Hloubka sázení a jiné důležité připomínky

Pozorujete-li bedlivě každou rostlinu, s ní pracujete, tu podle její vzrůstové povahy můžete sami určit, jak hluboko je ji třeba nasadit. Rostliny košťálovin (zelí, kapusta, kedlubny a květák) mají své „srdíčko“ na konci lodyhy. S prodlužováním lodyhy se oddaluje od země i srdíčko. Pozorujete-li však sazenici salátu, jahody nebo celeru, tu vidíte, že jejich srdíčka zůstávají stále nad zemí. Když pak pochopíte, že srdíčko rostliny nesmí nikdy přijít do země, je pak jasné, že salát nasadíte vždy tak, aby jeho srdíčko se octlo nad samou zemí (při sázení dobře přitlačíte hlínu ke kořínku). Podobně nasadíte celer, který jinak při hlubokém zasázení zapustí silné boční kořeny a nevytvoří své typické bulvy. Jahodníkově sazenice sázíme rovněž se srdíčkem nad samou zemí. Cibulku ze sadby zasadíme tak, aby bulvička na cibulce, která ukazuje budoucí cibuli, byla asi 2 cm v zemi. Zde platí zásada: Při sázení se podívejte, jak roste srdíčko rostliny; potom můžete rostlinku špatně zasadit. Prohlédněme si znovu sazeničky košťálovin. U starých sazenic vidíme, že košťály obyčejně pod povrchem vytvořily dosti silné kořeny. Proto je-li sazenička vytáhlá, sázíme ji tak, aby většina vytáhlé části přišla do země a mohla zakořenit; jinak se sazenice kroutila. Silnou mladou sazeničku sázíme po první její děložní lístky nebo po první boční lístek. Pozorujete-li rostliny rajských jablíček, poznáte, jak lehce jejich lodyhy vypouštějí kořeny. Toho využívají pěstitelé-zelináři; nejenom že rajské jablíčko zasadí o něco hlouběji, nýbrž je při sázení také poládají šikmo do důlku, vyrytého botanickým rýčem. Potom nahrnou na dvě třetiny lodyhy hlínu a jen jednu třetinu ponechají nad zemí. Tato měkká špice se ve dvou dnech napřímí, za svými prvními lístečky má již květ a podivuhodně rychle roste. Předstihne sazenice svisle sázené jak ve vzrůstu, tak i v plodnosti. Je to samozřejmé, neboť má více výhodně postavených kořenů.

Sázíme-li okurky, připravíme si napřed záhon takto: Středem záhonu, kde bude jen jedna řádka okurek, vyryjeme asi 40 cm hluboký příkopek v podobě brázdy, na jeho spodek nasteleme uhnilého koňského nebo i slamnatějšího kravského hnoje a na tuto vrstvu hnoje naházíme hlínu, kterou vyvýšíme nad povrch záhonu asi o 15 cm. Do této vyvýšeniny vysazujeme asi na 40 cm od sebe sazenice okurkové z hrníčku neb z kornoutů. Také tyto sazenice pokládáme šikmo, zahrnujeme je až po děložní lístky. I okurkové lodyhy dobře zakořeňují s mohli bychom z nich dělat i hřížence. Okurky často zaléváme, vždy však jen odraženou (na slunci ohřátou) vodou. Okurka miluje teplo, vyžaduje proto teplou a chráněnou polohu. Když okurky vytvořily asi šest lístků, uštípneme každé sazenici vršek. Po tomto zásahu se sazenice rozvětví.

Při kterémkoliv sázení je nutno dbát, aby sazenice přišly co nejrychleji do půdy a aby příliš ani před sázením, ani po něm nevadly. Ihned, co nejrychleji po osázení záhon zalejeme. Nejlépe je zalévati ke kořínkům trubkou (bez růžice). Vodu však nebudeme lít k sazeničce svrchu a prudce, nýbrž pozorně, abychom sazenici nevyplavili. Za teplých dnů sázíme vždy časně ráno neb později k večeru (sazenice nevadnou). Osázený záhon pak denně kropíme nebo zaléváme, nyní již s použitím růžice. Kdo může po přesázení sadbu zastínit papírem nebo lopuchovým listím, sazenicím prospěje. Zastínění se však po páté hodině odpolední odklidí, aby rostliny užily ještě světla a za noci rosy. Pamatujeme na to, že přesázené rostliny ztratily na několik dní své spojení se zemí, jejich listy však vypařují vodu. V této době musí být rostliny udržovány ve vlhku, jinak jim hrozí zkáza.

Čerstvě nasázené rostliny nikdy nepřihnojujeme. Hnojivo by jim nebylo nic platné a spíše bychom jim uškodili. Přihnojujeme až po zakořenění.

Ne všechny rostliny po vysázení se ujímají, vždy několik jich zajde. Uhynulé sazenice je nutno co nejdříve nahradit novou sadbou, aby nevznikla prázdná místa. Zahradníci tomu říkají podsazování rostlin. Při odhadování potřebného množství sadby musíme vždy počítati s několika kusy na podsázení. Podsazování uhynulých sazenic nesmíme odkládat.

Po vysetí a vysázení se musíme o své svěřence starat jako o novorozeně. Kde hrozí rostlince v době jejího klíčení nebezpečí sucha, nedostatku vody, nebo nočního mrazíku, tam všude musíme ihned zakročit. Klesne-li z večera teplota pod 5 stupňů Celsia, utiší-li se přitom vítr a obloha je jasná bez mráčků, tu můžeme čekat mrazík. Proto všechny jemné a choulostivé rostliny zakryjeme. Okurky, rajská jablíčka a vzklíčené fazolky přikryjeme, nejlépe květináči.

Nemáme-li pařeniště a chceme-li si vypěstovat k svému potěšení velmi ranou zeleninu, vypěstujeme si sami sadbu salátu, kedlubnů neb raného zelí tak jako u okurek a rajčat – v kornoutcích v kuchyni. Potom ji velmi záhy vysazujeme na slunný záhon tak, že pro každý vysázený řádek uděláme dvě vyvýšeniny z uhnilého hnoje a na ně položíme tabulky skla. Za sluníčka tyto tabulky odkládáme, neb nadzvedneme. Přestanou-li chladna, hnůj mezi sazenice rozhrneme a docílíme brzké a krásné úrody.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Požadované políčka jsou označena štítkem (povinné):

Odpovídající příspěvky

O webu

Na webu naleznete veškeré informace, tipy a triky pro zahrádkáře. Poradíme Vám například s přípravou stromků na zimu, s péčí o záhony, s kypřením a hnojením půdy a spoustou dalšího. Začněte třeba s přečtením Zásad vytvoření zahrádky.

Nahoru