Jak vznikla ornice
Práce s půdou, jako rytí, převrstvování a kopání, je skutečně těžká fysická práce, ale není to „dřina“ ani „nádeničina“. Je to práce ušlechtilá, je-li oživena naším poznáním vděků půdy. Čím lépe poznáváme půdu, tím větším požitkem je nám pak práce na jejím zušlechtění.
Půda ornice vznikla neustálými proměnami. Základem každé ornice byl kámen, jenž byl vzduchem spolu s vodou rozleptáván. Na kameni se usadily lišejníky; i ty rozleptávají povrch skály, tvoří do ní rýhy, do těchto se ukládá humus z mrtvých těl lišejníků a zachycuje prach nesený větrem. Činností bakterií je humus proměňován v jemnou prsť. V rýhách je již základ k životu vyšších rostlin, které svými kořeny dále skálu rozleptávají. K této práci rostliny přistupuje rozrušovaní práce vzduchu, vody a mrazu. V hlubokých štěrbinách žijí již stromy, které svými kořeny trhají skálu. Voda odnáší jemnou hlínu, nanáší ji do rovin, zde pak nastává nový pohyb – statisíce žížal prokypřují a zlepšují půdu spolu s krtky a rozličnými jinými živočichy, kteří hrabou v zemi; rostlinstvo svými mrtvými těly a zvěř svými výtrusy obohacují půdu humusem. Ornice je výsledkem nesmírných přeměn trvajících statisíce let. Je nejvzácnější hodnotou světa, protože umožňuje život rostlinám a rostliny život lidský.
Jestliže ornice vznikla tímto neustálým pohybem provázeným nepostřehnutelnými změnami chemickými, může její hodnota být zase jen pohybem zvyšována. Obdělávání půdy je ve skutečnosti jen zrychlený pohyb s půdou. To, k čemu by rostliny samy sobě ponechány potřebovaly sto let, urychlí člověk obděláním půdy o 99 let.
Zanechat komentář