Řekli jsem si, že kořeny načerpaly a do listů poslaly vodu s nepatrným podílem solí. Vody je zde tedy velmi mnoho. Slouží zřejmě jako rozpustilo, ředidlo, dopravní prostředek i jako živina. Aby rostlina mohla dopravovati do listů stále nové proudy vody s rozpuštěnými solemi, jsou listy vybaveny důmyslným zařízením k rychlému odvádění vody. Na rubu každého listu je mnoho nepatrných průduchů, jimž se za den vypaří velké množství vody. Čím teplejší a sušší je vzduch a čím čilejší je jeho pohyb, tím více vody listy vypaří.Množství vláhy, jež listy vypařily, musí kořeny hned načerpati a vztlakem dopravit do listů. Má-li rostlina dostatečné množství vláhy, tepla, světla i vánků, takže vypařuje hodně vody, dovede vytvořit podivuhodně velké přírůstky.

V životě rostliny jsou však údobí, kdy kořeny nemohou přijímat vodu, listy však přes to – nuceny teplem, suchým vzduchem a vánkem – vypařují více vody než od kořenů dostávají. To se může dít jen na úkor zásobní vody, která je v rostlině, – ale jen po krátkou dobu.Pak nastává neodvratná její smrt.

Mají-li listnaté rostliny málo vody, vadnou. Vadnutím se průduchy stahují a tak silně omezují vypařování. Zalijeme-li zvadlou rostlinu, opět se vzpřímí. To ji vzpřímila voda, která obnovila napětí v celé rostlině, t. zv. turgor.

Nastane-li příliš velké chladno, začnou listy žloutnout a opadávají. V teplých krajinách opadávají listy za velkých veder a such. Je to zde i tam proto, že si rostlina v této době nemůže dovolit vypařovat vodu svými listy. Proto se dočasně zbavuje svého listového vypařovacího zařízení.

Naše neopadané (stále zelené) stromy mají většinou úzké a velmi tuhé listy, jimž vypařování vody je řízeno velmi úsporně. Jehličiny vypařují vodu i v zimě. Když zamrzne půda a kořeny nemohou přijímati ze země vodu, tu někdy u jemnějších neopadavých rostlin odumírají jejich větve, zvláště když pofukuje vítr a přes den se do nich opírá sluníčko. Listy odpařily zásobní vodu a proto větve odumírají, poněvadž v protoplasmě buněk, po ztrátě nezbytné vody, se děje škodlivá chemická přeměna.

Slabá pokrývka z chvojí znesnadňuje odpařování listů i dřeva, poněvadž zabraňuje slunečním paprskům a větru. Ideální zimní pokrývkou rostlin je půda. Korunky růží na ohnutých kmenech se celé zaklápějí zrytou zemí a tak nejlépe přezimují. Půda znemožňuje odpařování vody a udržuje vláhu rostliny.

Vždy vážným obdobím v životě rostliny je její přesazení. Rostlina byla vyzvednuta z místa, kde byla zapojena se zemí četnými kořeny. Toto zapojení vykopáním nebo vyrytím rostliny je rázem násilně přerušeno. Ustává příjem vody. Proto listnaté rostliny v létě přesazované vadnou.

Přesazujeme-li ovocný strom, činíme tak v době, kdy je bez listů. Kdybychom mu při přesazování ponechali listy, odpařovaly by zásobní vodu, aniž by kořeny mohly tyto ztráty nahradit. Kůra by zvrásněla na znamení, že strom sám sebe stravuje a ač by po přesazení neuhynul, zašel by v několika dalších letech. Sadíme-li stromek, který ještě neshodil listy, musíme mu odstříhat čepele listů; tu očka v paždí řapíků dokončí svůj vývoj lépe, než kdybychom odtrhali celé listy i s řapíky. Dobře vyvinutá očka rozhodují o zdravém vzrůstu výhonů.

Olistěné rostliny přesazujeme večer neb ráno, udržujeme je po přesazení ve vlhku, chráníme před průvanem a slunečními paprsky proto, že tím zmírňujeme vypařování listů. Přesazeným rostlinám prospívá vzduch teplý a nasycený vodními parami. Řízkujeme-li zelené rostliny, odstraňujeme jim část listů a dáváme pod skleněný poklop, v němž se samočinně udržuje teplo a parami nasycenými vzduch. Přesazujeme-li př. cibuli nebo pór, odřezáváme asi třetinu nati i kořenů. Činíme tak proto, abychom zmírnili vypařování listů přesazených rostlinek. Rozdíly ve vzrůstu mezi pórem při přesazování neseřezaným a seřezaným jsou velké.

Listy, jak jsme poznali, mohou býti rostlině zdrojem jejího největšího rozkvětu, ale také její zkázou. Odpařování vody z listů je další pákou, jíž vzdělaný zahrádkář ovládá své rostliny.