Větvička a) znázorňuje vnitřní vzrůstové síly v ohnuté větvičce. Proud živin ve větvičce je řízen souborem zvláštních sil a vnitřního tlaku. Příroda si pro své životní pochody vytvořila pravidla  nejvyšší racionálnosti. Snaží se vždy s nejmenší silou, v nejkratší době a nejkratší cestou docílit svých výsledků. Cesta koloběhu živin ve větvi je přímočará. Ohne-li se větvička náhle koncem k zemi, snaží se proud živin jíti přímo, tlačí náporem na nejvyšší bod ohybu, kde se tamější pupen probudí k mocnému životu a silný, z něho vyrostlý výhon se snaží růsti vodorovně a co možná svisle. Kdybychom chtěli některou větvičku ve vzrůstu popohnat, vztyčíme ji. Její vzrůst zabrzdíme, skloníme-li ji k poloze vodorovné.

Zvládnutím růstových zákonů podle sklonu větví můžeme stromu pomáhati v tvoření harmonické koruny. Vysokokmenu dáme možnost k vytvoření dobré osy střední, bočním výhonům opět umožníme, aby se stejnoměrně vyvíjely – stačí postarati se, aby každá větev měla správný směr. Ostatní si zařídí stromek sám. Roste-li např. jeden výhon téměř ve vodorovné poloze a jiný boční výhon v korunce stromu opět téměř svisle, lehce si představíme, že zde již ve dvou letech budou velké rozdíly v síle těchto větví. Jednoduchý zásah trvající pouhých několik minut – a korunka se bude vyvíjeti úměrně: postačí, odkloníme-li obě větve do úhlu asi 45 stupňů.