy). Jakmile boční výhony narostly asi do 30 – 40 cm, ohýbají se koncem července uvázáním lýkem ke kmínku, nebo k dřevěným kolíkům (se zubem) zastrčeným do země pod stromkem. V plantážích se někdy používá drátů zvláštním způsobem zahnutého, jimiž se ohýbání velmi urychlí. Nejdéle koncem zimy se boční výhony asi o třetinu zkrátí; slabší opět o něco více, silnější méně. Současně se zkrátí přírůstek letošního prostředního výhonu, abychom na něm příštím rokem získali další boční větvičky. Výška vřetena – podle životnosti stromku bývá 2 až 2,50 m. odumírají-li plodonoše na spodních větvičkách, zkrátí se silně vrch, aby se životní síla stromku převedla ke spodním částem. Spodní větvičky se také silněji zkrátí, čímž se zmlazují. Toto zmlazování je základem pro udržení dlouhé, svěží plodnosti vřetena a krásy jeho plodů. Třetí – byť nepravé – patro větví však nezakládáme dříve, dokud nejspodnější větve nepočnou rodit.

Každý, kdo pěstuje nebo chce pěstovat brzy rodící stromky, si musí ujasnit, že základem pěstitelského zdaru je udržení jejich správné kostry. Boční větvička je malou postranní vedoucí větví, která má být porostlá slabými plodonoši a nemá se zbytečně větvit do vzrůstu. Proto silné svislé výhony, tvořící se na vrchní straně větve, obyčejně v místě ohnutí, ostrým nožem vyřezáváme až na patku a ponecháváme jen boční a slabší výhony. I jim napomáháme k plodnosti ohýbáním.

U vřeten se počítá s plodností třetím rokem po naroubování. Při rozměru 2,50 x 2,50 m vejde se jich na 1 ar 18 a na jeden hektar (5 měřic) nevýše 1 848. počítáme-li průměrnou úrodou as 6 kg z jednoho dospělého stromku, je to na 1 aru přes metrický cent nejkrásnějšího ovoce. Lehce pochopíme, jakou budoucnost má toto plantážnické ovocnářství, ale také i to, že tyto typy stromků ovládnou naše zahrádky a vytlačí mnohé nepodařené a většinou zvlčelé tvary kordonů.

Při promyšleném ovocnářském využití pozemku se vysazují na 4 x 4 m od sebe nálevkovité zákrsky a mezi ně se dočasně sázejí ještě úzká vřetena. Pak ovšem se pod tyto stromky nedává žádná podkultura a dbáme, abychom u stromků, které se snaží růst příliš bujně, asi v okruhu 80 cm od kmene odryli kořeny. Poněvadž kořeny jsou blízko povrchu, není to nic těžkého. Takováto výsadba předpokládá vždy nejlepší nebo zlepšenou půdu, její časté, promyšlené přihnojování a kypření.

Tento způsob ovocnářství je již vyzkoušen ve velkém. V Říši je již sta velkých plantáží tohoto druhu.