V čem záleží vnitřní jakost ovocného stromku

Zkušenost s kordony rozličných tvarů ukázala, že zahrádkář potřebuje pro svůj kousek půdy při svém domě získat brzy rodící ovocné stromky, jimž plodnost je zaručena promyšlenou a nejvýš svědomitou prací školkaře. Ten dává stromku správný typ EM podnože vegetativně (z oddělků) získaný, i správnou odrůdu, on vybírá matečná strom, usnadňuje také mladému štěpu již ve školce v nejútlejším jeho mládí čilý vzrůst tím, že převrstvil půdu, zaškolkované stromky často okopává, správně je ošetřuje a záměrně vytváří jejich obrost neb korunku. Školkař má převážný podíl zdaru a úrodnosti vašich brzy rodících stromků ve svých rukou. Zklame-li on, sklidíte jen zlomek očekávaných úrod. Nynější cena jakostního stromku je jen zdánlivě vysoká. Ale plnou cenu za jakostní stromek má právo požadovat jen školka, který onu jakost do stromku vložil. Vydávat špatný stromek za jakostní je naprosto nepřístupné. Tím se pěstitelům odnímá důvěra k ovocnaření. Není odpovědnější, ale také krásnější práce nad prací školkaře, který je na výši doby.

Nepřímý dozor nad školkami budou čím dále tím více prováděti i sami zahrádkáři, kteří rychle nabývají odborného ovocnářského vzdělání. Nejbezpečnější dozor je, ví-li školka, že veřejnost zná podstatu jakostního štěpu a že jeho celoroční práce je zahrádkářskou a pěstitelskou veřejností krok za krokem sledována a svědomitá péče oceněna. Uvědomí-li si školka, že odběratelé se nedívají jen na stromek k prodeji připravený, ale také na matečnici podnoží, že chtějí znát průkaz o pravosti podnoží, že pozorují, odkud získává rouby, zda pozemky převrstvuje nebo hluboce poorává před novým zaškolkováním, zda školky okopává, zda má dostatek zapracovaného personálu i kapitálu, pak se bude snažit vypěstovat to nejlepší, neboť jen tak si zajistí velký odbyt a dobrou pověst. Jeho zákazníci rádi zaplatí i vyšší cenu za stromky vpravdě vzorné!

O jakosti stromku rozhodují zejména tito činitelé: 1. Dostatečná finanční nezávislost majitele školky. 2. pozemek přiměřeně veliký s půdou dobrou, hlinitou, v poloze pro školky příznivé. 3. Odborné vědomosti a naprostá solidnost majitele školky i jeho zaměstnanců, zvláště vedoucích. 4. Zručnost a stálé školení všech zaměstnanců školky, jejich sociální postavení a spokojenost, potvrzovaná dlouholetým zaměstnáním hlavních pracovních sil.

Je-li každá živnost, v níž by mohla vzniknouti – z počátku třeba nepostřehnutelná – škoda veřejnosti, jako kladení vodovodního, plynového potrubí, prodej alkoholu v hostincích apod., živností koncesovanou, pak by tomu mělo býti podobně i ve školkařtví, poněvadž zde je mimořádně velkého nebezpečí značných škod pro veřejné zájmy.

Po dvou mrazových pohromách jsme ztratili většinu ovocných stromků, které byly v plné plodnosti. Příčiny těchto mrazů se vykládají a hodnotí různě. Jedna z příčin je zaké ve skutečnosti, že různými změnami, provedenými na povrchu našich krajů, jako zánikem četných ovocných sadů, lesíků, porostlých mezi, keřnatých strání, zrušením pastvišť, vedením železnic, cest odvodňováním, regulováním, stavebním ruchem, zrušením řady rybníků apod., se pro rostlinstvo vytviřily úplně nové životní podmínky. Tyto na oko nepatrné změny mění celé klima, výsledkem těchto změn jsou pak jiné větry, jiné mrazy, jiná výška spodních vod.

Prožíváme velkou dobu přerodu rostlin, aniž si to mnozí zvědomují. Rostliny se přetvářejí podle nových podmínek; ty, které se těmto podmínkám dovedou přizpůsobit, zůstávají, rozšiřující se. Mnohé však nejsou schopny se přizpůsobit, proto hynou. Zde v této době má zemědělský výzkumník a hlavně šlechtitel rostlin velký a odpovědný úkol, aby tento přerod ve prospěch lidstva řídil a urychloval. U jednoletých nebo dvouletých hospodářských rostlin, jako u cukrovky, obilí, máku, zeleniny, dosahuje krásných výsledků. Jen dlouholeté rostliny – ovocné stromy – jsou zde stále Popelkou, poněvadž jejich zušlechťování vyžaduje plánovité práce celých generací. A přece této práce je právě nyní u ovocných stromů nejvíce zapotřebí. Úžasné rozšíření škůdců na ovocných stromech, hynutí ovocných stromů tam, kde se jim dříve výborně dařilo, hynutí stromů po mrazích – to vše je jistě vážnou výzvou pro pěstitele rostliny a pro ovocnářské výzkumníky, jichž potřebujeme mnohem více, něž kolik jich máme dosud.

Zajímavý důkaz, jak se rostlinstvo mění změnou místního podnebí, máme v povodí Baťova. Zde byla zregulována řeka Morava. Hladina vody klesla o několik metrů. Všechny okolní lesy, kde byly statné stromy, nyní chřadnou. Ani tisíce ptačích budek, ano postřiky nepomáhají. Stromy musí být postupně odstraňovány a nahrazovány novými. Ty zde rostou lépe, poněvadž mladý strom si na nové prostředí snáze zvykne.

Ovocný strom žije déle než je lidský věk. Právě tak, jako je u konce starý způsob hospodaření našich dědů, tak i staré ovocnaření našich praotců je u konce. Jeho zbytky odstraňují mrazy s překvapující rychlostí. To však není důvodem k nedůvěře v ovocnářskou budoucnost.

V této době ovocnářského přerodu zvítězí brzy rodící plantáže. Dají slušné a poměrně brzké výdělky našim ovocnářům a nám hojnost krásného ovoce. Jen ony nám pomohou vytvořit nové a zdravé sady vysokokmenů na lukách, pastvištích, mezích, podél cest i na polích k ovocnaření ovšem vhodných. Stojíme na prahu nebývalého ovocnářského rozmachu.

V tomto rozmachu budou mít významnou pracovní účast přírodovědně a ovocnářsky vyškolení zahrádkáři. Oni jsou nedocenitelnými propagátory, strážci i učiteli ovocnářství, a oni budou, pokud nají pozemky, prvními majiteli a průkopníky brzy rodících ovocných plantáží. Zahrádkáři s přiměřeným odborným vzděláním se stanou v ovocnářství ideálními spolupracovníky šlechtitelských stanic, budou úspěšnými laiky-výzkumníky i šlechtiteli a mohou proto pohnout rázně pákou ovocnářského pokroku. Zahrádkářství je projev tvůrčího ducha, zvláštní síly a touhy splynouti s přírodou, a tato síla podstatně přispěje k ovocnářskému rozkvětu již v nedaleké budoucnosti.

Nové životní poměry ovocných stromů si vynucují nové ovocné odrůdy – zde mají slovo šlechtitelské stanice s nynější obtížnou, složitou, ale přitom nádhernou genetickou vědou. Dnešní ovocné odrůdy jsou namnoze museem odrůd našich předků. Jsou většinou sice stále dobré, mnohé však povážlivě negenerující náchylností k chorobám a škůdcům. Vyžadují pěstování, aby získaly odolnost proti mrazu a snazší přizpůsobivost vůči změněným klimatickým podmínkám. Zde je nutno pracovat s přesnými předpoklady a za jasnými cíli, nespoléhat na náhody. Je velkým štěstím, že nynější doba, právem po ovoci lačnící, si tuto práci vynutí; prozatím ji jen připravovala.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Požadované políčka jsou označena štítkem (povinné):

Odpovídající příspěvky

Nahoru