Význam hnoje a humusu

Velikost úrody, úspěch střídavého obhospodařování záhonů, z nichž chceme docílit nejméně tři sklizně do roka, to vše je umožněno především důkladným a svědomitým obděláním půdy a promyšleným, vydatným hnojením. Kyprá půda, provzdušněná a živinami bohatá, je základem všeho zahrádkaření.čím více pěstitelských zkušeností zahrádkář získává, tím větší pozornost věnuje rytí, hnojení a okopávaní. Je mu požitkem pozorovati, jak půda nabývá tmavší barvy, jak pod lehkým úhozem rýče se rozpadá v jemné hrudky, vidí již v duchu kořínky, lehce a čile pronikající touto rozmělněnou zemí. Zahrádkářovo vědomí, že je schopen vypěstit velkou úrodu, sbližuje jej se zemí a mění mu rytí i kopání ve zvláštní radost a potěšení.

Zahrádkáři hnůj nikdy nepáchne. Je mu stejně milý a vzácny jako jeho růže a ovocné stromky. Jen kdyby toho hnoje v zahrádkách bylo dostatek! Při důkladném využití půdy dáváme na 300 m² jednu fůru chlévského uhnilého hnoje, tj. asi 15q, mimoto ovšem přihnojujeme ještě kompostem a vhodně a účelně volenými umělými hnojivy.

Hnůj je proto pro rostliny tak významný, že zásobuje půdu čtyřmi „hlavními“ živinami, jichž pro kulturní rostliny je v půdě nedostatek: dusíkem, fosforem, draslem a vápnem. Tyto živiny jsou sice v každé půdě spolu s jinými – jako hořčíkem, sirou, železem, ale v množství často tak malém, že kdybychom je půdě nedodali hnojením, neuživila by pole ani desetinu lidstva. Rostlina potřebuje k svému vývoji nesmírného množství uhlíku. Dobývá se ho spolu s kyslíkem ze vzduchu. Je to úžasná skutečnost, když si uvědomíme, že vzdušné moře je skladištěm základní živiny, uhlíku, že rostliny ze vzduchu tvoří nejpodstatnější část svých úrod. Vodík získává rostlina z vody.

Hořčíku, síry, železa, kyslíku, uhlíku i vodíku může rostlina získati z přírodních zásob zpravidla dostatečné množství, vzpomeňme si však na záhon minima, který nás učí, že o vzrůstu rozhoduje ten činitel, kterého je nejméně. Když má rostlina málo dusíku, nepomůže ani největší zásoba jiných živin, právě tak, má-li málo fosforu, drasla nebo vápna. Základní živiny nemohou býti jedna druhou nahrazeny. Poněvadž víme, že kulturním rostlinám chybějí zpravidla čtyři živiny : dusík, draslo, fosfor a vápno, musíme je půdě dodávati hnojením, aby rostliny mohly využíti oněch živin, jichž je v přírodě dostatek. Chlévský hnůj  obsahuje všechny tyto čtyři živiny, a to v množství četným rostlinám dobře vyhovujícím. Dobrá chlévská mrva má : 0,45% dusíku, 0,26% kyseliny fosforečné, 0,56% drasla a 0,6% vápna.

Hnojení chlévskou mrvou obohacuje půdu humusem. Humusem nazýváme zetlelé části rostlin i jiných organických látek. Jen v půdách humusem bohatých žije množství zemních bakterií, které rozkládají organické formy složky humusu na látky neorganické (neústrojné), dodávajíce tak rostlinám čtyři důležité živiny – dusík, draslo, fosfor a vápno, jež rostliny z hnoje a každého jiného humusu mohou přijmout jen po této přeměně. Poněvadž hnůj oživuje půdu bakterielním životem, je pro zahrady  hnojivem základním a prakticky nepostradatelným. Říkáme, že je hnojivem přirozeným. Další přirozené a s hnojem rovnocenné hnojivo je kompost.