Nejvhodnější způsoby roubování

Z četných způsobů roubování jsou pro zahrádkáře nejvhodnější tři: 1. Roubování na „kozí nožku“, 2. zlepšeným družením, 3. za kůru způsobenou Tittlovým.

Kozí nožka je klínovitý zářez do podnože, jemuž odpovídá v klínek přiříznutý roub. Tímto způsobem lze roubovat i velké stromy – bez mízy, i když jsou v míze. Vtip tohoto roubování záleží ve zručnosti při vyříznutí klínku do podnože, tj. ve správném uchopení a vedení nože. Nůž – silnou ostrou žabku – (slabší roubovák se zláme) uchopíme do pravé ruky tak, že čepel směřuje špicí k zemi. Nyní trochu šikmo nasadíme ostří na místo, kde děláme do podnože hrot klínku, přitlačíme – cit při tom získáme praxí – a svižným pohybem vedeme nůž vzhůru a stále hlouběji do dřeva, až vyletí z podnože. Nyní nasadíme nůž  opět dolů na místo začátku klínku a vedeme druhý řez v úhlu k prvnímu a tímto druhým pohybem vyřežeme celý klínek. Jde to velmi rychle a bezpečně. Potom dvěma pohyby hbitě seřízneme roub do klínku tak, aby jedno očko po vsazení do podnože bylo nad příčným řezem podnože. Roub vsuneme klínkem do dutého klínku podnože, kam krásně zapadne a zpravidla i pevně drží, takže na silnou větev lehce dáme několik roubů a všechny společně, pohodlně lýkem přitáhneme.

Zlepšené družení je ideální způsob roubování přibližně stejně silných podnoží (též větévek) a roubů. Podnož se seřízne podélným řezem jako při družení obyčejným, právě tak – na stejnou délku – se seřízne roub. Spojíme-li je nyní dohromady, je to obyčejně družení, při němž se roub dobře ujímá. My však zlepšíme tuto jistotu tím, že roub s podnoží do sebe zaklesneme. K tomu účelu v horní třetině řezu na podnoži uděláme další zářez do hloubky, jako když chceme dělat rozštěp, na připraveném a správně seřezaném roubu uděláme rovněž podobný  zářez na způsob rozštěpu asi v polovině nebo spíše v dolní třetině řezu. Nyní zasuneme roub do podnože tak, aby jazýčky do sebe zapadly a aby se vzájemně kryly lýkové vrstvy. Roub drží znamenitě, ovázání lýkem je jen jakýmsi zabezpečením.

Tittlův způsob roubování mohou provádět i odrostlé děti a ujme se vždy – nezaschne-li roub a je-li míza. V kůře podnože se udělají dva podélné zářezy v šířce síly roubu. Roub se seřízne jako při družení, ale seřízne se slabě (ploše) také z druhé strany, takže z něho máme připraven jakýsi klínek, na němž kambium a lýko je obnaženo se dvou stran. Nyní se proužek kůry podnože odsune i s vrstvou lýka a za lýko se vsune klínovitě připravený roub. Očko na roubu musí být nad místem příčného seříznutí větévky. Vsazený roub opět lýkem přitahujeme a ránu zatíráme štěpařským voskem. Poněvadž styčná plocha kambia a lýka je při Tittlově roubování velká, ujímají se rouby snadno.

Rouby se připravuje z jednoleté větvičky přibližně se třemi očky, může však míti i jen dvě , ano i jen jedno očko. Očka na roubu jsou ve skutečnosti magnety, které táhnou mízu a přispívají k rychlému srůstu. Umisťují se proto vždy tak, aby mohla táhnouti mízu co nejlépe. Řez nad vrchním očkem musí býti bez pahýlku )čípku), jinak životní síla jde do pahýlu, očko často zasychá, nevypučí a nepřispěje k ujmutí roubu („netáhne“).

Přitahování lýkem nesmí být ani příliš silné, ani slabé, má být asi takové, jako při obvazování rány u člověka. Štěpařským voskem zamazáváme řezy proto, aby nevysýchaly a aby do nich nevnikala voda. Proti vypařování vody z vrcholku roubu, zatíráme řeznou ránu pečlivě voskem, stejně i řeznou plochu na silnější větvi. Očka nesmí zatřít voskem, aby mohla snadno vypučeti.