Svéráz zahradního města a jeho zahrádek

Každé město vyrůstá z určitých hospodářských podmínek a podle jejich povahy vytváří svou zvláštní osobitost, svůj charakter. Krásným příkladem toho je Zlín, který vyrostl z nových, velkorysých pracovních zásad, jejichž podstatou je uplatnění skutečnosti, že jen jakostní člověk vytvoří jakostní výrobky a že jen dobré výrobky jsou schopny splnit své poslání – to je sloužit svému novému majiteli. Všechna zlínská zařízení směřují k zlepšení člověka, k rozvinutí jeho osobnosti po mnoha stránkách. Vysoká odměna za spolupráci umožňuje každému spolupracovníku Baťových závodů plně věnovati své myšlenky práci. Zlepšování životních podmínek vede k sebevědomí a sebevědomí tvoří stále se zlepšující a úměrně levné zboží. Pracovní sály plné světla, nádvoří továren plné svěží zeleně, ulice lemované stromořadími, volná místa zelenající se keři a smrky, v nichž břízy září svou bělí, rodinné domky se zahrádkami k nim přidruženými, to vše je jeden nerozlučný celek, to je duše Zlína jako zahradního města. Tuto duši vytvořil novodobý poměr k práci a osobnosti průmyslového člověka. Zlín se rozprostírá na úpatí rozsáhlého lesa. Na všech stranách jsou vrchy se sráznými stráněmi, na nich divoké i ovocné stromy, keřnaté meze s množstvím ptactva, pod stráněmi údolí podél říček s potůčků. Kam oko pohlédne, les a mezi lesy pásy neširokých polí, dosti kamení, těžká půda, sem tam v zeleni ovocných stromů schované dědiny. To je duše Valašska. Zlín je v souladu s přírodními krásami valašského kraje.

Jakmile jsme pochopili duši svého kraje, budeme přímo zbožně chránit každý okrasný strom rostoucí na vhodném místě, poněvadž nám bude jasné, že jsou to okrasné stromy, které dávají zahradní úpravě mnohotvárnost.

Okrasné stromy ve Zlíně jsou vzácným odkazem Tomáše Bati, velkého zbožňovatele lesů. Zlínské topoly, smrky, břízy, jeřáby, platany, duby, jilmy i akáty vytvořili půvabný přechod mezi valašským lesem a velkoměstským, obyčejně příliš ztrnulým parkem. Každé město i dědinka má svůj svérázný vzhled a úkolem každého občana je, zdokonalovat jej.

Okrasné stromy si zaslouží všemožné ochrany a péče. To však neznamená, že by se žádný strom nebo keř neměl odstranit, je-li toho třeba. Právě jako v lese, i v městských sadech a v každé okrasné zahradě je nutno mezi stromy i keři občas dělat probírku. Probírku děláme tak, kde je př. deset stromů na malé ploše, zatím co je tam místo jen pro tři. Proto těch sedm přebytečných  vykácíme, aby se ony tři zbylé mohli plně a krásně vyvinout. Ovšem, jen povolaný sadovník, který se snaží pozvednout krásu celé zahradní čtvrti jako celku, může rozhodnout, který strom má zůstat a který má být vykácen.