Pletí provádíme vždy po dešti nebo po zálivce. Jen v tom případě, když je půda vlhká, lze plevel vytáhnout i s kořeny. Plevel ubírá rostlinám světlo i živiny. Nenecháme jej proto bujeti a vždy včas jej vytrháme, a to i mezi keři, v trávníku, na cestách, na kompostě, mezi perenami a letničkami. Všímejte si u plevele jeho květenství, jak se rozšiřuje, jaké má kořeny. Na plevely je mnoho zajímavého a známe-li jej dobře, můžeme pak s ním i lépe bojovat.

Zahrádkáři hnůj nikdy nepáchne. Je mu stejně milý a vzácny jako jeho růže a ovocné stromky. Jen kdyby toho hnoje v zahrádkách bylo dostatek! Při důkladném využití půdy dáváme na 300 m² jednu fůru chlévského uhnilého hnoje, tj. asi 15q, mimoto ovšem přihnojujeme ještě kompostem a vhodně a účelně volenými umělými hnojivy.

Hnůj je proto pro rostliny tak významný, že zásobuje půdu čtyřmi „hlavními“ živinami, jichž pro kulturní rostliny je v půdě nedostatek: dusíkem, fosforem, draslem a vápnem. Tyto živiny jsou sice v každé půdě spolu s jinými – jako hořčíkem, sirou, železem, ale v množství často tak malém, že kdybychom je půdě nedodali hnojením, neuživila by pole ani desetinu lidstva. Rostlina potřebuje k svému vývoji nesmírného množství uhlíku. Dobývá se ho spolu s kyslíkem ze vzduchu. Je to úžasná skutečnost, když si uvědomíme, že vzdušné moře je skladištěm základní živiny, uhlíku, že rostliny ze vzduchu tvoří nejpodstatnější část svých úrod. Vodík získává rostlina z vody.

Hořčíku, síry, železa, kyslíku, uhlíku i vodíku může rostlina získati z přírodních zásob zpravidla dostatečné množství, vzpomeňme si však na záhon minima, který nás učí, že o vzrůstu rozhoduje ten činitel, kterého je nejméně. Když má rostlina málo dusíku, nepomůže ani největší zásoba jiných živin, právě tak, má-li málo fosforu, drasla nebo vápna. Základní živiny nemohou býti jedna druhou nahrazeny. Poněvadž víme, že kulturním rostlinám chybějí zpravidla čtyři živiny : dusík, draslo, fosfor a vápno, musíme je půdě dodávati hnojením, aby rostliny mohly využíti oněch živin, jichž je v přírodě dostatek. Chlévský hnůj  obsahuje všechny tyto čtyři živiny, a to v množství četným rostlinám dobře vyhovujícím. Dobrá chlévská mrva má : 0,45% dusíku, 0,26% kyseliny fosforečné, 0,56% drasla a 0,6% vápna.

Hnojení chlévskou mrvou obohacuje půdu humusem. Humusem nazýváme zetlelé části rostlin i jiných organických látek. Jen v půdách humusem bohatých žije množství zemních bakterií, které rozkládají organické formy složky humusu na látky neorganické (neústrojné), dodávajíce tak rostlinám čtyři důležité živiny – dusík, draslo, fosfor a vápno, jež rostliny z hnoje a každého jiného humusu mohou přijmout jen po této přeměně. Poněvadž hnůj oživuje půdu bakterielním životem, je pro zahrady  hnojivem základním a prakticky nepostradatelným. Říkáme, že je hnojivem přirozeným. Další přirozené a s hnojem rovnocenné hnojivo je kompost.