Jak se sblížit se zahrádkou

Se zahrádkou je potřeba se napřed poněkud sblížit, přijít na chuť jejímu sluníčku i blátu, poznat radosti i starosti rostlinného života. Nejlepší a nejtrvalejší přátelství vyrůstá pozvolna, je však potom opravdové. Stačí jen poněkud seznámit se s tímto kouskem domácí hroudy, abychom poznali, že zahrádka je ve skutečnosti lákavou a osvěžující cestičkou k poznání života v přírodě. Zahrádka je můstkem k vniknutí do přírodních tajů, do podstaty podivuhodné přírodní rovnováhy, jejíž znalost člověk uklidňuje a povznáší. Zahrádka je v pravém smyslu požehnáním každé rodiny.

Ale i požehnání si musí každý člověk vysloužit poctivě. I jako dospělí si rádi vzpomínáme na pohádky o princezně v zakletém zámku. Kdo chtěl získat princeznu, musel zdolat zdánlivě nepřekonatelné překážky. Zahrádka je mnohém člověku podobnou zakletou princeznou. Takovým prvním drakem, který brání, abyste zahrádku pro sebe získali, je především neujasněný a neživotný poměr k práci s půdou. Práce v zahrádce má zvláštní chuť, která se musí umět vychutnat. Tato chuť vyzrává v našich myšlenkách.

Život je stálá změna. Nejlepší osvěžení po denní práci je jiná, odlišná práce v přírodě, zvláště práce s hroudou, která je plná života a vždy ochotná vykouzlit nový a nový život, umožníme-li jí to. Napřed je však třeba ponořit často ruce do hlíny, cítit její dech a vůni a potom teprve uvěříme, že zkypřená půda, připravená naší silou k plodnosti, člověka obrozuje a obnovuje jeho sílu.

Půda nám dává prvovýrobky. V ní koření náš život. Kdo se neodcizí půdě – byť to bylo i několik metrů rodinné zahrádky, tomu zůstane věren životní úspěch, poněvadž trvalý úspěch musí být zakořeněn v půdě. Půdu je nutno milovat vědomě. Tato láska však může vzniknout jen z přímé a časté práce s půdou – prožíváme-li krásu setí i sklizní.

Abychom pro sebe získali zahrádku úplně, musíme překonat ještě jednoho „draka“, jímž je neznalost vzrůstových zákonů rostlinstva a také neznalost rozmanitých zahrádkářských dovedností. Mnozí to v zahrádce dovedli k mistrovství. Jejich ovocné stromy rodí podivuhodné ovoce, záhony zeleniny nabízejí královskou úrodu. Mnozí zahrádkáři – tedy ve skutečnosti neodborníci, vypěstovali nové, vzácné odrůdy zeleniny, ovoce i květin. Všichni bez rozdílu začínali však n´v nejistotách, prodělávali začátečnické těžkosti i zklamání  a jen to, že měli dosti vytrvalosti, přivedlo je nakonec k mistrovství.