V předcházejících kapitolách jsme si řekli, že vláha znamená pro rostlinu to, co krev pro člověka. Ujasnili jsme si, že dobré rytí, časté okopávání a kypření půdy se rovná zálivce. Náš obrázek nám říká, proč tomu je tak. Vláha přichází do země za dešťů. Půda, která je složena z drobků (částic) určité velikosti, ponechává si určité množství dešťové vláhy, ale její převážnou část propustí do spodiny. Vláha prostupuje níž a níž, zastaví se až na nepropustné vrstvě, kde se nadrží a dává se do pohybu podle sklonů a výšky těchto nepropustných vrstev – to jsou spodní vody.

Rostliny však mohou být zásobeny i z těchto spodních zásob vody. Půda má své vnitřní složení. Je prostoupena jemnými trubičkami, které se podobají vláskům. Říkáme jim půdní vlásečnice. Jimi vystupuje voda k povrchu. Je to podivuhodný koloběh vláhy v půdě. Pro zahrádkáře je zde nejdůležitější, aby si uvědomil, kdy půda dovede podržeti nejvíce vláhy.

Čím menší jsou částečky, z nichž je půdy složena, tím více vláhy udrží. Voda je zde totiž jakoby nalepena na povrchu těchto částeček. Čím jsou tyto částečky drobnější, tím větší je jejich celkový povrch a jen proto zadrží mnoho vláhy. Země, skládající se z větších částeček, má poměrně malý celkový povrch a proto udrží jen málo vláhy. Mezi jednotlivými částečkami země jsou prostory vyplněné vzduchem. Kdyby se tyto skulinky zaplnily trvale vodou, odumřel by všechen život v půdě, poněvadž každý kořínek, každá zemní bakterie potřebuje vzduch, vždyť dýchá. Jen dobře rozmělněná půda udrží největší množství užitečné vláhy a současně je dostatečně zásobena vzduchem. Řekli jsme si, že voda stoupá vlásečnicemi ze spodních zásob k povrchu. Vlásečnice vyúsťují v půdě pevné, ztvrdlé až na povrchu. Zde působením větru a tepla, odchází voda v podobě páry z vlásečnic rychle do vzduchu, aniž by ornici zavlažila. Pevný škraloupovitý povrch okrade rostliny o to nejcennější – o vláhu. Zkypříme-li půdu ihned, jakmile se na ní objeví škraloupek, tu porušujeme na povrch vyúsťující vlásečnice a pak vláha, místo aby šla do vzduchu, vyúsťuje do ornice, zavlažuje ji a dodává kořenům zvláště v době sucha cennou vodu. Okopávání je proto nezbytné, naplňuje koše velkou úrodou a je poměrně levné. Kdo často okopává a zalévá, sklidí úrodu mnohem větší.