Řízky, hříženci a odnože
V pěstitelské praxi je neobyčejně významné nepohlavní rozmnožování rostlin. Pozorujeme-li dvě rostliny téhož druhu – třeba okrasnou Salvii splendens – jednu vypěstěnou ze semena a druhou z řízku, vidíme nápadné rozdíly. Řízkovaná Salvie je nízká a velmi brzy kvete, semenáč téže Salvie je vysoký, kvete pozdě, květy jsou nepravidelně rozděleny. Nepohlavním rozmnožováním rostlin dosáhneme tedy ranějšího květenství, mírnějšího a jednotného růstu a naprostého zachování všech vlastností matečné rostliny. Jak by to bylo výhodné, kdyby obuvník mohl z jedné podrážky vyrobit dvě, nebo stolař z jednoho stolu udělat dva. To může jen pěstitel z rostliny. Máte-li za oknem „muškát“, můžete z něho do roka vypěstovat i dvacet nových rostlin. Z jednoho keře rybízového, angreštového, malinového můžete do roka vypěstovat dvacet i více nových sazenic. Nejsou to překrásné možnosti, nad nimiž srdce radostí poskočí?
Zahrádkář může nepohlavním způsobem rozmnožovati téměř všechny rostliny. Především roubováním a očkováním, jiné řízkováním a hřížením nebo z oddělků a šlahounů. Rozdělíte-li vytrvalý plamének nebo pivoňku na dvě části, rozmnožujete je oddělky, tedy nepohlavně.
Nyní se podívejme, jek se rozmnožují rostliny řízkováním. Řízkem nazýváme vhodně připravenou část větvičky, buď jednoleté nebo i starší, kterou zasadíme, abychom z ní zakořeněním získali novou sazenici. Řízky připravujeme jednak v době vegetačního klidu rostlin, od opadání listí do jara, jednak v době vegetační, kdy jsou rostliny olistěny.
K řízkování ve vegetačním klidu vybíráme dobře vyzrálé výhony jednoleté, z keřů neb rostlin skutečně zdravých a dobrých vlatností. Tyto výhony můžeme nařízkovati již na podzim nebo je založíme jako rouby a řízkujeme záhy na jaře. Z jednoho dlouholetého výhonu můžeme nařezat i několik řízků. Řízek je 10 – 30 cm dlouhý – může míti dvě očka, ale také až deset oček. Keře, které dobře koření, řízkujeme z delších řízků, ty, které koření těžko, z řízků krátkých. Rybíz, angrešt a meruzalka se rozmnožují z dlouhých řízků, růže z krátkých. Řízek dole začíná a nahoře končí očkem. K řezu řízků používáme ostrého nože tak, aby ani dole ani nahoře nebyl pahýlek; jen tak řízek dobře koření.
V řízkované větvičce jsou uloženy zásobní látky. Ty – uvolněny – přispívají k zakořenění, proto řízky z dobře živených rostlin zakořeňují lépe než z rostlin živených špatně. Abychom zakořeňování usnadnili, připravujeme půdu k sázení řízků co nejlépe – ale čerstvě nikdy nehnojíme, jen ji důkladně prokypříme. Někdy se sází kolíkem, lepší je však vyhrnout brázdičku a řízky klást asi 15 cm od sebe šikmo tak, aby ze zem vyčnívalo jen jedno očko. Řízkovat a sázet můžeme až do dubna. Proč sázíme řízky rybízu a jiných dřevin šikmo? Jsou pro to dva vážné důvody. První je ve vzrůstových zákonech kořenů – vodorovnější kořen tvoří více vlasových kořínků. Druhý důvod je v tom, že konec řízku šikmo nasazeného je blíže povrchu, že k němu tedy může přijít více vzduchu. Proč se však dává tak velký kus řízku do země a jen jedno očko ven? To proto, že úplně postačí jeden silný výhon, který se krásně rozvětví. Zpravidla však vypučí dva až tři výhony, tedy i z oček zakrytých v zemi. Půda chrání roub od přebytečného vypařování vody. Větší část řízku v zemi vytvoří více kořenů, jich rostlinka potřebuje.
Jak probíhá zakořeňování? Ze zásobních látek se tvoří na konci větvičky v zemi hojivý kalkus, závalové pletivo, jevicí se jako bělavá naduřenina, z níž vyrůstají kořínky nejdříve. Pod vlivem tepla a vláhy pučí očka – opět ze zásobních látek. Vyrůstají výhonky. Ty ještě nemohou asimilovat – stále tedy přijímají všechny vzrůstové látky ze dřeva řízku. Je-li větší část řízku nad zemí a nastane-li suché, větrné počasí, řízky sice zakoření a vytvoří často i první lístky, někdy však naráz uschnou. To proto, že při suchém počasí nebyly dostatečně zásobovány vodou. Vlhký a teplý vzduch velmi podporuje zakořeňování řízků.
Řízkování za zelena je v mnohém zajímavé a můžeme při něm uplatniti leckterých ze svých přírodovědeckých poznatků. Řízky děláme z olistěných, obyčejně ještě z nezdřevěnatělých , ale přece již vyzrálých letorostů nebo větévek. Poněvadž řízek má listy, nesmí být dlouhý, protože by vypařováním ztratil mnoho vody a zahynul. Délka zelených řízků bývá 5 – 8 cm podle toho, jak daleko od sebe jsou listy vzdáleny. Vrcholek výhonu ponecháváme, dole řežeme opět pod očkem. Vrchní lístky ponecháváme celé, boční jeden nebo dva lístky zkrátíme tak, že z nich zbude jen kousek čepele. Zmenšujeme tak odpařovací plochu listů. I zelený řízek používá k zakořenění svých zásobních látek. Jakmile se vytvoří první kořínek, využívá hned živin z listu. Zdar zakořenění zelených lístků je určován vlhkým vzduchem a náležitým teplem. Hospodyňky si to vyřešily ideálně – nasadí-li do květináče řízek „muškátu“ nebo fuchsie, tu jej poklopí sklenicí. Je to nejmenší skleníček nebo pařeniště. Podobný poklop je žádoucí pro všechny zelené řízky. Je pod ním teplo a vlhko.
K zakořeňování zelených řízků je dobrý praný říční písek; kdo si může opatřit rašelinu, bude vždy spokojen, dá-li polovinu písku a polovinu rašeliny a dobře promíchá. Ve sklenici vody zakořeňují např. větvičky oleandru.
Chceme-li vědět, co všechno můžeme řízkovat, zkoušíme. Neujme-li se vše, nemyslete si, že ta která rostlina se nedá řízkovat, hledejme chybu spíše ve své práci, promyslete si pochod zakořeňování a zkusme to znovu. I rouby ovocných stromů jsou schopny zapustit kořeny. Nejjednodušší prostředek je, donutit je k tomu oklikou. Na jánče EM IX se naroubuje odrůda, kterou chceme získat jako pravokořennou. Nyní se roubovanec nasadí hlouběji do půdy, k níž je přimícháme rašelina. Naroubovaná část brzy zapouští kořeny. Jakmile narostou dostatečně silné kořínky roubu, odřeže se podnož (jánče) a máme pravokořenný stromek. Nejde-li něco tak, jde to jinak.důležité je naučit se samostatně myslet, hledat a zkusit to i ono.
Zakořeněné řízky se buď ještě školkují k dalšímu zesílení neb se vysazují přímo na místa, kde mají kvést nebo rodit. Bytové květiny se pozvolna otužují, načež se vysazují do menších květináčů. Postupně se používá při přesazování květináčů vždy o číslo větších.
Zanechat komentář