K čemu lze využíti štěpování

Mnoho zahrádkářů touží po tom, aby uměli štěpovat a přece, jako by jim nějaká síla vázala ruce, pociťují nevysvětlitelnou obavu, jako by se jich „cosi“ ptalo, jsou-li oni těmi vyvolenými, kterým se tato zvláštní operace ujme. Je to skutečně cosi úžasného přenést větvičku s jednoho stromu na strom druhý, aby zde přirostla a zmohutněla v nový strom. Vždyť je to umělé spojení dvou rostlin k novému, dlouholetému životu. Štěpováním jsme se rozhodli o trvalém spolužití dvou – dosud si cizích – rostlinných bytostí. Štěpováním uměle prodlužujeme život určité odrůdě. Možná, že odrůda panenského jablka vznikla ze semena nebo mutací před pěti sty lety. Jisté je to, že původně byl jen jeden jediný strom této odrůdy. Štěpováním se prodloužil její život zatím na pět set let a rozmnožil v desetitisících jednicích. Není to cosi mimořádného?

Ořízneme-li ze stromu panenského očko, vsadíme do podnože, tu z tohoto jediného očka vyroste celá nová koruna s kmenem, s typickým rozvětvením, tvarem větviček, květů, dřeva, listů i plodu. V každém očku, právě tak jako v seménku, je skryt, utajen, plán stavby stromu a jeho možností, do nejmenších podrobností. V každém očku je nedělený, nekombinovaný celý „dědičný“ poklad matečného stromu. Nejen v každém očku, ale v každé buňce tohoto očka a samozřejmě celého stromu, je toto dědictví.

V semeni cizosprašných odrůd jsou spojeny dvě odrůdy, někdy i dva druhy, po přecházející mnohonásobné kombinaci jejich vloh a vrodů. Proto semeno tvoří vždy novou odrůdu, která se v něčem liší od rodičů. Všimněte si jen smrků v lese – všechny jsou sice smrky, a přece nenajdete ani dva z nich navzájem stejné. Povšimněte si toho, udiví vás, kolik rozdílů je mezi smrky v lese – vždyť to jsou semenáče.

Roubem tedy přecházejí všechny vlastnosti na strom nový, což ovšem neznamená, že nemohou býti ovlivněny podnoží. V podnoži jsou zásobní látky a jejich jistě významnou složkou jsou i hormony v nich uložené, které mohou měnit barvu i tvar ovoce naroubované odrůdy a mohou vyvolávat i jiné vlivy – jako např. dát nové odrůdě odolnost proti hmyzu, ranější zrání, prudší nebo mírnější růst apod. to jsou však změny vyvolané chemicko-biologickým drážděním. Záměrně je možno i těchto dráždidel využíti i ke zhodnocení stromů, a ke zvětšení úrod, jak to dokázal Mičurin svými přikáječi, které nazval mentory. Tu je – zvlášť pro zahrádkáře – vděčné pole činnosti.

Roub má v sobě vlohy matečného stromu pro plodnost, zdraví, nebo pro sklon k jistým nemocem, k červivosti nebo pro odolnost vůči ní. Jen zdravý matečný strom dá původ zdravým štěpům. To platí též o podnožích. Mnohé vady matečného stromu, podnože a odrůdy se ukáží pravděpodobně na štěpu a to tím spíše, čím horším životním podmínkám bude štěp vydán. Roub má v sobě však též požehnání práce svých pěstitelů. Roub se stromu rostoucího v dobré půdě a v dobrých životních podmínkách mívá v sobě hojnost zásobních látek a dostatek životnosti. Ta se projeví čilým vzrůstem, velkými a zdravými listy, větší odolností vůči chorobám. Dobrá práce působí také zde ještě i na „potomky“. Z takovýchto stromů se rouby lépe ujímají a při přeroubování starších stromů je doslova omlazují.

Roub si však uchovává též něco ze vzrůstové síly větve, na níž narostl. Byla-li to větévka mírně nebo vodorovně rostoucí, tu i stromek z tohoto roubu naroubovaný bude slabšího růstu a bude proto spíše rodit než stromek naroubovaný roubem z bujné větve svislé. Jen proto se nepoužívá roubů z výhonů, zv. „vlky“, poněvadž stromky z nich naroubované by rostly jen do dřeva a velmi pozdě by začaly rodit. Vidíme tedy, že rouby z jednoho stromu mohou poskytnouti různě silně rostoucí štěpy, i když použijeme vybranou podnož jednoho a téhož čistého typu. Pěstitelsky se toho využívá k získání brzy rodících vřetenovitých zákrsků. Čím menší rozměry má vřeteno zaujmout, čím dříve má rodit, tím bedlivěji musíme vybírat pro ně vhodné rouby.

Další, velmi zajímavá skutečnost u roubu je, že po naroubování roste tím silněji, čím dříve byl naroubován, a tím slaběji, čím později se tak stalo. Naroubujeme-li z části roubu začátkem března hrušeň, vyroste silný výhon. Použijeme-li zbytku téhož roubu k roubování v květu, naroste jen slabý výhonek, v červnu roubovaný roub nevytvoří téměř vůbec výhonů. Totéž je při očkování. Očkujeme-li v květnu a červnu tzv. bdící očko, tu výhon z očka vyrostlý je slabší. Když očkujeme v červenci a v září na spící očko, vyroste výhon až příštím rokem, ale je zato velmi silný. Vidíme tedy, že jeden roub může dát stromky různé vzrůstové síly, podle podoby štěpování.

Zahrádkář může použít štěpování k rozmanitým účelům: K získání nových stromků (dobrá školka vypěstuje však zpravidla lepší stromek než sám zahrádkář), k přeroubování nevhodných odrůd na jeden strom, čehož se – zvlášť v dřívějších dobách – hojně používalo. Matečné stromy jabloní měly ve svých korunách až třicet naroubovaných odrůd (v Říhově chlumecké zahradě i přes 100 odrůd), vždy však přibližně stejně zrajících. Z těchto stromů se brávaly rouby. Takto si můžeme vytvořit také sortiment různých odrůd, třeba na jednom stromě. Štěpováním omlazujeme starší i mladší špatně rostoucí ovocné stromy. Netvoří-li mladý stromek žádné přírůstky, jen samé plodonoše, tu říkáme, že babčí. Podobný stromek sice rodí, ale brzy zajde. Jediná záchrana je ve zmlazení, které zpravidla vždy kombinujeme s přeroubováním. Korunku zbabčilého stromku sřežeme až o dvě třetiny a do každí větve vsadíme jeden neb dva rouby, podle síly větve; rouby bereme ze zdravého, čile rostoucího stromu, třeba i zcela jiné odrůdy. Chceme-li ponechat a zmladit původní odrůdu, tu ponecháváme rouby růsti, asi dva roky. Za tuto dobu vytvořily silné výhony, zlepšily také kořenový systém a uložily ve stromku dosti zásobních látek. Nyní rouby odřízneme až do původní odrůdy; pak se snažíme vytvořit kostru koruny. Takto lze zmladit téměř každý stromek. Roubovat můžeme ovšem i šeřík; okrasné plnokvěté slivoně Primus triloba se roubují buď na planou trnku nebo na švestku. Roubovat můžeme také rajské jablíčko na brambor, na tabák, můžeme sroubovat dva košťály zeleniny dohromady, k jednomu plody tykve přidružením naroubovat i tři jiné plody tykví odlišné barvy, můžeme roubovat kaktusy a mnoho jiných rostlin. Zahrádkář, který hledá radost a poučení v pokusech, má v roubování dosud nedoceněný prostředek k pokusům nejen zajímavým, ale také užitečným. Nyní, kdy již leccos víme o hormonech, je jasné, že roubování různých druhů navzájem nám může ukázati mnohé, i užitečné výsledky. Chtěl bych se zmíniti o tak zvaných chimérách. Německý šlechtitel rostlin Hans Winkler narouboval na lilek rajské jablíčko. Po ujmutí roubu odřezal roub právě v místě jeho srůstu. Větvička vyrostlá z tohoto místa přinesla plody mezi lilkem a rajským jablíčkem. Jiný italský zahradník pozoroval větev, vyrůstající z místa, kde byla mišpule naroubována na hloh. Plody na této větvi jsou opět přechodem mezi mišpulí a hlohem (Crataegomespilus). Opět jiný zahradník objevil takto plody citroníku, na nichž se pásek kůry citronu střídá s oranžovým páskem pomeranče. Pletiva podnože i roubu na místě sroubováním prorostla k sobě a do sebe, takže pletiva buněk jednoho druhu (neb rodu) jsou obklopena pletivy buněk druhu (rodu) přiroubovaného nebo jsou vedle sebe (chiméra sektoriální). Zahrádkář zde může zkusiti svoje pěstitelské štěstí…