Umění pozorovat vzrůst

Kdo chce být dobrým zahrádkářem, musí se naučit dobře pozorovat. Bez pozorovatelského umění není radosti z pěstitelské práce. I v pozorování je nutno se cvičit. Zahrádkář, který si uvědomí, že prvním úkolem jeho zahrádkářské práce je naučit se pozorovat a pěstitelsky vidět, docílí vždy mimořádných pěstitelských úspěchů. Pozorujeme tedy mladý, vyvíjející se stromek s hlediska jeho životních pochodů.

Roubovanci i očkovanci rostou nestejně. Některý roste bujně – vytvoří od jara do podzimu přírůstek až 1,50 m. takový špičák školkař zpravidla nezkracuje. Roste-li však štěpovanec slabě, je-li pokřivený nebo vytáhlý, tu jej školkař vždy zkracuje. Čím je výhonek slabší, tím více jej zkrátí. Při zkracování ponechává vždy čípek, k němu pak přivazuje nový výhon, aby rostl svisle v prodloužení hlavní osy (kmene).

Pozorujeme vzrůst špičáku po zkrácení. Na jeho konci je čípek. Je to místo, kde v rozměru 5 – 10 cm byla vyřezána očka z části kůry. Tento výčnělek – čípek, nejsou-li na něm očka – uschne, poněvadž do něho nejde míza. Nejsilnější výhon vyráží z nejvyššího, posledního očka na špičáku, a roste tak rychle, že tvoří pokračování kmene. Pozorujeme-li výhony, vyrůstající pod nejvyšším výhonem, tu vidíme, že čím blíže jsou k zemi, tím slaběji rostou. Můžeme říci, že zpravidla všechny boční výhony rostou mnohem slaběji než výhon nejvyšší. Výjimku nacházíme jen tenkrát, když nejvyšší očko bylo poškozeno mrazem, hmyzem nebo nemocí, nebo když nebylo dobře vyvinuto. Jen ze zdravého, vyspělého a dobře živeného očka vyroste zdravý výhon. Čím lépe je očko vyvinuto, tím zdatnější výhon z něho vyroste. Očko se krásně vyvine jen tehdy, když list, v jehož paždí se vyvíjelo, byl velký, zdravý, sluncem ozařovaný a když zůstal na stromě co nejdéle. Proto se naučte prohlížet a pozorovat očka.

Všechny jednoleté výhony jsou porostlé listy, tedy zesilovacím obrostem. Kdybychom výhony z kmínku předčasně vyřezali, zabrzdili bychom zesílení a dokonalé vyzrání jeho pletiv. Boční výhony jsou nositeli listů a v tomto jejich poslání musíme spatřovat jejich účel.

Poznali jsme, že podle toho, v jaké výši je očko na větvičce, vyroste výhon určité, předvídatelné síly. Všimněme si však dalšího významného zjevu: vyrostlé výhony jeví rozdílné odklony od kmene. Nejvyšší výhon roste svisle, výhon pod ním roste již poněkud šikmo, ale ve velmi ostrém úhlu, další, níže rostoucí má již sklon od kmene větší. Vcelku můžeme říci: hlavní výhon roste svisle a boční výhony (větévky) rostou šikmo. Podívejme se trochu okolo sebe. Lodyha vyrostlá z paždí děložních lístků roste také svisle. Výhon vyrostlý z konečného (terminálního) pupenu roste také vždy ve svislém směru. Když se na stromech v ovocném sadě nebo na lesních stromech tvoří vidlice, to je, když se hlavní kmen v určité výši rozvětvuje ve dva, tu je to jen proto, že na stromě v jeho mládí rostly v koruně dva prodlužující výhony společně skoro svisle. Boční výhony rostou v úhlu 30 – 45 stupňů, výjimečně i 60 – 90 stupňů od osy. Při troše pozornosti zjistíte, že vzrůst větví je tím pomalejší, čím více směřují k vodorovné přímce – a o to rychlejší, čím více se blíží poloze svislé. Čím více stromů a jejich větví pozorujeme, tím více se přesvědčujeme, že v tomto zjevu není náhody, nýbrž že je zde zákonitost. O síle vzrůstu rozhoduje výška postavení pupenu, výhonu nebo větve, a směr, ve kterém roste. Proto také vidíme, že největší životnost stromu bývá v jeho vrcholcích. Tento vzrůst je zajisté jen odrazem zvláštních, přesně působících vnitřních sil ve stromě.

Strom tedy tvoří kmen proto, poněvadž jeho svislá osa roste nejbujněji a protože v mládí má strom stále jen jeden svislý střední výhon a jiné šikmé. Kdyby měl pět stejně mocných větví skoro svislých, rostl by strom vlastně jako pět kmenů. Strom má proto korunu krásnou, harmonickou nebo nepravidelnou – místy hustou a jindy zase prázdnou, poněvadž jeho výhony působením rozličných vnějších vlivů byly zatlačeny do nepřirozených směrů. Buď rostly příliš vznosně, svisle, nebo příliš rozložitě až vodorovně. Kdo dobře pochopí vzrůstové zákony, vyčte ze stromů celou jejich vzrůstovou minulost i předpoví jejich vzrůstovou minulost. Kdo pochopí tyto zákony, obdivuje účelnost vnitřních sil stromu, které tvoří – nejsou-li rušeny vnějšími vlivy – stavbu nesmírně důmyslnou a účelnou.

Kdo chce korunku štěpu vhodně upravit, urychlit jeho plodnost a každý pěstitelský zásah provést účelně a nenásilně v duchu životních potřeb stromu, musí se napřed seznámit s jeho základními vzrůstovými zákony.