Jak si osvojíme bezvadné hrabání záhonů
Někdy uhrabáváme půdu železnými hráběmi již při rytí. Má to tu výhodu, že můžeme do brázdy shrabat hrudky, a že nemusíme do zrytého šlapat. Konečně je vždy výhodné hrabat čerstvě narytou hlínu, poněvadž se hrudky snadno rozmělňují. Hůře se rozmělňují, když zaschnou. Vždy, jakmile naryjeme pás asi 1,50 m široký, uhrabeme jej železnými hráběmi. Hrabání vyžaduje cviku očí. Musíme vidět hrudky, kopečky i prolákliny, jinak nejsme schopni záhon uhrabat. Pak nutno při hrabání vložit také cit do rukou. Musíme hráběmi vládnout. Hrudky na vyvýšenině se úhozy hrabí rozmělní a shrnou se do dolíků. To je to celé umění. Zuby hrabí roztloukají hrudky, takto získáváme množství kypré hlíny, která se pak snadno urovná. Větší hrudky nahrabeme do otevřené brázdy.
Když hrabeme zrytý záhon, tu musíme všechny hrudy hráběmi rozmělnit, nahrabat jemné hlíny a pěkně ji urovnat. Záhon, na němž jsou zaschlé hrudy, asi dvě hodiny před hrabáním důkladně pokropíme a když hrudy zvlhnou, lehce je hráběmi rozmělníme. Zaschlé rytí se proto nejlépe hrabe po dešti, když povrch ofouká vítr. Tam, kde je drn, neb jílové hrudy, jež není možno rozmělnit, je snadná odpomoc. Nahrabeme tyto hrudy na hromádku a vyryjeme na záhon někdě na jeho nižším místě jamku, do které hrudy naházíme a nahrabeme na ně kyprou, narytou hlínu. Tak se nám podaří uhrabat i nejhorší hlínu. V hrabání se nejlépe cvičíme na pískové cestě, kterou denně pečlivě urovnáváme. Tam se hrábě nejlépe ovládnou.
Zanechat komentář