Praktické využití znalostí o koloběhu živin ve stromě

Předpokládejme, že máme zahrádku s několika ovocnými stromky, že jsem se seznámili s hlavními pěstitelskými poznatky, uvedenými v předchozích kapitolách. Do této doby jsme prodělávali průpravu, která nám umožní vniknout hlouběji do krás pěstitelských a využít všech pěstitelských možností. Snažme se proto vniknout do pěstitelských znalostí zelinářství a květinářství, do podstaty vzrůstu rostliny a ověřujme si své představy. Důkladné základní znalosti jsou začátkem velkých pěstitelských úspěchů.

Poznali jsem několik významných vnitřních sil stromu – koloběh živin, tvůrčí činnosti listů, zákony vzrůstu a plodnosti, a přesvědčili jsme se, že tyto znalosti oduševňují i usnadňují naši práci s rostlinami a že u ovocných stromů vedou k větším a krásnějším úrodám. Znalosti o podstatě rostlinného života nám umožňují činorodé myšlení a předvídavost, uschopňují nás k práci bez šablon, bez přesných puntičkářských předpisů a dávají nám jistotu dobrého výsledku.

Nyní se chceme podívat, jak leze prakticky využít znalosti o koloběhu živin ve stromě a o práci listů. Jako první populární příklad praktického použití těchto přírodovědných poznatků nám dává ovocný stromek ožraný od zajíců.

Zajíc okousal kůru i s lýkem okolo stromu. Lýková vrstva je přerušena. Koloběh živin ve stromě byl přerušen. Zde bychom si mohli dáti otázku: Ztratily v tomto případě kořeny spojení s korunou a jejími listy, nebo koruna ztratila spojení s kořeny? Zopakujme si na tomto případě znalosti o koloběhu živin. Kořeny posílají ve vodním proudu rozředěné soli do koruny dřevem, v koruně prodělávají tyto soli přeměnu, hlavně v zelených listech. Organické látky nastupují novou cestu, a to ve vrstvě lýkové; v této dráze jsou rozváděny do celého stromu, tedy i do kořenů. Každý kousek kořínku musel býti „počat“ v listech. Nyní je přerušena kůra a lýko. Zajíc dává příležitost k neobyčejnému zajímavému zjištění pravdivosti našich představ o koloběhu živin ve stromě.

Stromek, jemuž zajíc koldokola zničil lýkovou vrstvu, neusýchá, nýbrž se zazelená. Uschne jen tenkrát, když zaschne vrstvy dřeva, protože na ni působí vzduch a slunce. Proto ožrané místo zatíráme rozpracovaným jílem, do kterého je dobře přidat něco kravince, v němž je hormon, působící příznivě na vegetační pletivo. Tento nátěr se převazuje ještě hadrem, který je jakousi náhradou za kůru stromu. Jak jíl, tak i hadr udržují poraněné místo ve vlhkosti, takže voda stoupá nerušeně do koruny stromu. Ožraný stromek žije nyní v korunce z organických látek, jež tvoří listy, v kořenech žije z látek zásobních, které tam byly z listů dopraveny v předcházejících letech. Jakmile tyto zásobní látky kořenů jsou vyčerpány – není-li zde do té doby obnovena vrstva lýková – stromek neodvratně odumírá. Kořeny umřely hlady, protože nedostávaly z listů potravu. Umrou-li kořeny – umře celý stromek.

Co však vídáme u stromků zajíci ožraných? Z kmínku pod místem okousání vyrůstají bujné výhony, které bývají lidově nazývány odmladky, méně správné vlky či zloději. Je možno tyto výhony odřezat? Jakmile znáte koloběh živin ve stromě a tvůrčí činnost listů, je vám jasné, že tyto výhony odřezat nesmíte, neboť ony živí kořeny, místo koruny. Pokud ožraný stromek bude míti tyto listy, rostoucí na výhonech, odtud bude žíti i vrch s ožraným kmenem. Má-li okousaný stromek dostatek organických látek zásobních, vytvoří na místech požerku – je-li zde dostatečná vlhkost a ochrana před vzduchem – hojivý zával a z něho novou lýkovou vrstvu. Takový stromek je sice zesláblý (velmi rodí), ale je zachráněn. Jakmile nová lýková vrstva zesílila, odřezáváme spodní výhony, poněvadž jich už nepotřebujeme.

Z kmínků zmrzlých stromů a kordonů, někdy i ze stromů, jimiž po nasazení odumře téměř celá nadzemní část (často se stává u broskvoní), raší u kořenů, zpravidla ještě ze dřeva ušlechtilé odrůdy, několik výhonů. Jednoho z nich můžeme použíti k vypěstování nového kmene a koruny. Jek to uděláme? Ořežeme všechny výhony až na jeden? Nikoliv. Víme přece, že uhynulý stromek byl již zakořeněn; čím větší byla jeho koruna, tím více na ní bylo listů, tyto listy se staraly o výživu kořenů. Nyní ztratily kořeny všechny své listy – živitele a v náhradu dostaly jen ty výhony od kořenů. Potřebují na nich každý sluncem ozářený list, jinak část kořenů odumře a jejich hnití zachvátí i kořeny zdravé stromek je ztracen. Abychom tedy kořenům popřáli co nejvíce živitelů a zároveň umožnili vytvoření nového v nejkratší době, vybereme nejvhodnější výhon, vyvážeme jej do svislé polohy a zbývající výhony vějířovitě ohneme špičkou k zemi. Teprve až nový kmínek vytvoří dostatek výhonů a listů, můžeme spodní ohnuté výhony odřezat.

V krajích, kde zvolna zraje vinná réva, napomáhají k rychlejšímu zrání dvěma zajímavými způsoby: první je v tom, že začátkem června pokryjí zem černými plotnami z azbestu neb dehtového papíru, které přes den zem vyhřívají, v noci však brání vyprchání tepla ze země.

Druhý způsob používá prakticky koloběhu živin a práce listů. Většina hroznů se pod hroznem nakroužkuje tak, že se z výhonu vyloupne několikamilimetrový proužek kůry i s lýkem. Nad hroznem je větvička s listy a organické látky jsou z listů odváděny do hroznů, poněvadž z větvičky nemohou odejít. Hrozen se silně zvětšuje, sládne a urychluje své zrání. Podobně se kroužkují větvičky a větvě ovoce jádrového, čímž se stromy donucují k plodnosti. Kroužkování celých stromů a velkých větví u jabloní a hrušní přivodí sice plodnost, ale mnohdy za drahou cenu ztráty živnosti těchto stromů. Větší nakroužkované větve se v pozdější době zpravidla zlámou. Kroužkování používáme, abychom urychlili plodnost menších větví, nebo chceme-li brzo vědět, jaké strom ponese ovoce.

Proč neodumře nakroužkovaná větvička? Protože jde do ní proud živin v jejím dřevě a poněvadž kořeny dostávají potravu i zásobní látky z jiných, nenakroužkovaných větví. Kdybychom nakroužkovali všechny větve, a to tak silně, že by se zde brzy nemohla vytvořit nová lýková vrstva, umřel by strom, právě tak, jako když je ožrán od zajíců. Odumírání stromů trvá někdy i rok. Proto při kroužkování dávejme velký pozor a používejme ho jen opatrně a výjimečně.

Broskvoň nelze kroužkovati, poněvadž šťávy z kořenů jsou zde dopravovány těsně u lýkové vrstvy, která snadno zaschne a proto kroužkovaná větev u broskve usychá. Třešně a švestky po kroužkování propadají klejotoku a hynou. – Krátce: Peckoviny se nikdy nekroužkují!

Podnož stromků brzy rodících urychluje plodnost jednak proto, že nepřijímá z koruny přespříliš mnoho organických látek, jednak svými šťávami. V místě roubování se obyčejně tvoří naduřenina, která nejlépe ukazuje, že se zde hromadí organické látky, protože je zde jiné pletivo a i místo srůstu s podnoží je jekousi překážkou při sestupu asimilátů (proto také starší přeroubované stromy po přeroubování brzy rodí). Máme-li bujně rostoucí stromek, můžeme zabrzdit jeho vzrůst k prospěchu plodnosti použitím plechového pásu, který zabraňuje, aby se drát, jímž pás upevníme na kmen, zařezával do stromu. Plech s drátem nedovolují pletivu se rozrůstati a proto zde nastává brzdění v odchodu asimilátů z koruny ke kořenům sestupujících, což se projeví mírnějším růstem a větší plodností. Je samozřejmé, že se tohoto umělého prostředku používá jen výjimečně, poněvadž plodnost musí být zajištěna cestami přirozenými.

Skutečnost, že plod je na větvičce jako magnet, který k sobě přitahuje organické látky v listech vytvořené, lze pěstitelsky využíti ke zvětšení plodů tím, že ke stopce přiroubujeme zdravý nejbližší výhonek, jehož vrcholek zkrátíme, takže plod ssaje výživu ze dvou pramenů. Takto se někdyy podaří dosáhnouti plodů mimořádně velkých a při tom chutných, váhy i nad 1 kg!