Jak studovat odbornou literaturu

Odbornou literaturu je třeba studovat. Mnozí zahrádkáři si opatří odborné knihy a pustí se do čtení. Na odborné knihy se musíme dívat jako na učebnice. Zde se musíme každým odstavcem propracovat. Nejdříve v celku pročteme jednu kapitolu a – možno-li – i celou knihu., abychom získali celkový zběžný přehled. Potom začněme propracovávat odstavec po odstavci, s tužkou v ruce. Dělejme si poznámky, výpisky, prokresleme si různé návody a porovnejme je s obrázky. Máme-li odstavec takto propracovaný, řekněme si jeho obsah. Máme-li celou kapitolu prostudovánu, zopakujeme si obsah jednotlivých odstavců, pokud možno zpaměti.

Cvičme se v prohlížení odborných obrázků. Kolik věci na obrázku vidíte? Popište si vše, co na obrázku vidíte. Za nějaký čas studujte obrázek znovu a popište si opět, co jste zde uviděli a porovnejte tento popis s předešlým. Nejjistější cesta k důkladnému prozkoumání obrázku je jeho nakreslení na papír.

Při studování odborné knihy bývá největší pozornost na začátku, nejmenší na konci. Pojednává-li kniha o půdě, zahloubá se čtenář začátečník do této kapitoly, unaví se na ní a dál již vnímá jen s námahou. Půda je těžká na rýči i v učebnici. Jak se stává sedlák sedlákem? Otcovský dům je rolnickému synku světem radosti a her. Táta- rolník mu dává zprvu práce lehoučké, přimhuřuje oko nad nezbedností synka, vidí-li, že je v něm dobré jádro. Od dětských let ve hrách se učí venkovské dítě milovat půdu, vážit si rodného domu. V pracovitosti je mu vzorem otec i matka a rád ve svých hrách napodobuje jejich pracovitost. V jinošských letech pomáhá syn otci, otec však vede hospodářství, syn se ještě nestará o organisaci práce, nemusí počítat s každou maličkostí jako jeho rodiče. Jako vyspělý muž se žení, zakládá vlastní rodinu, pole nabývají pro něho jiného významu, vidí v nich vzácnou živnost, prostředek nezávislosti a možnosti zdravě vychovati děti. Vyzrál v hravé práci a proto s chutí se nyní pouští do práce skutečné i do opravdových starostí. Miluje půdu, protože v mládí se ji naučil milovat ve svých hrách. Kdyby dítě muselo ve svém mládí těžce pracovat, naučilo by se nenávidět vše, co s touto prací souvisí, poněvadž těžká práce v této době je nad síly dítěte a brzdí rozvoj jeho inteligence.

I zahrádkáři musíme začnout s radostí, ne tím nejtěžším – hlinou, ale sluncem, které nad námi radostně svítí, vánkem, který osvěžuje, zelení, která nás oblažuje. V této učební době musíme naplnit svou hlavu slunečním jasem a dobrou náladou.

Teprve, až je v nás velmi mnoho tohoto slunečního zahrádkářského jasu, sehneme se s nesmírným zájmem k zemi, budeme se na ni dívat s porozuměním, nejtěžší problémy nás neunaví, ale vzruší a podnítí k novému zkoumání, k nové práci. Tato kniha se snaží jíti v tomto duchu. Chce osvětlit a přiblížit zahrádkářům řadu pěstitelských pojmů, pak teprve přichází k půdě, ke kompostu a hnoji, chce vzbudit zájem, aby zahrádkář radostně po obsáhlejší půdoznalecké literatuře. Od krásy zahrady, znalosti života krátkodobých rostlin přechází k nejvzácnější rostlinně, k ovocnému stromu, jde ke kořenům prací, sjednocuje poznatky v osazování své zahrádky a ukazuje krásy ovládnutí rostlinného života v četných zahrádkářských praktikách; od stromů přechází do bytu ke květinám, u nich nachází potvrzení všech zásad v zahrádce platných. Nyní knížka ukazuje cesty pro účelná zahrádkářská cvičení, aby ulehčila každému čtenáři propracovati se k jádru zahrádkářského úspěchu a zdaru. K tomu účelu obsahuje také měsíční připomínky v jiném než dosud obvyklém duchu. V nich uvádí potřebné představy o nezbytných pracích. Tato kniha přináší též jádro radosti, životní krásy a optimismu velkého lidového přírodovědce Luthera Burbanka. Studujte ji očima, sluchem, srdcem a rozumem.

K odborné knize je třeba se často vraceti. Když jsme ji prostudovali, vraťme se k ní za měsíc opět, za rok znovu, nyní její nové propracování je již zábavou. Obsah jsme už jaksi zažili a teprve teď vychutnáváme, co je v ní zajímavého.

Každá odborná kniha má v sobě něco dobrého. Máte-li své stanovisko, založené na přírodní skutečnosti, tu při čtení odborné literatury si opakujte své poznatky nebo opravuje to, co autor tvrdí buď povrchně, jednostranně nebo nesprávně. Každá kniha vás může obohatit novým názorem nebo cennou připomínkou. Znalost odborné literatury vám usnadní cestu, ušetří vám desítky let hledání. Umožní vám, abyste svou cestou pokračovali tam, kde druzí před vámi skončili.

¨kdo studuje odbornou knihu, měl by co nejvíce využíti jejího rejstříku, který bývá vždy na zadních stránkách. Odborná kniha bez rejstříku má poloviční hodnotu. Rejstřík pomáhá sjednotit poznatky, ukazuje na vzájemnou souvislost jedněch poznatků s jinými. O roubování se jedná třeba na pěti místech knihy. Rejstřík vám v mžiku pomůže najít všech pět míst a jejich pročtení vám oživí všechny důležité představy o roubování. Když se domníváte, že knihu znáte, zahloubejte se do rejstříku a snažte se vzpomenouti si na vše, co o jednotlivých heslech znáte a pak se v knize překontrolujte.

Navštěvujte dobré odborné přednášky. Přednášky se nikdy nepřežijí – ovšem přednášky svědomitě připravené. Co je úkolem přednášky? Aby poskytla přehled, např. o ovocnářství jako celku nebo o některém jeho úseku. Přednáška buduje představy živým a proto nejpůsobivějším slovem, uceluje vědomosti, dává správný postoj k práci a konečně má povzbuditi novou chutí a novým elánem k práci. Všechny tyto prvky má splnit dobrá přednáška. Přednášející má býti vyhraněnou osobností, která svou myšlenkou mohutností spojuje jednotlivé prvky vědění a poznání v nový celek. Přednáška je něco podobného jako když vyspělý mistr ukazuje způsob, jak nejúčelněji sestavit ze sta součástek strojek bezvadně pracující. Součástky leží před ním a on je před očima posluchčů montuje dohromady a tak ukazuje cestu, jak to mohou dělat všichni ostatní.

Špatná přednáška, která přemítá dávno známé věci, více uškodí než prospěje.

Naprosto jiné poslání má praktická ukázka nebo praktické cvičení. To je úkolem zacvičit zájemce v určité práci, aby ovládli její techniku. Přednášky mají připravit posluchače pro praktická cvičení. Přednáška se snaží vytvořit opravdové zájemce, neboť zdar praktického cvičení je závislý na zájmu účastníků.

Kdo vede praktická cvičení, má si uvědomit, že je učitelem. První povinností učitele je, aby se vžil do myšlenek svých žáků, aby poznal jejich obratnost, aby k nim mluvil v jejich představách, nikoliv podle svých představ. Ani české řeči čeští posluchači někdy neporozumějí, je-li mluvena v představách, které jim jsou cizí. Užiji-li slova „čípek“, musím ze základu vysvětlit, co to je, že je to kousek větévky zbavené oček, a při výkladu neuškodí, když zavedu slovo čípek do myšlenek posluchačů tím, že po nějakou dobu při výkladu připomenu: „Čípek – oček zbavená haluza“ … při praktických cvičeních se musí vycházet od nejjednoduššího k složitějšímu. Při řezání učit, jak se drží nůž, a řadu řezu provést jen za tím účelem, aby se posluchači naučili držet nůž. Zahrádkář neroubuje obyčejně jen proto, že cítí, jak nešikovně nebo nejistě bere nůž do ruky. Ovládne-li techniku držení a vedení nože, nutí ho to, aby této své zručnosti využil, proto roubuje i stromky, na mezi a v lese – pro milého Pánaboha.

Pokročilý zahrádkář se často stává učitelem svého okolí, proto neuškodí, když tyto připomínky si promyslí a z chyb mnohých přednášek a kursů si vezme poučení a přičiní se, aby sám uspořádal kursy lepší, ve kterých se bude snažit podat každý svůj výklad zajímavě. I nejméně záživnou věc je možno oživit, dovedeme-li najít lidský vztah k ní a upozornit na tuto její zajímavou stránku.

A nyní několik dobrých rad: Okolo vás, na každém místě je mnoho možností k poučení. Jen jich použít. V místě je zahradník. Každý dobrý zahradník ví o rostlinách mnoho. Potřebujete občas všelicos do své zahrádky. Seznamte se zahradníkem, seznamte se sním tak, aby z vaší známosti měl prospěch, pak si bude styku s vámi vážit a rád vám poradí. Pozorujte zahradníka při práci, jak rozděluje záhony, jak hrabe, jak zalévá, jak sází, jaké má pomůcky, jak vysévá semena.máte-li základ vědomostí, stačí vám jediný pohled, abyste poznali, jak na to ve své zahrádce. Čím krásnější a užitečnější bude vaše zahrádka, tím větší bude prospěch celku. Pozná-li zahradník, že vzdělaný zahrádkář potřebuje od něho pětkrát tolik věcí jako nezahrádkař, bude si zahradnického hnutí vážit a rád mu poskytne své rady. Hovořte se zkušenými ovocnáři a zahrádkáři. Pozorujte jejich zahrady, stromy, práci. O rozhovorech s nimi si veďte poznámky. Dozvíte se, která odrůda zelí je u vás nejlepší; když si to nezapíšete, snadno na to zapomenete. Učte se pozorováním rolníka a rozhovory s ním; i on je specialistou v pěstování rostlin a může vás obohatit mnohým poznatkem.

Podnikejte často vycházky do vzdálenějších zahrad, sadů a parků. Udělejte si včas program, kam v tomto roce podniknete zájezd, a připravte se na něj pečlivě. Podniknete-li zájezd do meruňkového kraje, studujte před zájezdem literaturu o meruňkách; budete míti ze zájezdu mnohem více. Jedete-li do velkého závodu, prostudujte jeho ceníky; na vše se tam lépe podíváte. Ze zájezdů si přivážíme mnohé cenné zkušenosti a poznatky těžko penězi měřitelné.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Požadované políčka jsou označena štítkem (povinné):

Odpovídající příspěvky

O webu

Na webu naleznete veškeré informace, tipy a triky pro zahrádkáře. Poradíme Vám například s přípravou stromků na zimu, s péčí o záhony, s kypřením a hnojením půdy a spoustou dalšího. Začněte třeba s přečtením Zásad vytvoření zahrádky.

Nahoru