Rajská jablíčka svými chutnými plody jsou přechodem mezi ovocem a zeleninou. Čím více jich bude, tím více bude také zdraví. Velikost a ranost úrody u rajských jablíček je závislá na jich správném ošetření. Především důkladně vyhnojená půda je u rajčat první podmínkou zdaru, sázíme již silné, ale nevytáhlé sazenice z truhlíčků. Nejlépe je koupit si je od zahradníka. Po nasázení máme je často okopávat a zalévat, pak přihnojovat tekutými hnojivy! K rajským jablíčkům je dobře zatlouci ihned po zasazení, nebo ještě před ním, koly (pěkně do řádky). Kůl má být asi 120 cm nad zemí. Jakmile sazenice trochu povyroste, přivazujeme ji volně ke kůlu. K tomu je nejlepší lýko. Sazenice rajského jablíčka počne vyhánět boční výhony zespodu i svrchu. Ponecháváme nejvýše tři silné nízko u země vyrůstající výhony, ty vyvazujeme volně ke kolíku. Nyní na hlavním stonku vyrůstají samostatně dobře vyvinuté květné větévky a na nich se vyvíjejí plody. Všechny ostatní výhony (pazochy), vyrážející z paždí listů nebo kořenů, vyřezáváme. Tři ponechané výhony jsou brzy obaleny rajskými jablíčky, která rychle rostou, jsou-li ovšem na slunném místě a je-li teplé léto. Jakmile výhony náležitě vyrostly (asi 1 m délky), zkrátíme je, aby všechny látky z listů spolu se zásobními látkami šly do plodů. Když plody jsou dostatečně vyspělé a blednou nebo červenají, odřezáváme okolo nich listy a ponecháváme  něco listů jen nahoře. Plody tak rychleji dozrávají. Vtahují do sebe nejen asimiláty z ponechaných listů, ale i bohaté zásobní látky z lodyh a kořenů. Když se blíží podzim s prvními silnými nočními chlady, tu se sazenicím povytáhnutím pomocí rýče natrhnou kořeny, což urychlí zrání plodů, nebo se celé sazenice i s plody vytrhnou a pověsí na teplou stěnu, kde jablíčka dosud nedozrálá zčervenají.

Červenání rajských jablíček, počínající od spodní, nejstarší větévky, se urychluje teplem. Je zajímavé , že rajčata zčervenají i ve těm, jen když mají dostatek vlhkého tepla. Hospodyňky trhají slabě se zapalující, naprosto zdravá jablíčka a dávají je pod pytel nebo do prádla. Zde brzy zčervenají. Proč? Jablíčko dýchá, tím vyvíjí teplo, prádlo je špatným vodičem tepla a proto teplo u jablíčka podrží a toto zčervená. Pražští zelináři urychlují červenání rajských jablíček po metrácích. Oberou všechna dobře vyvinutí jablíčka světlejší barvy (ta se již lehce odtrhnou) a nasypou do pařeniště, kde jsou vespod prkna, 80 cm vysokou vrstvu těchto rajčat. Pak vrch zakryjí rohoží, kterou ještě denně trochu pokropí a na pařeniště dají okna a nevzduchují je. Jablíčka se velkým teplem zapaří a zapotí a v krátké době jich zčervená překvapující množství. Pak se hromada denně překládá, nahnívající jablíčka se vyhodí na kompost, červená jdou do trhu, načervenalá na zvláštní hromadu, poněvadž ta již půjdou na trh druhého dne.

Nechutnější rajská jablíčka na jídlo za syrova jsou však ta, která zčervenala na keři, zvláště když je utrhneme za rosy, jsou-li ještě chladná.

Základem tohoto vystupňovaného obhospodařování je znalost životní povahy zeleniny, zda vyžaduje přiměřeného chladu – jako tomu je u salátu a špenátu. Tyto dvě zeleniny nesnášejí vyšších teplot a dlouhých dnů. Pak hned rostou do květu. Proto špenát a salát musejí být sklizeny na sklonku května před příchodem veder a opět můžeme síti v červenci, srpnu a v září, aby nám mohly dát úrodu na podzim. Okurky a rajská jablíčka jsou rostlinami teplomilnými, bohužel také každodenními. Čím více mají tepla a vláhy, tím více rodí. Chladnou vláhu však nesnášejí; v deštivých a chladných létech zklamou úplně. Říká se o nich, že potřebují nahoře „ohníček“ a dole „rybníček“.

Znalost délky života (vegetační doby) jednotlivých druhů a odrůd zelenin je pro vystupňované obhospodařování velmi důležitá. Ředkvička v teplé půdě naroste za tři neděle a přitom má malé listy. Tu je samozřejmé, že se může vysít mezi rostliny, které dlouho klíčí a z počátku pomalu rostou, avšak pro budoucí své velké rozměry musejí být řídce vysévány nebo vysazovány. Ředkvičku vyséváme proto téměř výhradně jako mezisadbu mezi cibuli, česnek, mrkev, petržel, červenou řepu, pozdní zelí apod. dokonce se osvědčuje dáti při setí trochu ředkvičkového semene do semene mrkve nebo petržele, pastináku neb černého kořene a vysít tuto směs (např. petržel se ředkvičkou) do řádků. Ředkvička vzchází ve čtyřech, pěti dnech a ukazuje, kde jsou řádky petržele. Můžeme pak, ještě než vzejde petržel, záhon plet i okopávat. Sazenice ředkvičky brzy vytrháme a petržel výsevem ředkvičky jen získala.

Salát při dostatečné vláze roste velmi čile a jeho tvar je zploštělý, nízký, mnoho místa nezabírající. Jakmile hlávka dospěje, musíme ji vyříznouti, aby nerostla do květu; od polovice června salát v hlávce vůbec těžko vydrží, je již příliš teplo a dlouhý den. Košťáloviny (zelí, květák, kapusta) rostou z počátku velmi zvolna a do výšky; rovněž tak je tomu u celeru. Mezi tuto zeleninu dáváme salát nebo rané kedlubny, které mají podobný vzrůst, jako salát. Okurky a rajská jablíčka se vysazují až v květnu, a k tomu ještě velmi řídce. Plný měsíc, než je vysázíme, může zde růsti salát i kedlubny. Rajská jablíčka se nasázejí do salátu nebo do kedlubnů. Po sklizni této mezisadby jsou už sazenice rajských jablíček velké. Okopeme je a přihnojíme hnojivy i kompostem.

Není téměř zahrádky, aby zde nenalezl místa keř vinné révy. U zdi neb na slunném místě u cesty poskytne dospělá vinná réva i desítky kilogramů hroznů. To stojí za tu trochu námahy s ovládnutím řezu a způsobu ošetření vinné révy. V zahrádkách se neprávem zapomíná na vzácnou růži, která skýtá velké jedlé šípky, na nenáročnou Rosu rugosu, kterou dodá každý větší školkařský závod. Je výhodná na živý plod, její květy jsou okrasou, husté olistění a trny tvoří neproniknutelnou ohradu. Rodí velké šípky, jejich jádra nemají chloupků a skýtají velmi lahodnou léčivou dužninu, která se může jísti přímo z keře; i na protlak a marmeládu je neocenitelná. Velmi brzy poskytnou plody keře višní, štěpovaných na mahalebce, pak jabloně na podnoži EM IX, Skleněné žluté, James Grieve, Croncelské, Zlatá zimní parména. Coxova oranžová reneta, jestliže jsme nelitovali nákladu a připravili jim půdu co nejlépe a zajistili jim dostatek slunce. Z hrušní brzy rodí Clappova máslovka a Williamsova čáslavka.

Nezapomeňte tedy při zakládání zahrádky ani později při osevních plánech, aby v zahrádce bylo vždy něco na zub.