Následky nepromyšleného řezu

Kdo si neujasnil základ stavby kostry koruny ovocného stromu a přesto se pustí do řezu, dosáhne především toho, že mladou korunku zahustí. To se děje obyčejně hned po vysazení stromku. Všechny výhony se o polovinu zkrátí. Na jednom výhoně vypučí čtyři až pět silných nových výhonů a tak stromek, který měl ve školce např. pět větví v korunce, nyní jich má dvacet. Správně by se jich mělo nechat vyvíjet zase jenom pět – prostřední a čtyři boční. Všechny ostatní výhony by se měly zkrátit nebo vyřezat. Z těchto pěti základních větví by stromek postupně vytvořil řídkou, vzdušnou a mohutnou korunu, v níž by v budoucích letech nebylo zapotřebí vyřezávat desítky velkých větví. Co však vidíme ve skutečnosti? Po sřezání koruny při sázení se nechávají růst všechny nové výhony. Zahrádkář má radost, že stromek čile roste, že je zdravý. Bohužel si neuvědomuje, že všechny výhony, vyrůstající z malého prostoru, se snaží vyvinout ve velké větve, pro než zde není místa. V tomto přehoustlém stromku velmi brzy nastává zápas výhonů o světlo. Výhony se prodlužují, kroutí se různými nepřirozenými směry a koruna stromu pak nemá přirozenou stavbu. Každým rokem je zapotřebí vyřezávat celé větve a nakonec při velkých vichřicích neb při velkých úrodách se větve zlámou.

Kde je chyba? Má se tedy korunka po vysazení řezat vůbec? Ano, korunku je třeba po vysazení přiměřeně zkrátit, ale po tomto zkrácení je nutno ponechati k volnému vývoji jen hlavní výhony ze základních větví a všechny ostatní výhony zkrátit a příliš bujné úplně vyřezat. Prostřední, osový výhon má být alespoň po čtyři vývojová léta stromu svislý, boční výhony mají míti odklon 35 až 45 stupňů od osy.

Kdo však chce být stavitelem korun svých stromů, ten musí míti napřed představu, jaká má být tato správná stavba. Nelze pracovati k určitému cíli, není-li nám tento cíl jasný. Stavitel také nepostaví dům bez plánu, a i ten kdo kreslí plány, vidí napřed to, co nakreslí na papír, svým duševním zrakem. Prohlížejte si často dva obrázky, které znázorňují správnou korunku mladého štěpu rok po vysazení a pak po tříletém vývoji.

Zakončil bych tuto kapitolu poznatkem všech praktiků: čím více znalostí, tím méně na stromě řežeme.