I zahrádka je složitým a uceleným organismem, který zahrádkář řídí tak, jako automobilista své auto. Zahradu je nutno ovládnouti jako celek, v němž jedno zapadá do druhého a vše jako celek vyžaduje poctivého řízení. Zahrádkář nemůže mysleti jen na den, ve kterém právě žije. Jeho myšlenky musí být spojeny s minulostí, přítomností i budoucností jeho rostlin, jeho záhonů, jeho nářadí, objednávek semen a sazenic, s čistotou zahrady atd.

Zahradu lze zvládnouti jen stálým pozorováním, učením, doplňováním svých dosavadních poznatků. I v pozorování je nutno se cvičiti. Zahrádkář musí viděti to, co jiní nevidí. Proto cvičí:

1. rychlý postřeh v zahrádce; musí jediným pohledem rozpoznat na rostlině vše, musí postřehnout výhody nebo bevýhody okolí rostliny, její hladovění, mokro či přílišné sucho, potřebu vyznání, řezu nebo sklizně ovoce; záhony musí mu samy říkat: „Budeme brzy s úrodou hotovy, vysej nyní semeno k získání sadby,“ kompost ho musí denně vyvolat, aby jej rozhojňoval a udržoval v nejlepší čistotě; každý papírek, povalující se kolik v zahradě má ho přímo trkat a totéž musí cítit při pohledu na plevel rostoucí na cestách, pěšinkách a záhonech. – To jak se na rostlinu díváme, rozhoduje o pěstitelském zdaru.

2. Zahrádkář má v sobě vychovat okamžitou vůli k činu. Rostlina roste a čas běží a mnohé práce nesnesou odkladu. Uvidíme-li, že vadnoucí rostlina potřebuje vodu, rozhodněte se bez rozvažování uchopit konev a zalíti ji, potřebuje-li kordon zaštípnutí, učiňte tak ihned; co se má sklidit, skliďte neodkladně, nebo úrodu okamžitě zajistěte před znehodnocením. Má-li se vyset semeno, učiňte tak dnes, odložíte-li to , nebudete míti včas sadbu. Mate-li zastínit rostlinu, zvykněte si neodkládat tuto práci ani o čtvrt hodiny; odložíte-li ji, může být  rostlina zatím sluncem poškozena.

3. vycvičte si paměť pro důležité časové termíny, jako je objednávka semen, výsevy, sklizně, zakrytí rostlin před mrazem, zastínění před sluncem, zalití a rosení výsevů, které nesmějí zaschnout.

4. Vycvičte si rychlou a spolehlivou představivost pro vývoj rostlinky od jejího seménka až po sklizeň. Musíte ji v duchu vidět tak, jako ve zrychleném filmu.

Jak se v tomto postřehu může zahrádkář cvičit? Především podniká aspoň jednou denně pozorovací obchůzku zahrádkou. Zastaví se u každého záhonu, dívá se chvíli na něj, pozoruje při tom list, vzdálenost sazenic, půdu, čistotu pěšiny neb celkové zdraví a vzhled rostliny. Díváte-li se chvíli na záhon s rostlinami, poznáváte, že teprve po chvíli pozorování spatříte na něm vše, co pro vás může být důležité.

Vycvičte si sluch pro volání své zahrádky. Naseté semeno vás k sobě volá, je-li jemné, i dvakrát denně, neboť potřebuje stále vlhký povrch. Když klíček zaschne, je po rostlince.

Cvičte se v myšlení dopředu takto:Zasadím-li sadbu zelí v dubnu, kdy musím objednat a vyset semeno, abych ji mohl v dubnu zasázet? Jak hustě musím sadbu vyset, aby se mi nevytáhla? Jakou teplotu potřebuje zelná sadba – vysokou nebo mírnou? Kdy musím porýt záhon k osázení? Kdy jej pohrabu? Jak daleko budu sázet sadbu od sebe? Jakou vodou po vysázení zaleji – odraženou nebo přímo ze studny? Kdy po vysázení poprvé okopu, jak často budu zalévat, kdy sklidím hlávku zelí, je-li to raná odrůda? Jak asi těžká bude jedna hlávka?

Sázím-li sadbu v červnu, kdy musím vyset semeno, abych ji měl včas? Sázím-li v srpnu salát, kdy jej musím vysít? Tyto otázky si položte postupně o každé rostlině. Propracujte si je v myšlenkách. Užasnete, jak se tímto cvičením vyzbrojíte pro zdar ve své zahrádce. Když jsem v ovládnutí čtení, psaní a počtů potřebovali tolik duševní práce a cvičení, nemůžeme tak chtít ovládnout zahradu bez podobné myšlenkové přípravy.

Propracováváme-li si výsevy, postupujeme asi takto:

2 měsíce předem opatřím semeno.

3 – 8 neděl předem vyseji semeno.

Po vzklíčení husté protrhám na přepíchání.

Než sadbu vysadím:

Promyslím si správnou  vzdálenost výsadby.

Vysadím-li sadbu:

Ihned ji zaleji popř. Zastíním.

V době sucha ji bude denně zalévat.

Za 8 dní po vysázení ji jemně okopu.

Okopávat budu často okopávat.

S přihnojováním začnu až po zakořenění.

Hotovou úrodu včas a co nejrychleji sklidím, uložím nebo zužitkuji.

Začínáte-li zahrádkařit, obírejte se svými rostlinami a jejich životními potřebami ve svých myšlenkách. Představte si záhon, na němž zítra budete sázet zelí. Dovedete si v myšlenkách vybavit okamžiky, kdy jste jej ryli? Vzpomenete si  jakým způsobem jste přitom kypřili půdu, kolik pýru nebo kamení jste vybrali, mohli byste ukázati, ze kterého místa jste vybrali větší kámen? Vidíte, kolik humusu je v půdě, dovedete si představit kyprost půdy tohoto záhonu? Umíte si představit, jak rozděluje záhon na pět řádků, jak sázíte kolíkem sazenice, jak je zaléváte?

Vybaví se vám při pohledu na vodu vaše kedlubny, okurky, salát, květák, celer a jiné zeleniny, které potřebují mnoho vody? Cítíte, jak to blaží vytvořit úrodu na místech, kde bezmyšlenkovitý člověk nic nesklidí?

Myslete proto na své rostliny. Nelekjte se, že zaberou všechen váš čas. Jen na začátku zabere vaše zahrádka ve vašich myšlenkách více místa. Čím lépe ji poznáte, tím méně místa ve vaší paměti bude zaujímati a tím méně přitom budete vy na ni zapomínati. Napřed musíte však ve svých představách mít celý vzhled své zahrádky, jejich rostlin, jejího života, to znamená, jednou se do té zahrádky náležitě zakousnout. Pak se sami budete divit, jak lehce si na vše vzpomenete, kolik zajímavostí si ze své zahrádky zapamatujete. Budete překvapeni skutečností, že se zlepšila vaše paměť.

Věnovat se zahrádce je jen v učebních letech zahrádkáře namáhavější, nikoliv však zajímavé. V dalších letech ovládá zahrádkář celou svou zahrádku zcela hravě.

Ovocné jádro vzklíčí náležitě jen tenkrát, leží-li od podzimu do jara asi 90 dnů v zemi. Proto se vysévá na podzim, buď přímo do řádků na záhon, kde však je ohroženo myšmi, nebo se vysévá do truhlíčků neb květináčů. Dá se vždy vrstva písku, na ni vrstva semének, zase písek a pak seménka až je květináč plný. Písek má být mírně vlhký. Květináč pak umístíme do chladného, ale bezmrazého sklepa. Do jara seménka mají obyčejně již klíčky. Tomuto způsobu přípravy semen říkáme stratifikace. Klíčící ovocná jádra velmi mohutně dýchají, proto k nim musí mít přístup vzduch. Květináč má být proto obyčejný, nepolévaný.

Z jara se vysévá semeno do řádků, kde brzy vzchází. Při výsevu naklíčených jader musíme dávat pozor, aby se klíčky neolámaly. Když sazeničky po vzejití vytvoří kromě děložních lístků ještě lísteček na budoucím výhonu, pečlivě se vyrýpnou, aby se neporušily kořínky. Hlavní kůlový kořínek se o třetinu zkrátí (aby stromek vytvořil více kořenů do šířky) a pak se nasadí na dobře připravený záhon do řad od sebe 25 cm vzdálených a jednotlivé sazeničky asi 10 cm od sebe. Tato práce s přesazováním zelených semenáčků (přepichování) se má konati při podmračeném počasí neb navečer. Přepíchané sazeničky se před sluncem zastiňují větví chvoje neb křoví; občas se musí pokropit. Záhon se často okopává a zbavuje plevele; do podzimu jsou zde již silné sazenice, jejichž krček je v síle tužky. To znamená, že příštím rokem je můžeme již roubovat nebo očkovat. Pak – máme-li připravenu plochu pro zaškolkování, která má býti zpravidla včas převrstvena – vyryjeme ze záhonu pláňata, t. j. podnože získané ze semen, roztřídíme je, nožem zkrátíme kořeny, boční výhony i výhon hlavní a nejlepší z nich takto připravené vysazujeme do řad nejméně 80 cm, lépe 100 cm širokých, v řadě na 40 až 50 cm od sebe. Slabé a pokřivené sazenice zahodíme.

Podnože pro kordony a brzy rodící zákrsky ovoce jádrového se získávají nikoliv ze semen, nýbrž z hříženců, odkopů a řízků. K tomu účelu se zakládá matečnice podnoží. Do převrstvené půdy, do řad asi 1,80 – 2 m od sebe vzdálených, se vysázejí na 50 cm od sebe v řadě podnože čistých typů EM[1]), které po zakořenění silně sřezáváme, abychom docílili většího množství výhonů. Pak se k výhonům buď nahrnuje hlína, jako při ohrnování brambor, nebo jednotlivé výhony po zkrácení se ohnou a zahrnou zemí, kde téměř z každého zahrnutého očka vyroste výhon, který vytvoří své vlastní kořeny. Matečnice podnoží počíná skýtati oddělky třetím rokem po založení a skýtá je po šest až osm let. Podnože získané z oddělků školkujeme stejně jako plané podnože (pláňata) z výsevů semen.

Zdravé a svěží sazenice je možno již po vysázení na jaře roubovat nebo v létě – mají-li dostatek mízy – očkovat. Rostliny s neupjatými očky se roubují příští jaro. Očkovanci se vyvazují k čípku, který se později vyřezává.

Očko i roub vytvoří zpravidla silný výhon, celý obrostlý listy. V uspořádání na větvičkách ovocných i jiných stromů a i jiných rostlin, je určitá zajímavá pravidelnost. U jabloní, hrušní, švestek i třešní můžete začít počítat u kteréhokoli listu a přece zjistíte, že přesně nad tím listem, od něhož jste při počítání vyšli, je vždy šesté očko. Očka od prvního do šestého očka tvoří na větvičce spirálu, v níž očka směřují s udivující pravidelností na různé světové strany. Zamyslíme-li se trochu, poznáváme lehce, že výhon je proto celý listy obrostlý, poněvadž je nutné, aby rychle rostl a po celé své délce sílil – a to může jen tehdy, má-li všude listy stejnoměrně rozložené. Listy jsou zde zesilovacím obrostem.

Příštím rokem růst roubovance pokračuje. Z nejvyššího, zdravě vyvinutého očka, pupenu, tzv. pupence vrcholového, konečného neboli terminálního, roste silný výhon svisle nahoru a tvoří pokračování kmínku či osy stromku. Po bocích loňského výhonu vyrůstá několik olistěných větviček. Školka tyto větvičky zkracuje. Nazývá je zesilovacím obrostem, zřejmě proto, že jejich listy přispívají k zesílení kmene. Zesilovací obrost se ponechává na stromku – ovšem za stálého zkracování a ně i za mírné probírky – po celou dobu školkařského vývoje stromku. Teprve v posledním roce se koncem léta vyřezává ostrým nožem. Jen na třešních a ořešácích se obrost neponechává. Třešně se roubují až v koruně a ořešákům se vylupují postranní očka. Jakmile ořešákový špičák (tj. dvouletý až čtyřletý ořešákový prut bez postranního obrostu a bez korunky) doroste do výše asi 2,20 až 2,30 m, vylupuje se mu na podzim nebo na jaře vrcholový pupen a ořešák tvoří korunu. Roubuj-li se stromek až v koruně, pak tvoří ihned korunu z roubu. Jinak u jabloní a hrušní se tvoří koruna ze čtyř až šesti výhonů: jednoho prostředního a tří až pěti postranních. Zkrácení školkovaných jabloní a hrušňových štěpů ve výši, kde chceme vytvořit korunu, vyvolá vzrůst nejméně čtyř potřebných výhonů. Prostřední výhon se uvazuje k čípku, není-li dostatečně svislý. Vývoj školkovaného stromku trvá čtyři až šest roků. Vyžaduje velmi mnoho odborných vědomostí a zkušeností. Jen člověk zasvěcený dobře do tajů školkařtví si dovede představit, kolik umění a poctivosti je třeba k vypěstování jakostního stromku, jenž má v dobré vaší péči splniti všechna vaše oprávněná očekávání.