Podle kterých zásad zakládáme zahrádku

Cesty dávají zahrádce určitý obrazec. Cest i pěšin má zde být pokud možno málo, mají však být vybudovány pečlivě. Mají spojovat nejdůležitější části zahrady. Tak vedeme cestičku k zeleninovým záhonům, k odpočivadlu, k vodovodu, nebo nádrži s vodou. Cesta nás má účelně provést po celé zahradě, abychom jí co nejvíce užili. Projevem největšího nevkusu je, když celá zahrada je rozkouskována cestami a cestičkami, přeplněna záhony ve tvaru kol a elips a různých fantastických zjevů, okolo nichž vede cesta téměř jako příkop hluboká. K mnohým záhonům a políčkám je možné se dostat po trávníku, který ve skutečnosti je také cestou. Zahrada může býti řešena vždy jen jako organický celek. Jedno zapadá do druhého, jedno z druhého vychází a vzájemně se doplňuje. Úpravou a rostlinou výzdobou se snažíme zdůraznit krásy budovy i jejího bytového zařízení , které vždy prokazuje záliby svého majitele. Zahradní úpravou podchycujeme a zhodnocujeme zajímavosti okolí; na vhodném místě se snažíme vytvořit nerušený intimní koutek pro své rodinné štěstí i chvíle ničím nerušeného oddechu. Máme-li své zamilované rostliny, snažíme se poctít je zvlášť čestným místem. Užitkovou část oddělujeme zpravidla od části okrasné, ale tvoříme ji tak, aby i ona byla okrasou zahrady. Máme-li v zahradě neb v jejím okolí nějaké nepříjemné nebo nehezké předměty, můžeme je zakrýt nebo co nejvíce utlumit rychle rostoucími rostlinami. Každá rostlina, nechť je to slunečnice, keř, růže či astra, má svou barvi, tvar, svou dobu plné slávy i ústupu z ní. U každé sazenice je možno přemýšlet, co bychom s ní mohly a chtěli vyjádřit a jak bychom ji včlenili do celku zahrádky.

Stromy, keře i větší rostliny, jako slunečnice, topinambury, rudbeckie, jsou nám ve skutečnosti kulisami, kterými tvoříme pozadí, před něž dáváme jemnější rostliny, které vynikají jemností tvaru, květu a zbarvením listů. Jemnou květinovou výzdobu dáváme poblíž místa, kam pohled z bytu nejvíce zalétá a kudy nejčastěji chodíme, nebo kde rádi odpočíváme. Ovocný strom a keř může často sloužiti  jako kulisa i jako ojedinělá výstavní okrasná rostlina, jíž říkáme v zahradě solitera. Tam, kde chceme pěstovati zeleninu natrvalo, nesázíme ani ovocné stromy.

Při rozdělování ploch se snažíme, aby zahrádka nebyla rozbita na plošky malé, jejichž tvar ani rozdělení nemají smyslu. Řešíme-li plochu, ptáme se, čemu má sloužit. Má se zde pěstovat zelenina? Pak zde musí být po celý den slunce a plocha má být větší. Plochu pro zeleninu ryjeme vždy jako celek a teprve před osázením ji rozdělujeme na záhony jednotné šíře. Délku záhonů určuje potřeba určitého druhu zeleniny. Zeleninové záhony mají státi vedle sebe a v řádcích za sebou rovně jako vojáci, pěšiny se mají stýkat s pěšinami, záhony se záhony.

Chceme-li si při zakládání zahrádky založit trávníček, uvědomme se, že jeho účelem je dáti zahrádce světlo, průhled a svěžest. Trávník splní v zahrádce své poslání jen tenkrát, je-li dostatečně velký a ve svém celku alespoň ve třech průhledech ničím nerušen. Trávník dobře ošetřovaný slouží také jako místo k odpočinku i ke hrám.

Některá část zahrádky může sloužit i několika účelům zároveň. Mohou zde býti vysázeny zákrsky brzy rodících ovocných stromků, mezi nimi dočasně pěstovaná zelenina a okraje plochy mohou býti upraveny jako květinové záhony.

Rozdělení zahrady je tedy určováno záměrně, nikoli namátkou podle nějakého obrazce daného předem. Při osazování zahrádky trvalými rostlinami je nutno počítati s jejich budoucími záměry. Zahrádka nesmí býti nikdy přeplněna; podobala by se bytu, nacpanému nábytkem, byť i krásným, ale bytu, v němž není hnutí.

Je dobře si tyto zásady důkladně promyslet, ale přes to spolehnouti na dobré živé příklady již hotových krásných zahrádek v našem okolí. Je třeba si je pozorně prohlédnout. I kdo řeší jednoduchou zahrádku, udělá dobře, požádá-li zkušenějšího zahrádkáře nebo zahradníka o návrh na její rozdělení. Kdo buduje zahradu u své výstavnější vily úplně od základů, ten by měl vždy požádati o spolupráci zahradního architekta a jen jemu svěřit vypracování plánu. Zahradní architekt má dlouholeté teoretické vzdělání, uměleckou průpravu i bohatou praxi. Má potřebnou představivost i znalosti rostlinného života, dá vaší zahradě sloh i půvab, vyřeší každý kousek půdy a vloží do ní vaše přání. Kdo zakládá zahradu sám, po letech vždy trpce lituje: „Kdybych mohl svou zahradu ještě jednou založit úplně znova, jak zcela jinak bych si počínal!“ při zakládání zahrady se vždy osvědčí přísloví:     „ Nechodit ke kovaříčkovi, ale ke kováři.“

Nynější úprava zahrádek ve zlínských zahradních čtvrtích je ovlivňována jejich statnými okrasnými stromy. K pěstování  zeleniny lze použít jen ploch, které nejsou zastíněny.