Nejdříve si řekneme, proč některá seménka vůbec nevzejdou, ačkoliv táž seménka jinému sousedu vzešla. Nejčastěji je to proto, že seménko nabobtná, při tom naklíčí a pak se mu nedostává vláhy. Proto klíček uhyne žízní. To se stává velmi často, když semeno je vyseto příliš blízko povrchu půdy. Povrch půdy rychle vyschne i se seménky. Jeden můj známy zlínský zahrádkář  dával k lepšímu historku, která je poučná. Studoval zahrádkářské umění v kurzech a na přednáškách. Zde zjistil, že semeno má přijít tak hluboko do země, kolik měří jeho průměr. To je ovšem velmi málo hlíny. Jeho manželka, navzdory všem teoriím, zasela petržel do rýžek, takže semeno bylo až pětkrát tak hluboko, než je jeho průměr. On však vysel podle teoretických pravidel, dal na seménka pečlivě jen tolik hlíny, kolik činila síla jejich průměru. Nyní vítězoslavně čekal, jak porazí manželku svým zahradnickým uměním. Stalo se však něco podivuhodného. Semeno, jež ze stejného sáčku sela manželka ve stejný den a dosti hluboko., vzklíčilo značně hustě a semeno našeho zahrádkáře pořád nic. Teprve po dalších osmi dnech se začaly objevovat sazeničky pomalu a nejistě, sem tam některá. Rostlinky na záhoně manželky byly již krásně zelené. Manžel to prohrál, manželka jásala (měla smysl pro humor) a posílala teorii ke všem čertům. Veškerá důvěra k teoriím byla samozřejmě i u našeho zahrádkáře silně zviklána. Kdo má tedy pravdu? Vysvětlení je zcela jednoduché. Na seménku musí být alespoň taková vrstva stále vlhké hlíny, jak velký je průměr seménka. Vlhké hlíny! Zahradníci vám potvrdí, že jemná seménka, např. begonií, vysévají na povrch hrudkovité rašeliny a že jen takto bezvadně vycházejí. Všimněte si však, že výsev zahradník nadkrývá sklem – (proč?) a ještě jemně i dvakrát denně povrch výsevu kropí. Vyséváme-li seménko do půdy a přijde-li asi pětkrát tak hluboko, než je samo silné, je v půdě, která si udržuje stálou vlhkost. Vyschlá půda vrchní je plná vzduchu, takže i v této hloubce má semeno dosti vzduchu i vlhkosti. Semeno musí míti dostatek vlhkého vzduchu a tepla, aby mohlo vzklíčit. U jemných semen je jemný klíček, který by silnou ostrvou půdy těžko prorážel, proto musí přijíti na povrchu půdy neb blízko povrchu půdy. Ten však musí být udržován ve vlhku stůj co stůj.

Nejvážnější dobou při klíčení jsou okamžiky, kdy klíček sedere ze seménka na povrch. Tu rostlinky musí mít stálou vláhu. Zejména pro klíčící trávníček je to důležité.

Příčinou špatného klíčení také bývá, že žížaly vtáhnou lehčí seménka do velké hloubky, jindy je sežerou myši nebo ptáci. Proti ptákům chráníme výsevy natažením nití přes záhon, položením větví a zavěšenými lesklými plíšky. Žížaly vypudíme odvarem kaštanových plodů.

Proč vchází semeno pomalu? Nemá-li dostatek trvalého tepla a vlhkého vzduchu. Proto výsevy  v pařeništích klíčí mnohem dříve, než na volných záhonech, proto pro venkovní výsevy k získání zeleninové sadby používáme slunných a chráněných záhonů, proto je na noc zakrýváme, třeba i jen položením papíru nebo pytloviny. Vlhko, teplo a vzduch, to je trojice činitelů bez nichž je klíčení nemožné.

Seménka klíčí stejně dobře ve světle jako v přítmí. Po vzklíčení vyžadují hojnost světla a vzduchu.