Kompost a jeho příprava

Pro zahrádkáře je kompost vždy dostupný – i ve velkoměstě. Bez kompostu je úspěšné pěstování nemyslitelné. Kompost připravujeme z různých odpadů z kuchyně i zahrady schopných hnití. Smetí, kuchyňské odpady, saze, popel zbavený škvárů, plevel z cest i záhonů, spolu s hlínou, zbytky zeleniny, pokosená tráva, bláto, listí zelené i suché. Dobrou součástí kompostu je drn. Hustý trávník tvoří hojnost kořenů. Které se rozprostírají pod povrchem země. Okolo kořínků žije množství bakterií, když tuto vrstvu země s trávníkem v síle asi 8 – 10 cm lopatou odryjeme, získáme drn. Plásty drnu klademe na kompost vždy tak, aby se střídaly vrstvy rozmanitých odpadů, listí, nezralé plevele s vrstvou drnu. Tráva i s kořínky na kompostu hnije, u kořínků drnu žijící bakterie se rozmnožují a tak z kompostu, do něhož dáváme drn, se vytvoří velmi cenné hnojivo. Zahrádkáři často sloupávají ze svého trávníku vrstvu drnu na kompost a znovu zde trávníček vysévají. S popelem musí při kompostování zacházet zahrádkář opatrně. Kompost, kde je samý popel, není dobrým kompostem. Nezapomínejte, že na malou vrstvu popela musí býti vždy silná vrstva hnijících látek. Zvláště hodnotný přínos na kompost je písek, zejména kde jsou těžké půdy; do všech kompostů je ideální stará omítka se zdí a z bouranisk. Je v ní písek i vápno. Hadry, odpady z peří, stará krev z porážek neobyčejně pozvedají hodnotu kompostu. Zápach staré hnijící krve se rychle zmírní, polijeme-li ji roztokem zelené skalice; stačí 3 kg na 100 l vody. Zelená skalice tlumí zápach hnijících látek a proto se k těmto účelům zahrádkářům doporučuje. Omezuje však též činnost půdních bakterií.

Kompost zakládáme v podobě čtverce nebo obdélníku a všechny věci, jež na něj dáváme, rozkládáme vždy vrstvovitě. Důležité je, aby kompost byl stále vlhký, poněvadž jen ve vlhku pokračuje rychle rozklad látek schopných hnití. Proto lijeme na kompost odpadovou vodu; výtečná je voda z prádla, která obsahuje draslo, takže je do jisté míry taky hnojivem.

Pro neobyčejný význam kompostu bychom měli každého týdne věnovat jeho rozmnožení a úpravě náležitou pozornost. Není dobře spoléhat jen na odpady, ale třeba hledat vhodné drny, bláto a jiný materiál, kterým bychom kompost rozhojnili. Můžeme-li si opatřit hnůj, pak i ten přidejme do kompostu. Zrání kompostu silně urychluje vápenný prach, který je současně hnojivem a desinfekcí proto chorobám.

Kompost potřebuje odborného ošetření, které záleží hlavně v přehazování. Jen při dostatku vzduchu žije v zemi dostatek bakterií, což platí i o kompostu. Čím častěji kompost přehazujeme, tím rychleji zraje a tím je bohatší živinami. Prohazováním kompostu mícháme všechno do jedné směsi. Při prohazování používáme malého krumpáče neb těžší motyky, kterou kompost prokopáváme tak, jako když cukrář na trhu seká turecký med. Takto nakopanou hromadu vždy lopatou odhodíme. Jen tímto způsobem se kompost důkladně promíchá, rozmělní a provzdušní.

Na kompost se někdy dává i plevel, v němž jsou již i zrající semena. Budou tato semena příčinou zaplevelení zahrádky? I tam, kde se přípravě kompostu věnuje náležitá péče, je – byť malé – nebezpečí zaplevelení zahrádky. Kompost udržujeme ve vlhku, to znamená, že ve vlhku, při dostatečném přístupu vzduchu a tepla, semeno plevele většinou naklíčí a uhyne. Polévání kompostu a časté jeho prohazování pomáhá též ničiti klíčivost semen plevelových. Nebezpečí rozbujení plevele je však značné zvláště tam, kde se nevěnuje náležitá péče okopávání. Když se objevuje plevel, musí se záhon ihned okopat; tím již v zárodku plevel zničíme, když okopání dvakrát neb třikrát opakujeme, rozloží se mezitím listy zeleniny na celý záhon a plevel pak samy udusí. Jak bojovat proti plevely, ukazuje zkušenost s brambory. Když brambůrky lezou ze země, ihned se okopávají. Po okopání za dva dnny povyrostou k neuvěření. Když se však okopání odloží o týden, zbují zde plevel, brambory se musí hledat, práce jde pomalu a vzrůst brambor je pak ochromen. Při pěstitelství je významným činitelem postřeh a pohotovost vykonati práci vždycky v pravý čas. Pak s poloviční námahou dosáhneme dvojnásobné úrody.

Za rok, někdy za dva, je kompost již zhlinovatělý, voní jako dobrá ornice, a tu je výtečným hnojivem, obsahujícím dostatek dusíku, fosforu, drasla i vápna. Pak se zralý kompost prohodí řídkou prohazovačkou, abychom jej zbavili kamenů a střepin. Záhony i ovocné stromy hnojené kompostem dávají bohatou úrodu.

Zahrádkáři mívají často obavu, že kompost zeškaredí jejich zahrádku, zvláště je-li malá. Pěkně upravený kompost nikdy neporuší krásu zahrádky. Jeho tvar má být symetrický, hrany rovné, pěkné, jako stoh pečlivě urovnané slámy, okolo kompostu pěšina, na níž je denně udržována úzkostlivá čistota; takový kompost neb urovnaný hnůj je pýchou zahrádkáře. Místo s kompostem může však býti vydekorováno vysoce rostoucími rostlinami, jako záhony slunečnic, topinamburů, rudbekií nebo keři. Hlavní význam tohoto osázení však není v tom, že se zakryje nehezká hromada hnoje (ta, i když je schována, musí být čistá, upravená a proto hezká), ale v tom, že kompost má býti ve stínu, aby příliš rychle nevysýchal. Umísťujeme jej pod košatější stromy.

Přihnojujeme-li kompostem, dáváme na 300 m² asi 1 m² kompostu.