Jak může pěstitel využívat zásobních látek v rostlině

Bližší poznání rostliny nám dává mnoho podnětů k upřímnému obdivování každé, i nejmenší bylinky. Stačí pozorovat její účelné hospodaření s životními silami a její úzkostlivou péči o uchování rodu, abychom si ji už proto zamilovali.

Je podivuhodné, jak za příznivých podmínek rostlina horečně pracuje. Ne proto, aby se snad na chvilku poměla dobře, ale aby využila vzácné pohody k svému zabezpečení v dobách méně příznivých. Daří-li se rostlině dobře, pracují se zvýšenou silou všechny údy rostliny; listy vytvářejí více organických látek než rostlina potřebuje. Proto rostlina všechny své přebytky ukládá v celém těle jako zásobu. Ve dřeni, v pletivech kořenů, v lodyze, v pupenech, ve kmeni, všude se ukládá tato zásoba „pro strýčka příhodu“ a pro nečekané životní zkoušky.

Zásobní látky, uložené v rostlinném těle to jsou, které činí rostlinu silnou, schopnou života a odolnou vůči chorobám. Ony jí dávají zvláštní sílu, která někdy odpuzuje škůdce, jindy zajišťuje odolnost vůči mrazům. Jen si vzpomeňte, že i v zimě roku 1940 nejdříve zašly ta ovocné stromy, které předcházejícího léta poskytly velkou úrodu. Jejich zásobní látky byly vyčerpány a proto stromy podlehly v této těžké životní zkoušce. Vzpomeňte jen dále, jak dobře živené stromy rychle zacelily rány, jež jim zasadilo krupobití,jak proti tomu slabé, choré stromy byly krupobitím zničeny. Při záplavách housenek vytvořily dobře živené a proto také silné a zdravé stromy rychle ze svých zásobních látek nové listy, a to někdy i dvakrát po sobě, kdežto stromy trpící podvýživou po podobných požercích proschly a pozvolna zašly.

Mějme tedy na paměti, že rostlina je živý organismus složený z kořenů, lodyhy nebo kmene a větví, listů, plodů a ze zásobních látek. Pěstitel může docílit větších úrod, dovede-li použít zásob uložených v rostlinném těle. Při pěstování lze počítat s jejich silou a možnostmi. Tak například starejme se, aby si strom, jejž hodláme přeroubovat nebo zmladit, vytvořil jich co nejvíce, aby lehce překonal tento velký umělý zásah do svého života. Proto alespoň dva roky před zmlazením neb před přeroubováním půdu okolo stromu co nejlépe obdělávejme a přihnojujme.

Přijdou-li na ovocné stromy Jobovy rány, jsme v té chvíli naprosto bezmoci. Potom je naše pomoc nepatrná. Pravá pomoc ovocným stromům byla ovocnářem vykonána v předcházejících letech. Svědomitou, léta trvající prací se ovocnáře se strom stal silnějším a nyní si pomáhá svými vlastními silami. A jistě si také pomůže.

Úkolem zahrádkáře tedy je soustavná péče k tomu směřující, aby si mohla rostlina vytvořit co nejvíce zásobních látek. Pomůže jí k tomu tím, že dá jejím listům dostatek slunce, půdě přihnojováním a náležitým obděláváním dostatek živných solí, vláhy a vzduchu, že rostlinu ochrání před nepřízní vichrů, pozdních mrazů a před škůdci.

Ovocný stromek, pocházející ze školky s půdou svědomitě obdělávanou, má mnoho zásob. Z těchto tvoří po přesazení první kořeny a na jaře první své listy. Čím více má stromek zásobních látek, tím rychleji a snáze se ujímá. Totéž je u zeleninové sazenice. Silná, mladá sazenička se ujme lépe než sazenice nevyzrálá, zesláblá. Pro zdar přesazování všech rostlin je tedy důležitý nejen kořen, ale také organické sloučeniny, uložené v pletivech celé rostliny.

U všech rostlin jsou to zásobní látky, které umožňují rozmnožování rodu, jsou totiž nezbytnou součástí každého semene.