16

Jak očkujeme

Očkování je dalším způsobem štěpování ovocných stromů. Jeho výhodou je, že se dá lehce konati i ve vegetační době, takže můžeme tuto práci snáze zvládnout.

Při očkování se prakticky seznamujeme s dalším zajímavým životním zjevem stromů – poznáváme, že míza má do roka dvojí mocné proudění. První na jaře až do půl června, druhé – po měsíci poměrného klidu – do konce července a začátku září, podle pohody počasí. V suchém roce se tato „druhá míza“  objevuje později, ve vlhkém a teplém roce dříve a mocněji.

Očkujeme-li stromek neb růži v květnu neb v červnu, tu očko přiroste a vypučí z něho výhon již v červenci téhož roku. Očkujeme-li v červenci až v září, tu očko jen přiroste a již nevypučí, zato s příštím jarem vypučí s velkou sílou. Ke květnovému očkování, jemuž pro vypučení výhonu říkáme „ na bdící očko“, můžeme použít i oček z roubů v zimě řezaných neb již také z letošních – jednoletých výhonů, ovšem z vyzrálých jeho částí. K očkování na spící očko používáme jen roubů z letošních přírůstků. Řezání roubů je odpovědná práce – doporučuje se s největší svědomitostí vybrat matečný strom i vhodný roub z jižní neb dobře sluncem ozářené strany, roub vyzrálý, s očky pěkně vyvinutými. Po odřezání roubu od matečného stromu hned odřezáváme čepele listů, jejich řapíky však ponecháváme, a také odřežeme nevyzrálou část na špičce roubu a část roubu naspodu, kde jsou očka špatně vyvinuta. Když jsou rouby takto upraveny, musí být hned zabaleny do vlhkého hadru, aby se z nich nevypařovala voda.

Očkujeme-li mladé podnože, tu vyhledáváme – zpravidla ne jejich severní straně -  na krčku vhodné místo, kam očko vsazujeme, některé stromky můžeme však očkovat ve výši korunky, kde se z očka tvoří nová korunka; ale i starší stromy můžeme přeočkovávat, a to tak, že strom na podzim neb časně na jaře seřežeme, necháme vypučet výhony a vhodné z nich v létě očkujeme.

Při přeroubování stromů se mnohdy některé rouby neujmou; tu v létě mladší výhony očkujeme, a tak doplňujeme jarní roubování. Po očkování ovšem naočkovaný výhon zkracujeme a příštím rokem vyřezáváme část výhonů nad očkem.

Okování nám skýtá též prostředek k „donucování“ neplodných stromků k plodnosti. V září a říjnu se vyřezávají z některého příliš plodného ovocného stromu květní pupeny a očkují se do větví neplodného stromu, vždy v tupém úhlu (kolmice dráždí k dřevitému růstu). Květní pupen přiroste a druhého roku zpravidla dá ovoce, které se vyvine v plod často velmi dobře vyspělý. Svými hormony plodnosti naočkovaný pupen povzbuzuje stromek k plodnosti. Tohoto zákroku po staletí používali zámečtí zahradníci, aniž si jeho výsledek vysvětlovali nynějšími názory.

Technika očkování je jednoduchá. Na vhodném místě v kůře podnože se udělá zářez v podobě T tak, aby se prořízla i vrstva lýka.boky zářezu se poněkud odloupnou. Nyní se vyřízne z připraveného roubu vyspělé očko a vsune se do zářezu, načež se přitáhne lýkem.očkování za kůru předpokládá dobrou mízu, která umožňuje lehké podloupnutí kůry s lýkem. Trhá-li se kůra a nechce ode dřeva, není to známka vaší nešikovnosti, nýbrž toho, že je špatná míza. Strom je nutno důkladně zalít, nebo raději počkat až se míza objeví.. není-li dostatek mízy, můžeme očkovat přidružováním, což se také dobře ujímá.

Štěpování nás nutí, abychom se seznámili s další zajímavostí u ovocných stromů. Musíme si všímati hustoty dřeva. Budete-li pozorovat různé odrůdy, zjistíte,že jejich dřevo je nestejně tlusté. Čím hustší je dřevo, tím je tvrdší a obyčejně tím pomaleji oste.je-li podnož ze dřeva hustého, roub ze dřeva měkkého, tu se tvořívají dvě nestejně silné části kmene – spodek je slabý, hořejšek silný. Je-li podnož z měkkého a roub z tvrdého dřeva, je to obráceně – spodek je tlustý a vrch je tenký. Při štěpování má přijíti vždy pokud možno stejné ke stejnému. Na tvrdší podnož roub tvrdšího dřeva, na měkčí podnož roub měkčího dřeva. Ještě důležitější je to u délky vegetačního období. Rané ovoce mívá kratší dobu vegetační, a proto zvláště při přeroubování starších stromů má nová naroubovaná odrůda pučet a zrát přibližně ve stejnou dobu jako odrůda přeroubovaná; jinak nastávají (nebo mohou nastati) rozličné úchylky  v době zrání ovoce naroubované odrůdy.

Poněvadž větvička sílí, tu, jakmile roub nebo očko přirostlo, je nutno pamatovati na uvolnění lýka, které se rychle zařezává a není-li včas uvolněno, může zničit zdar štěpování. Lýko se shora dolů přeřízne, ale neodstraňuje se; rostoucí větvička si je sama uvolní. Zvykněte si právě při roubovancích předvídat různé nehody – jako ulomení výhonu. Vyvažte silné výhony k čípku, aby rostly rovně a nezlomily se; není-li čípku, je nutno použít opěrného kolíku, hůlčičky, prutu apod.  dá to sice práci, ale máme jistotu, že krásně rostoucí roubovanec se nezláme. Opěrnou hůlku uvazujeme nejméně na dvou místech k podnoži, aby se nekývala.

Naštěpované stromky žádají zvýšené kypření půdy, aby rostly co nejzdravěji.

Předpis na štěpařský vosk za studena vláčný:

50 dkg pryskyřice, 20 dkg kalafuny, 10 dkg včelího vosku – vše se smíchá a dá rozpustit nad mírný oheň. Jakmile je vše dobře rozpuštěno a promícháno, odstavíme z ohně a přimícháváme za stálého rozmíchávání 5 dkg lněného oleje.  Když je olej spojen a vosk poněkud vychladlý, ale stále ještě tekutý, přimícháme 5 dkg lihu. Není-li vosk dosti vláčný, přidáme ještě trochu lihu. Není-li dostatečně mazlavý, přidáme něco lněného oleje.

Předpis na hojivou u ochranou mast na rány:

Dobrá pryskyřice se nadrobno roztluče a vsype do láhve se širokým hrdlem (jako na nakládání okurek). Nyní se pryskyřice proleje lihem, až ji lih zakryje. Láhev se postaví na sluníčko neb na mírné teplo, kde se pryskyřice rozpustí. Na dno láhve ssedne nečistota, načež se čistá tekutina opatrně přelije do jiné láhve. Takto získáme dobrou hojivou mast, kterou na rány nanášíme štetcem. Natírá-li někdo rány dehtem, chtěl bych se ho zeptati, zda by měl odvahu svou ránu na ruce nebo noze natřít třeba tím nejlepším dřevitým dehtem? V obnažené ráně stromu jsou otevřené buňky, tak živé a citlivé jako buňky lidské; dehet tyto buňky umrtvuje a mrtvá buňka není schopna hojení. Zatírají-li se rány již dřevitým dehtem, mělo by se zatírat jen suché dřevo, nikoli lýko a kůra. Dehet je výtečný na pražce a ploty.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Požadované políčka jsou označena štítkem (povinné):

Odpovídající příspěvky

O webu

Na webu naleznete veškeré informace, tipy a triky pro zahrádkáře. Poradíme Vám například s přípravou stromků na zimu, s péčí o záhony, s kypřením a hnojením půdy a spoustou dalšího. Začněte třeba s přečtením Zásad vytvoření zahrádky.

Nahoru