Úkolem zahrádkáře je, aby necvičil jen ruce, ale také oči. Velmi důležitou vlastností zahrádkáře je rychlý postřeh. Máte-li ve svých představách přesně nakreslenou krásnou zeleninovou sazeničku, budete toužit jen po takové. A když po ní budete toužit opravdově, pak si právě takovou buď vypěstujete sám, nebo opatříte od zahradníka.

Jen mladé, statné, nevytáhlé a svěží sazenice dají rychlý vzrůst a ranou sklizeň. Přestárlá, byť i velká sazenice je zakrnělá, po přesazení pomalu zakořeňuje a roste pomalu. A když vedle ní o týden později nasázíte sazeničku malou, ale mladou, ještě i ta malá ji o čtrnáct dní v ranosti i velikosti sklizně předčí. Právě tak je tomu s ovocnými stromky.

Půda k výsadbě sadby nemá být ani příliš mokrá, ani suchá. Z jara je v půdě zimní vláha. Chceme-li vysazovat za trvalého sucha, zalejeme vyschlý záhon vydatně den pře sázením.

První naší prací je rozdělení záhonu na potřebný poet řádků. Poněvadž nejčastěji sázíme na sedm řádků, zhotovíme si značkovací prkénko, v němž je sedm kolíků. Prkno je dlouhé jako šířka záhonu. Zatlačíme jeho kolíky do země a máme v okamžiku vyznačeny vzdálenosti řádků na záhonu. Je na vůli zahrádkáře, zhotoví-li si i osmi – nebo šestiřadové značkovací prkénko.

Nyní natáhneme šňůru od okraje naznačkované dírky, to znamená, že nasázíme sazenice ve směru naznačené dírky (nikoliv za ni nebo před ni). Řádky sadby musí být od sebe stejně vzdáleny. Ne aby prostřední řádky byly téměř u sebe, jak se to začátečníkům stává.

Při sázení postupujeme vždy od leva do prava, aby to bylo po ruce. Do levé ruky uchopíme sazenici, a to konečky prstů vždy do té výše, po kterou sazenici dáváme do země, a sázíme sázecím kolíkem. Nejlépe je sázecí kolík koupit, pak má správnou sílu i zašpičatění. Čím je obal hlíny na kořenech větší, tím tlustší má být sázecí kolík. Zásadně se snažíme, aby hlína na kořenech při sázení neopadla; sazeničky se pak lépe ujímají a v kratší době vytvoří úrodu. Proto všechny sazenice před jich vyjmutím z půdy řádně zalejeme. Nikdy nevyjímáme mnoho sazenic najednou a vyňaté sazenice vždy chráníme před sluncem i před větrem. Aby sadba na první řádce byla stejně od sebe vzdálena, použije zahrádkář kolíčku správné délky, jímž si lehce odměří správnou vzdálenost. Druhý a další řádky na záhoně sází podle řádku prvního, a to trojsponu. Nasázená zelenina pak řádkuje třemi směry.

Sázení kolíkem se skládá ze tří pohybů, které zahradníci ovládají tak, že sázejí téměř v běhu. Zahrádkář si musí z počátku tento postup důkladně promyslet a pak jen zvyšovat svou zručnost, čehož se dosáhne častým sázením. První pohyb je zapíchnutí kolíku na místo, kde má růsti sazenička. Vpíchnutí kolíku má býti vždy hlubší než je délka kořene sázené rostlinky, aby se kořínek mohl v jamce volně natáhnouti. Současně při píchání jamky se uchopí sazenice levou rukou a v té výši, po níž se dá do země. Po vytažení kolíku z jamky se sazenice vloží do jamky tak, aby její kořeny nebyly nahoru ohnuty. Prsty levé ruky, jimž se sazenice drží, určují hloubku jejího ponoření do země. Nyní druhým pohybem kolíku se přitlačí hlína ke kořenům a to jak vespod, tak i nahoře. Aby se tak stalo, zabodne se kolík tři cm od sazenice vložené do země tak hluboko, jako poprvé, přitom však svou špicí směřuje trochu šikmo k sazenici. Nyní je sazenička upevněna k zemi, ale vedle ní je jamka. Ta se zahrábne dalším pohybem kolíku tak, že zde zůstane jakýsi důlek. Do toho se leje voda, která dolík zaplaví hlínou. Sazenička je bezvadně zasazena. Každá sazenička se při sázení druhým pohybem kolíku přitlačí tak, aby neměla přespříliš zmáčknuté kořeny, ale přece jen tolik, aby kořeny v zemi držely, aby ji žížaly nemohly vytáhnout. Snažte se v sázení docílit přesnosti, rychlosti, správného trojsponu a rovných řádků.