Cibule ze sazečky je dříve zralá než cibule ze sadby. Jakmile začne žloutnout nať, cibule se vybere, nechá se v suché místnosti uschnout („zatáhnout“), očistí se a ukládá na bezmrazé, suché místo. Též česnek se vyrývá, jakmile jeho nať začíná žloutnout, váže se do pletenců a zavěsí se k vyschnutí. Na jeden kilogram česneku je třeba asi 19 velkých jeho „paliček“.

Kořenová zelenina se vyrývá v říjnu a listopadu, pastinák, červená řepa, mrkev, celer a petržel kořenová se zbaví listů a pak se zakládá ve sklepě do písku. Máme-li ve sklepě málo místa, poněvadž zde máme uhlí a dřevo, zakládáme zeleninu do beden od cukru apod. mrkev ukládáme tak, že na podsypanou vrstvu písku dáme vždy vrstvu mrkve srdíčky dovnitř bedny a prosypeme ji pískem, pak zase vrstvu mrkve, a tak pokračujeme až nahoru. Do beden můžeme založit i kedlubny, ponecháme-li jim kořeny, ale zbavíme-li je listů až na srdíčko; celé bulvy zasypeme pískem )pak nedřevnatí). I kapusta, zelí a květák se mohou takto založit. Výhoda tohoto založení v malém sklepě je ta, že bednu lze postavit i přenášeti kamkoli. Založená zelenina se však musí stále větrat, aby nehnila; hnijící listy se odstraňují.

U pozdního zelí )při podzimní sklizni) odřežeme hlávky a dáváme je ne půdu do sena. Jejich vrchní listy zaschnou a takto vydrží zelí až do února. Před upotřebením se vrchní listy očistí a zelí je bílé jako sníh. Kapusta zimní může býti venku až do prvního mrazu, rovněž tak i kapusta růžičková. Jinak se zakládá ke zdi na záhon. Přikryjeme ji prkny, na něž naházíme listí. Nesmíme zapomínat na větrání. Pozdní kedlubny mohou zůstat i přes zimu na záhoně. Bulvy podzimních kedlubnů, které jsou někdy velmi veliké, se zbaví listů, ponechá se jen listové srdíčko, a zaházejí se celé zemí. Srdíčko však musí zůstat na vzduchu, nezaházeno. Celý zazimovaný záhon kedlubnů pokryjeme slabou vrstvou chvojí. Pak podle potřeby kedlubny vyřezáváme.

Petržel, černý kořen i pastinák mohou zůstat na záhonech přes celou zimu. Na podzim z nich vybereme jen tolik kořenů, kolik jich v kuchyni v prvých zimních měsících budeme potřebovat; u venku ponechaných kořenů otrháme všechnu nať až k srdíčku a záhon přikryjeme slabou vrstvou chvojí. Když půda rozmrzne, vybereme si vždy potřebné množství kořenů. Na jaře se však všechny kořeny ze země vybírají a zakládají do chladného sklepa, neboť druhým rokem na záhoně jdou do květu

Zde jsem opět u zajímavého zjevu: s kořenové petržele i s kedlubnů ponechaných venku otrháváme na podzim nať až na listové srdíčko. Má to smysl nebo to děláme jen z libovůle či ze zvyku? Jistěže to má smysl. Vzpomeňte si, že neopadavé dřeviny, jako smrky, bory, aukuby, mahonie, Chamaecyparus, jalovce apod., na zimu zavodňujeme. Kdo se dívá na život rostlin povrchově, tomu se to zdá nesmyslem – na zimu a zavodňovat!a přece stačí znalost práce listů, abychom poznali, jak nutné je toto opatření, zvláště po suchém podzimu.listy vypařují svými průduchy vodu. – když fouká vítr, vypaří více vody, než za tichého počasí. Zelený list vypařuje vodu i v zimě. Když půda zamrzne a její teplota klesne pod určitý stupeň, přestanou kořeny přijímat vodu, listy ji však odpařují. Tak se vypaří z rostliny i zásobní voda a pak vrch neopadané rostliny umírá. Když u některých rostlin – např. u aucub – byly na podzim odřezány zelené listy, vypučely z větviček na jaře nové výhony. Sazenice neořezané, s ponechanými listy však zmrzly. Proto je jasné, že listy petržele přes zimu mohou kořenům jen škodit. Chvojím přikrýváme rostliny proto, abychom je chránili před slunečním teplem a zimními větry, které vyvolávají silné a škodlivé zimní vypařování listů i dřeva. Lesníci na zimu zakládají sazeničky smrčků, jež nestačili vysázet, na bažinatá místa, kde dobře přezimují.

Všechna zelenina se má sklízet vždy za suchého počasí. Špatnou sklizní se v zahrádkách promarní mnoho zeleniny.

Živeny zásobními látkami semena vyvíjejí se první lístečky a první kořínek. Zásoba živin v semeni pro první vzrůst klíčku je tak velká, aby rostlinka mohla záhy samostatně žít. Kdy se to stane? Když se vyvinou – kromě listů děložních – první dosti velké, zelené listy spolu s prvními vlasovými kořínky. Jakmile mladé listy začínají asimilovat, je rostlinka docela samostatným jedincem. Kořínky posílají do listů roztok živných solí, v listech se tvoří základní organické látky – škroby a cukry – a opět i v nové rostlině jsou ukládány do pletiv a do semen nově vytvořené zásobní látky. Tak se stále opakuje koloběh rostlinného života.

Zahrádkář vlastní zkušeností brzy pozná, že v jakosti semene může být velký rozdíl. Naseje-li semeno, třeba raného zelí holandského od jednoho pěstitele, získá krásné a těžké hlávky; naseje-li touž odrůdu od jiného pěstitele, získá při stejné práci poloviční sklizeň. V čem je příčina tak úžasného rozdílu?

Tento rozdíl záleží v různém způsobu lidské práce při pěstování a při šlechtění rostlin na semeno. Chceme-li, například, vypěstit semeno kapusty Železohlávky, musíme se postarat o přezimování těchto hlávek. Kapusta i jiné košťáloviny jsou totiž u nás rostlinami dvouletými. Na jaře začíná z hlávky vyrůstat květní lodyha s křížatými květy, z těchto se vyvinou struky a v nich známá tmavá, kulatá kapustová semena.

Chce-li pěstitel získat semena rychle a ve velkém množství, vybere všechny dobře vyvinuté hlávky kapusty k přezimování, pak se postará, aby se při květu nesprášily např. s kvetoucími brukvemi (kedlubny), protože jinak z toho narostou zrůdy. Po vyzrátí struků semeno vydrtí a vyčistí, prosetím na sítech roztřídí podle velikosti a semeno dá do prodeje.

Postupuje-li pěstitel semen poctivě, dosáhne i tímto způsobem dobrého semene, ale úrody z jednotlivých rostlin nejsou navzájem vyrovnané. Jedna hlávka je větší, jiná menší, jedna podlouhlá, jiná kulatější, přestože je to jen jedna odrůda. V této odrůdě je mnoho typů a proto je tak nejednotná úroda.

Jediný správný způsob pěstování semen, jenž zvyšuje úrodu a dává jistotu větších výnosů, je pracovní metoda šlechtitelů rostlin. Tito si uvědomili, že – například – na záhoně kapusty odrůdy Železohlávka se často vyskytne až patnáct typů rostlin, které se od sebe značně liší. Prohlížíme-li pozorně tyto rozdíly, tu vidíme, že jeden typ ukazuje listy rozložené do velké šířky, hlávka se však tvoří dosti pozdě a je stále příliš zelená.to je typ, který je nutno vyřadit z pěstování úplně. Jiný typ ukazuje hlávku brzy se zakládající a pěkné barvy. Jiná hlávka má listy zvlášť dobré příchuti atd. pěstitel vybere typy této kapusty. Každý typ pak pěstuje nejméně dva až tři roky úplně odloučené od jiných typů a zamezí jakékoliv opálení pylem jiného typu. V těchto letech pozoruje rostlinu a přesvědčuje se, zda vyhlédnuté vlastnosti jsou trvalé. Když tímto postupem zjistí, že má několik čistých, trvalých typů, snaží se zkombinovati dobré vlastnosti všech typů na jedné rostlině. Jeden rok sprašuje kapustu, která sice tvoří krásnou hlávku, ale na příliš vysokém košťálu, s kapustou, která neukazuje dobrých vlastností v tvoření hlávky, ale má nizoučký košťál, a tak výběrem semenáčků získává krásnou hlávku na nízkém košťálu. Aby u zlepšované sazenice docílil lepší chuti listů, sprašuje ji s kapustou těchto vlastností. Tato šlechtitelská práce může trvati pět, deset i více let, ale zlepšený jednotný typ této odrůdy dává pak i čtyřnásobné úrody vyrovnaných, hledaných vlastností proti směsi původních typů.

Dovedeme si lehce představit, že semeno takto zušlechtěné je drahé – ve skutečnosti je však velmi laciné.

Při koupi semen je zahrádkář odkázán na poctivost semenářského obchodu. K obchodu se semeny je třeba velmi charakterního člověka, idealismu, velkého odborného vzdělání a skutečné velkého kapitálu. V rukou semenářů je tepna, která často rozhoduje o výši úrody. Za semena neplatíme jen penězi, ale i svou důvěrou. Zklamat tuto důvěru je tolik, jako ničit národní majetek.

Najde-li si zahrádkář semenářský obchod, jenž ho uspokojil, měl by mu ve všech pozdějších objednávkách zůstat věren, poněvadž jen stálí a věrní zákazníci budují velké a spolehlivé semenářské firmy, které je dobře obsloužiti i tenkrát, mají-li z toho třeba ztrátu. Nelitujte nikdy toho, že jste svědomitému semenáři zaplatili vyšší částku za skutečně jakostní semena. Cena semena není rozhodující, ale jakost a velikost úrody. Málo zahrádkářů si uvědomuje, jak cennou a vysoce praktickou pomůckou může býti semenářský ceník, když jej zahrádkář studuje. Zde nalézá návody, dobu výsevu, potřebné množství semena, obrázky druhů a odrůd. Dobrý ceník řekne často více než mnohá knížka.