Jak si počínáme při vysazování stromků

Zvláště v rodinné zahrádce si musíme uvědomit, že se svých ovocných stromků chceme sklízeti nejen ovoce, ale i radost. Máme-li chodit okolo stromů, které chřadnou a nerodí, tu člověka denně mrzí. Proto právě v rodinné zahrádce, musíme věnovat největší péči přípravě půdy před sázením stromků neb při něm. Kde je malá vrstva půdy a dole špatná a nepropustná spodina, převrstvíme půdu nepříliš do velké hloubky. Na pozemku s vysokou spodní vodou upravíme násypy tak, že podélné pásy půdy vybereme a nahodíme tam, kde budeme vysazovat řadu stromů. Na takto vzniklé podélné terasy vysazujeme pak mírně rostoucí stromky. Prohlubinu oséváme travou.

Sázení stromku je odpovědná práce. Stromek posíláme do nového života: a tu jako rodiče, kteří dávají výbavu dceři i synovi, když je posílají do světa na zkušenou neb do manželství, aby jim usnadnili první dobu, která je vždy nejtěžší, tak i zahrádkář chce dát stromku výbavu pro jeho těžký začátek. Touto výbavou je dostatek zkypřené půdy. Jámy k osázení ovocných stromů v půdách nepřevrstvených mají býti 1,50 x 1,50 m široké a přibližně 60 cm hluboké. Čím je spodina horší, tím kopeme jámy širší a méně hluboké. Do hlubokých jam se někdy stahuje voda a půda v nich bývá kyselá. V půdách převrstvených stačí jáma 60 x 40 cm, z předpokladu, že kořeny stromku se octnou v dobré, činné půdě. Zakrní-li stromy v nejútlejším mládí, ztratíme tím sta, ba tisíce korun pro budoucno.

Při sázení stromů není naším úkolem vpraviti nějak kořeny do země, nýbrž připraviti též zem okolo stromku ta, aby se mohl rychle a silně zakořenit.

Než přikročíme ke kopání jam, připravíme si zašpičatělé kolíky („floky“) a na každé místo, kde bude stát stromek, se flok zarazí. Tyto kolíky, znázorňují budoucí stromky, mají být postaveny do řad přesně vyřízených, jako samy budoucí stromky. Nyní začínáme vyhazovat hlínu. Ornici dáváme zvlášť, spodinu rovněž. Při jámách 1 – 1,5 m širokých je to spousta hlíny. Obě hromady se překopou, aby se hlína rozmělnila a provětrala. Když jsou jámy vykopány, zatloukáme koly. Kůl má sahat pod korunu jak u zákrsků a nízkokmenů na podnožích EM, tak i u všech stromků na pláňatech. Jen u vřeten s svislých kordonů jinak neupevněných se dělá výjimka: kůly podpírají celá kmen. Aby se vrchy kolů nerozbily, zatloukáme je dřevěnou palicí. Okraje zatlučených kolů okrojíme ostrým nožem, aby hrana stromek neodírala. Že každý kůl má býti ostrouhaný (zbaven kůry), je samozřejmé. U stromků angreštových, rybízových (i u růží) je třeba dávat koly sahající až do vrcholků jejich korunek a jen v korunce je vyvázati. Jejich kmínek je slabý a nesílí, kdežto koruny sílí a nesou velkou tíhu plodů. Při vichrech – nejsou-li stromky uvázány jen v koruně – se lehce zlámou. Když je angrešt neb rybíz plody obalen a uvázán v korunce, zároveň však také v polovici kmínku, vždy se zlomí u druhého uvázání, utrhne-li se úvazek v korunce; takto pozbyli zahrádkáři již velké množství těchto stromků v jejich nejlepším věku.

Na otázku: „Sázet na jaře neb na podzim?“ je možno uvést, že podzimní sázení ve všech lehčích, ale dobrých půdách je výhodnější než sázení jarní. Podzimní sázení je sázení v listopadu. U přesazených stromků se do jara hlína u kořenů slehne a stromek brzy na podzim přesazený roste podobně silně, jako kdyby ani nebyl přesazen. Při sázení vše záleží na zimě a na počasí. Jarní sázení se osvědčuje na pozemcích vlhkých, v půdách těžkých. Jinak je však hlavně zapotřebí zasadit stromky pečlivě; tu se stromek zasazený v zimě neb na jaře bezvadně ujímá. Broskvoně sázíme však výhradně na jaře.

Než počneme sázet, zaházíme jámy hlínou. Do spodu dáváme spodinu s ornicí pomíšenou, asi do dvou třetin jámy. Na ni dáváme ornici tak, až je jáma skoro naplněná.  Nyní postavíme stromek ke kůlu – ovšem napřed jeho kořeny, pokud jsou poraněny nebo zaschlé, ostrým nožem seřízneme. Proč dáváme stromek do jámy téměř hlinou naplněné? Poněvadž musíme počítat se ssednutím hlíny aspoň – u těžké půdy – o 10 až 25 cm, u lehké půdy asi o 10 cm. Stromek má po zasázení a po slehnutí půdy mít v zemi kořeny tak hluboko, jak je měl ve školce. Proto jej musíme zasadit částečně nad povrch půdy, aby po slehnutí hlíny rostl ve správné výšce. Kořeny stromku rozprostřeme rukou a zatím co jeden pomocník nám sype ke kořenům tu nejlepší a dobře rozmělněnou ornici, vtěsnáváme ji rukama mezi kořeny i kořínky. Této práci věnujeme čas. Nechtějme zde dosáhnout rekordů v rychlém sázení. Sázíme na desítky let, proto sázejme svědomitě. Když jsou kořeny prosypány hlínou, shora lehce, ale přiměřeně důkladně přišlápnutou neokovanou botou, je nejlépe nalít, ke stromku jednu až dvě konve vody. Takto se splaví jemná hlína ke kořínkům. Pak teprve se dává na kořeny zbytek ornice a nahoru slabá vrstva mrtviny, aby jí procházelo ornicí hojnost vzduchu. Kolo půdy kolem stromku se upraví miskovitě a k zasazenému stromku se dá vrstva uhnilého hnoje, který se zde ponechává i přes léto, poněvadž udržuje vláhu. Stromek se ke kůlu vyvazuje zprvu jen volně, aby mohl sesedávat zároveň se zemí. Teprve po slehnutí půdy se přivazuje pevně. K upevňování stromů ke kůlům se osvědčily širší popruhy, z nichž se zhotoví dvě objímky (polosmyčky), z nichž konce jedné se přibíjí hřebíčkem ke kůlu na pravé, a konce druhé na levé straně. Uvázání je nutno každého roku uvolnit a znovu připevnit, ježto strom ve kmenu i v každé větvičce sílí, motouz nebo jiný úvazek se však neroztahuje a proto se zařezává. Nechť přivazujeme na větvích nebo kmenech cokoli, pamatujeme, že tento úvazek musíme mít v paměti; nevěříme-li si, že jej včas odstraníme, nic na stromě při přivazování pevně neutahujeme. Jmenovky, které se připevňují na štěpy dráty, způsobily již mnoho škod a rakoviny, když se zařezaly do kmenu a větví. Nejčastěji zahubí stromky růži, angreštu a rybízu. Jméno odrůdy (i číslo) u ovocného stromu si zapište do plánku, aneb jmenovku volně přivažte slabým motouzem.

I straší stromy je možno i přesazovat. Mají-li však po přesazení čile růst a rodit, je dobře nejméně rok před přesazováním je vhodně připravit. V okruhu (podle velikosti stromu) tak velkém jak hodláme strom i s obalem vyzvednouti, odryjeme os stromu hlínu až do hloubky 60 – 80 cm a zde všechny kořeny přesekneme. Pak hlínu naházíme zpět a strom necháme stát ještě celý rok. V obalu okolo kmene po zkrácení kořenů, vyroste množství jemných kořínků. Když pak po roce opět na témž místě hlínu vyryjeme a strom i s balem kořenů podkopeme a vyzvedneme, má bal dosti jemných kořenů a přesazení snese velmi dobře. Tak se připravují k přesazení i starší plantážnická vřetena, která byla jako výplň vysázena mezi nálevkovitými zákrsky. U starších stromů při přesázení odřežeme část větví, ne však mnoho, zejména ponecháváme všechny slabé větve a větvičky. Kmen zabalujeme do slámy a tu ještě ovážeme hadrem, aby se ze dřeva nemohla vypařovat voda. Přesazený strom vždy vydatně zaléváme.