Jak vzniká plánek k vysázení ovocných stromků v zahrádce

Pěstujeme-li zeleninu, tu můžeme zkoušet. Nestane se však žádné neštěstí, vysadíme-li zelí hustěji, než jsme měli, poznáme svou chybu do podzimu a budoucího roku ji napravíme. Vysazujeme-li však ovocné stromy, nemůžeme si toto pokusnictví dovolit. Zde se omyl pozná až po řadě let, kdy se již nedá téměř nic napravit. Můžeme se jen učit z chyb jiných zahrádkářů. Již při sázení musíme míti jistotu, že všem stromům zabezpečujeme slunce, vzduch a dosti prostoru pro celý jejich dlouhý život. Proto začátečník se má vždy obrátit na zkušeného a svědomitého ovocnáře, který nemá jen zájem na dodání potřebného množství stromků, ale ctižádost dobře posloužit. Dejte si vždy vypracovat plánek výsadby!

Bez promyšleného plánu se udělá při výsadbě zpravidla mnoho chyb. V plánku již pamatujeme na zařadění několika druhů a odrůd, abychom měli čerstvé ovoce rozmanité chuti po celý rok. Zahrádka by měla míti: Rané třešně a višně, raná jablka, rané hrušky, rané švestky aj. cenné slivoně, broskve, vinnou révu, rybíz, angrešt, maliny, jahody, cenné třešně, pozdní višně, podzimní ovoce, zimní jablka, zimní hrušky.

Půda zahrádkáře a poloha zahrádky „přepisují“ často určité druhy a odrůdy, jiné předem vylučují. Je dobře, zná-li zahrádkář, kdy a proč se tak děje.

Jabloně propadají krvavé mšici v zahrádkář uzavřených, v nichž je silný úpal sluneční a suchý vzduch, neboť milují dobrou půdu a vlhký vzduch. Úpal sluneční a suchý vzduch snáší dobře hrušeň, uzavřenou polohu snese nejsnáze švestka i některé slivoně. Ořešák nelze sázeti do malých zahrádek, nic pod ním neroste a jeho rozvíjející se koruna udusí jiné stromy. Do půd s nepropustnou spodinou, s vysokou spodní vodou nesázíme stromy roubované na pláňatech, ale po důkladném zlepšení ornice můžeme sem vsadit stromky mělce kořenící, štěpované na vhodné podnoži EM, získané množením vegetativním.

Při sestavování plánu je třeba pamatovati také na odborné vědomosti majitele zahrádky a možnosti jejího udržování. Nevysazujeme složité a obtížné tvary tam, kde zahrádkář je teprve začátečníkem. To vede vždy ke zklamání. Zahrádkář má pro prvních pět roků svého zahrádkářství vždy volit co nejjednodušší tvary ovocných stromků, odpovídající přirozenému vzrůstu, má se rozhodnout pro tvary, které samočinně podporují plodnost. Způsob ošetřování koruny má býti co nejsnazší, lehce pochopitelný a snadno proveditelný, nesmí zde býti velké nebezpečí škod, neprovede-li zahrádkář něco tak přesně, jak by snad bylo zapotřebí.

Zahrádkář si musí dobře uvědomit, že brzy rodící stromky jsou výsledkem: Mírně rostoucí a pro odrůdu správně volené EM; bohatě rodící a ušlechtilé odrůdy získané ze zdravého matečného stromu, správně vybraného roubu a dokonalého štěpování; správné výšky vštěpování; rozdělení proudu mízy na několik větví se vzrůstovou rovnováhou, jejímž předpokladem je účelná a správně stavěná kostra rozvětvení stromku; ohýbání větví a větviček; hojnost slunce a světla spolu s vyhovující polohou; jsou výsledkem dobré půdy, častého přihnojování a okopávání; protrhávání plodů; zmírňování vzrůstu bujně rostoucích stromků zakrácením části kořenů jejich odrytím na 80 cm od kmene nebo pozorným přesazováním stromku, dále použitím řezu jako prostředku zmlazovacího, jsou-li stromky úrodností a věkem zeslabeny, a jako prostředku zeslabovacího, chceme-li zmírnit bujný vzrůst k prospěchu plodnosti. Proti domněnce, že „řez dělá plodnost“, je třeba si zapamatovat, že řez je jen jedním z deseti i více činitelů, kteří plodnost usměrňují.

Snad nejdůležitější potřebou pro člověka, který si zakládá zahrádku, je pochopení rozdílu mezi stromky brzy rodícími a pozdě rodícími. Jsou stromky, které sázíme spíše pro své potomky než pro sebe. To jsou bujně rostoucí stromy, naštěpované na pláněti silnými rouby bujně rostoucích odrůd. Tyto stromy vytvoří mohutné koruny, začínají pozdě rodit, ale rodívají ještě i za padesát i za osmdesát let po výsadbě, kde ten, kdo je sázel, již nežije. Vzdálenosti, na které se sázejí, jsou 9 až 12 cm. Tyto vzdálenosti jsou nutné u hrušní, jabloní a třešní; u ořešáků dokonce 14-16 m. vysokokmeny jsou vhodné k cestám, na neoplocené pozemky, svahy, pastviště, vyhovují-li pěstitelské podmínky. Zde jiné stromy není možno sázeti. Na 1 hektar,tj. 10 000m², můžete jich při sponu 1é x 10 m vysadit 100. nasadíte-li na 100 m² dva takovéto stromy, je to již mnoho.poněkud slušné úrody se však dočkáte asi za deset let po vysázení. I těch deset let uteče a tu při dobrém ošetřování stromů jsou další úrody stále veliké. Rozvětvení těchto bujně rostoucích stromů má býti pokud možno přirozené, čemuž se napomáhá lidskými zákroky. Z mládí má koruna míti osu, aby do výšky mohla vytvořiti dostatek dobře osvětlených větví. Po 4 – 5 letech si již strom tvoří korunu podle přirozenosti růstu své odrůdy – buď do široka neb do koule, jiný opět do pyramidy. Ukázkou krásné stavby koruny bez zásadhu člověka jsou ořešáky.

Máte-li však malou zahrádku, řekněme asi 1000m², (máte-li ji ještě menší, platí to tím více) a chcete-li míti ovoce po celý rok, a to co nejdříve, pak můžete na 1000m² umístit až 73 stromy (ve vzdálenosti od sebe 4 x 4 m), aniž byste měli zahradu přehoustlou , ovšem jen tehdy, rozhodnete-li se pro brzy rodící plantážnické stromky, u nichž i při zběžném zjištění jsme poznali více než deset činitelů, podmiňujících jejich brzkou plodnost. Jedním z hlavních je podnož. V šlechtitelské stanici v East mallingu roztřídili mírně rostoucí podnože jabloní asi na 18 typů (do roku 1941). Z těchto se ve školkařtví používá jen několik. Každý typ má jednotný vzrůst, poněvadž se rozmnožuje nepohlavně – z oddělků. Máme již značné pěstitelské zkušenosti, které nám říkají, jaký typ podnože vzít, chceme-li docílit plodnosti zvláště brzké, který typ je vhodný pro odrůdy mírně rostoucí, který pro půdy suché, vlhké, kamenité, úrodné i živinami chudší. Použijete-li se těchto zkušeností při volbě správných typů podnoží EM, vhodných odrůd volených podle vlastností půdy i podle potřeby výnosů, je z větší části úspěch zajištěn.

Jabloňové podnože EM se rozdělují na čtyři skupiny. 1.skupina velmi slabě rostoucí. Podnož Malus EM IX (žluté metské jánče) nejvíce podporuje plodnost; je vhodná pro dobré půdy s přiměřenou vláhou, na zákrsky a nízkokmeny při vzdálenosti 4 – 5 m, při vřetenech na použití řezu (někdy i za odrývání kořenů) postačí vzdálenost 2,25 – 2,75 m. vhodné odrůdy na zákrsky: Zlatá zimní parména, Coxova reneta, Ušlechtilé žluté, Ananasová reneta, Bleinheimská r., berlepschova r., Matčino, Vilémovo, Boskoopské a Krásnokvět žlutý. Pro husté výsadby vřeten nejvhodnější odrůdy: Průsvitné žluté, Peasgoodovo, Coxova reneta, Ananasová reneta, Zuccalmagliova reneta, Aderslebenský kalil, Hammersteinovo, Ontario a Sudetská reneta.

2. skupina slabě až silněji rostoucí. Malus EM II pro chudší půdy. Pro zákrsky a nízkokmeny vzdálenosti jako u EM IX. Malus EM IV por vlhké půdy. Malus EM V pro suché půdy a mrazové půdy. Vesměs vzdálenosti jako u EM IX, jen při hustých výsadbách vřeten rozměry 2,50 až 3 m. Odrůdy: Průsvitné žluté, james grieve, Dr. Oldenburg, Baumannova reneta, Ontario.

3. skupina středně silně až silně rostoucí. Malus EM I je podnož vhodná pro slaběji rostoucí odrůdy do půd prostředně dobrých. Ovlivňuje vybarvení ovoce. Stromy – větší zákrsky i polokmeny – na ní štěpované se sázejí na vzdálenost 5 – 6 m, proto se této podnože nepoužívá na husté výsadby vřeten.

4. skupina podnoží silně rostoucích. Malus EM XVI.Pro prostřední půdy a suché polohy, vzdálenost stromků 5 – 7 m (čím lepší půda, tím větší vzdálenost). Odrůdy jako předcházející. Výběr odrůd je možno rozšířiti na desítky. Obecně uspokojí na této podnoži: Odrůdy jabloní: Aderslebenský kalil, zraje od prosince do března. Baumannova reneta, zraje v říjnu až v prosinci. Šampaňská reneta (pro drsné polohy)zraje od ledna až k létu. Vilémovo, pro vlhčí půdy, zraje v listopadu – dubnu.

Pro hrušně-zákrsky byla zavedena podnož Kdoule A jako nejlépe vyhovující. Vzdálenosti stromků 4 – 5 m, pro husté výsadby vřeten 2,50 – 3 m. Odrůdy: Avraňská, Hardyho máslovka, Lucasovo máslovka, pařížanka. Některé odrůdy hrušní štěpujeme na pláně, ježto na kdouli nerostou (dr. Julius Guyot, Williamsova čáslavka a Charneuská). Chceme-li je přece na kdouli, tu se na ni nejdříve naroubuje odrůda, která se na kdouli ujímá, a na ni se pak dá odrůda žádaná.

Švestky a renklody se osvědčují na Ackermannově švestce (Marunke) a na Bruselské švestce, jež školkaří po dlouholetém osvědčení zavádějí jako vhodnou podnož pro brzy rodící stromky švestek, které se sázejí na 4 – 5 m. pro vysokokmeny používají Damascenky; stromky na ní štěpované se sázejí na vzdálenost 5 – 7 m. nejvděčnější odrůdy:  Carská, stolní slíva, Ontario, Althannova renkloda, Královna Viktoria, Mirabelka nancyská, ze švestek: Čenošická, Lützelská, Ahlbachova Zimmrova, Wangenheimova, Bühlská raná a Domácí švestka.

Podnože pro třešně a višně. Bělokorá ptáčnice (na vysokokmeny). Rozměry pro chrupky a srdcovky 9 – 12 m, pro sladkovišně 6 – 8 m, Morela pozdní (stinná) 4 – 5. Primus mahaleb, známá mahalebka neboli turecká višeň, se nejvíce volí pro višně, zvláště pro zákrskovou morelu pozdní. Vzdálenost výsadby 4 m. nejlepší odrůdy: třešně: Napoleonova, Hedelfigenská, Germersdorfská, Kaštánka. Višně: Vackova, Sladkovišeň raná, Morela pozdní, Španělská, Ostheimská.

Z měruněk se doporučují u nás tyto odrůdy: Bredská, Velkopavlovická, Maďarská nejlepší a paviot. Štěpují se buď na některé slivky („duranci“) nebo na vlastní semenáče, a to ve tvaru zákrsků i polokmenů.

Z broskví zasluhují pozornosti: Alexandrova raná, Amsdenova a May Flower. Často se štěpují i na hořkou mandli. Myrobalán (Primus myrobalana) se považuje pro všechny slivoně, meruňky i broskvoně na podnož nejméně vhodnou, kterou nelze obecně doporučiti, nejspíše ještě pro slívy bujného vzrůstu.

Máme dokonce typ zákrskovitě rostoucích a neobyčejně plodných ořešáků: Juglans fertillis.

Při sestavování plánu postupujeme takto: 1. určíme si, které druhy a odrůdy chceme míti a kolik kterého ovoce – zda více ovoce ranného a pro okamžité spotřebování nebo ovoce trvanlivého na zimu. 2. zjistíme si rozměry, které tyto odrůdy potřebují podle podnoží. 3. Hledáme pro ně nejvhodnější místo. Stále dbáme, aby zahrada měla dosti vzduchu. Vysadíme-li třešeň, tu poblíž ní zasázíme ranou jabloň s menší korunou, třeba Průsvitné žluté. Sázíme-li jabloň se širší korunou, např. Peasgoodovo, pak ji vystřídáme vzhůru rostoucí hrušní – třeba Williamsovou. Švestky sázíme blíže k plotu, poněvadž tvoří menší koruny, k jinému plotu dáváme štíhlé rostoucí hrušně. Musíme zde hospodařiti s místem i sluncem. Musíme si také uvědomit, jak jde přes den zahradou stín. Nižší stromek před stromkem vyšším směrem k východu je ozářen sluncem dopoledne, odpoledne je ve stínu tohoto vyššího stromku. Čím vyšší koruna, tím delší vrhá stín. Je-li okolo plotu stromořadí vyšších ovocných stromů, pak stromy na východní straně stíní dopoledne a je-li zahrádka úzká, je sluncem ozářena její západní polovina a východní strana stromů. Odpoledne je tomu obráceně, sluncem je ozářena východní strana zahrádky a západní strana stromů. Severní zeď domu stíní vždy, jižní zeď má velmi mnoho slunce. V zahrádkách však vrhají málo stínu blízké okolní vysoké budovy. Záleží též na tom, na kterém svahu zahrádka leží. Kdo tvoří osazovací plán zahrádky, musí při volbě místa pro stromy počítati se světlem i stínem, se silou vzrůstu a vše to dohromady ucelit, aby zahrádka nebyla jen užitečná, ale i krásná. Kde je v zahrádce mnoho stínu, tam dávejte rané odrůdy, které mívají krátké vegetační údobí a proto jejich dřevo i plodonoše vyzrají. Zimní hrušně se mohou sázeti jen na nejteplejší místa zahrádky. 4. Jakmile jsme stromky podle odrůd rozdělili, vypravujeme si na čisto plán osázení kde okolo středu místa vysázení stromů uděláme kruh přesně v té velikosti, jakou zaujme jeho koruna v dospělosti. Plánek kreslíme nejlépe v měřítku 1:100, tj. 1 cm v plánku značí 1 m ve skutečnosti.

Ke konci si připomeneme, že u plánku platí víc než kdekoli jinde: Dvakrát měř, jednou řež.