Letničky jsou okrasou, která by neměla chybět v žádné zahrádce. Jsou skromné, žádají hlavně slunce. Jejich život je krátký. Většinou milují zem bohatou humusem. Nejjednodušší jejich pěstování je pěstění těch druhů, které můžeme vysévat přímo na záhony. Tu musíme rozlišovat letničky vysoké a nízké. Vysoké vyséváme doprostřed záhonu, jde-li cestička z obou stran, nebo na zadní okraj záhonu, jde-li cesta jen s jedné strany. Nízké letničky vysejeme jako obrubu. Při těchto výsevech mí mít každý zahrádkář dojem, že je malířem, který maluje krásu záhonu tím, že klade seménka, z nichž nakonec vyroste půvabný barevný obraz. Když vysejete letničky prvním rokem, poznamenejte si jejich jména a snažte se je uchovat v paměti. Přemýšlejte pak jaké seskupení by bylo nejkrásnější, udělejte si náčrtek a příštím rokem již vysejte své známe druhy a odrůdy podle získaných zkušeností. Zahrádkář si má zvyknout dělat pokusy a učit se z živých příkladů.
V březnu (když je půda rozmrzlá) vyséváme přímo na záhon: Calendula officinalis, plné měsíčky i bílé barvy, nejlépe směs. Delphinum (ostronožka), nádherných barev, překrásná na rabátka, jedna z nejvděčnějších jednoletých květin zahrádkáře, neprávem opomíjená. Její semeno klíčí velmi zvolna, vysévá se proto na podzim nebo již v únoru. Výška 30 – 50 cm. Eschscholzia, makovitá, vděčná letnička na okraje záhonů. Hrachor vonný. Jeho něžné pastelové barvy jsou předmětem stálého obdivu, k tomu se druží ještě příjemná vůně. Vyžaduje vyhnojenou půdu a vyvázání. Cosmea, neúnavně kvetoucí letnička do středu záhonů. Plný mák připomíná květenstvím nejkrásnější povoňky; má jemné a živé barvy.
Letničky, které se vysévají na záhony v dubnu: Kopretina, vyšší a bohatě kvetoucí letnička. Hledík, klenot našich zahrad. Nigella, černucha, velmi vděčná. Reseda. Zinia. V květnu se seje řeřišnice (Tropaoleum).
U výsevů letniček přímo na záhony se dopouštějí zahrádkáři jedné velké chyby – sejí příliš hustě a neprotrhávají vzešlé sazenice. Letničky kvetou jen tenkrát nejbohatěji, když jejich lodyhy se mohou dostatečně vyvinout. Slabá lodyha z hustého výsevu přinese jeden nebo dva kvítky, a to ještě malé, a uhyne ihned, jakmile vytvoří semeno. Co platí o mrkvi, řepě, petrželi a cibuli, platí podobně také o letničkách. Vzpomeňte si, jak nezbytné jsou zásobní látky, uložené v rostlině. Jen řídce stojící sazenice mohou vytvořiti lodyhy s dostatkem zásobních látek. Letničky nižšího vzrůstu přetrháváme v řádku na 15 – 20 cm, letničky vysokého vzrůstu na 30 – 40 cm. Po přetrhání ponechané sazeničky okopeme. Nic si z toho nedělejte, že po přetrhání je záhon jako prázdný. Zaplní se brzy záplavou nejkrásnějších květů, které budou vysvědčením, že se stáváte dobrým zahradníkem.
Některé letničky se musí vysévat do teplého pařeniště a vysazovati ven až koncem května nebo začátkem června. To je Celsia, Lobelia aj. nejlépe je koupíte spolu s astrami, verbenkami a begoniemi u zahradníka.
Do pěstování květinové sadby v pokoji se má zahrádkář až po několika letech práce v zahrádce, když již poznal všechny zvláštnosti a potřeby rostlinného života. Pak mu nemusí nikdo předpisovat co a jak. Poví mu to rostlinka sama.
V červnu a červenci se vysévají na záhon – k získání sadby – dvouleté květiny, které na jaře nebo v létě příštího roku krásně kvetou. Jsou to macešky, karafiáty, zimní fialy (laky), hvozdík bradatý či turecký karafiát ( Dianthus barbatus), pomněnky, plné sedmikrásky, zvonky, lunarie (penízky pro štěstí), sléz (malva) a orlíčky. Vysévají se co nejřidčeji a po zesílení se koncem července sázejí na záhony. Zapište si tyto výsevy do kalendáře.
Zanechat komentář