Ovocné stromy jsou rostlinami kulturními. Vyžadují mnoho práce. Jsou velmi krásné po celý rok. Je nezbytné vysazovat je do zahrad i do zahrádek. Samy o sobě by však nemohly nikdy splnit požadavky a nároky zahradní úpravy. To je třeba připomenout zvláště v době, kdy se okrasné zahrádky proměňují v užitkové.

Poznal jsem zahrádkáře a zahrady na svých studijních cestách téměř v každém našem městě a proto vím, jak je důležité, aby v otázce kordonů a umělých tvarů bylo právě zahrádkářům sjednáno jasno.

Ze zklamání u zahrádkářů rodí se odpor ke kordonům. Tak, jako dříve byli jimi nadšeni, tak nyní kordony naprosto odsuzují a dívají se na ně, mluví se o sekeře. U mnohých milovníků přírody, spíše však u lidí, u nichž příroda vyvolává rozcitlivělost, se opět setkáváme s názorem, že kordon je znásilněním přírody a proto prý v umělém tvaru není nic pěkného. Podívejme se blíže, co kordony a umělé tvary jsou, kdy mohou vzniknout a jaký je jejich význam.

Kordony svislé i vodorovné a ony umělé tvary , jak je ukatují obrázky tvarů Grassantových a Gaucherových, jsou výtvorem praktických znalců rostlinné filosofie, dokonalých mistrů ovocnářů. Byli to mistři naprosto ovládající život rostlin. Pod jejich mozkem a rukama měnil strom ochotně a poddajně svůj tvar. Ve výtvorech těchto zahradníků – umělců je ladnost tvaru, krása proporcí, ideální účelnost na každém místečku, neuvěřitelné vyvážení vnitřních sil v každé haluzce – zde je soustředěno optimum vzrůstové účelnosti a krásy. U nás vytvořil obdivuhodnou dokonalost tvarovaných ovocných stromků dr. Dohnálek.

Člověkův zásah při tvarování je vnějším vlivem. Kolik, vnějších vlivů působí na strom a mění jeho přirozený vzrůst! Vítr, nedostatek světla, hmyz i zvěř, sucho, krupobití – to vše jsou vnější činitelé a všichni přirození, a víme, že v souhře sil dokonce nutní. Velmi krásně to vystihuje povídka, kterou jsem měli v čítance: Jabloň prosila Boha, aby alespoň jednou v životě jí popřál štěstí, aby mohla donosit všechny své plody, aby byla ušetřena bolesti, že mráz ji mnohé květy zničí, mnohé plody zničí květopas již v poupěti, mnohé červ, mnohé srazí k zemi vítr, mnohé sucho, které zabránilo dodávce vláhy. Kolik to stálého hoře vidět zmenšovat se sladké štěstí – plody. Bůh jabloni vyhověl. Z jara nepřišel mráz, nepřišel květopas ani jiný škůdce, nepřišly housenky ani vítr, vláha i teplo byly ty nejlepší. Úroda byla překrásná. Jabloň se radovala ze svého štěstí. Avšak jaká hrůza! Se zvětšujícími se plody přibývalo jejich váhy, až nadešel den, kdy pod velkou tíží plodů se všechny větve zlámaly a s nedozrálými plody spadly k zemi. Jabloň stála zničená. Nyní se jí zeptal Bůh: „ dal jsem ti, cos chtěla, proč hořekuješ nyní nad svým velkým štěstím?“ Jabloň, zkrušena na pozdním poznáním, přiznala: „Mráz i květopas, červ i sucho byli mými přáteli, ale mé největší štěstí se stalo mým největším neštěstím.“

Vnější zásahy do života rostliny mohou přispívati k prospěchu rostliny; tak tomu je i při mistrném tvarování stromů. Mistr sochař přetváří kámen svým mozkem a dlátem, dává mu tvar, který cosi vyjadřuje. Pracuje s mrtvou hmotou a je to uznáno jako umění. Když člověk tvaruje rostlinu a využívá jako tvarovacího prostředku země, slunce, vzrůstových sil, koloběhu živin ve stromě, když tyto živé činitele tak zvládne, že oni vytvoří tvar – živý tvar ztělesňuje jeho představy, zda to též není umění a nikoli znásilňování přírody? Nůž je při tvarování nepatrnou pomůckou. V bezvadném tvaru Verriérovy palmety, kalichu, vázy, lyry, kordonu, je triumf lidského ducha, který ovládl nejen mrtvou hmotu, ale i živé rostlinné tělo.

Není krásnějšího vysvědčení pro pěstitele, není dokonalejšího důkazu odborné zdatnosti ovocnáře-fisiologa, nad rodící ovocný stromek, bezvadně tvarovaný jeho rukou a duchem. Bezvadný, rodící umělý ovocný tvar je vysvědčením nejvyšší pěstitelské zdatnosti.

Umělé tvary zůstanou vždy čímsi krásným. Žádná doba je nezastíní a také žádná práce  a žádná metoda je podstatně nezjednoduší. Tyto tvary je možno pěstovat jen pro vnitřní tvůrčí uspokojení, jejich poslání není tržba za ovoce, ale požitek z neužšího styku s rostlinami. Ti, kdož obviňují tato hotová díla rostlinného umění, ani netuší, kolik nádherných chvil prožíval jejich tvůrce, kolik radosti je v jejich udržování a jakého vnitřního vyrovnání jsou ony důkazem. U krásných a skutečně uměleckých rostlinných tvarů nemá smyslu hledat zjednodušení metody jejich ošetřování, poněvadž kterékoli zjednodušení je zpravidla na úkor jejich dokonalosti. Dlouhý vodorovný boční obrost může vyvolat plodnost i při pěstitelských chybách, ale kdo dělá chyby, kdo si není zásahy jist, nebo nemá na tvarovací práci dosti času (čas je to nejmenší, vědomosti jsou všechno), ten nechť se do umělých tvarů vůbec nepouští.

Po topolu je charakteristickým zjevem zahrad bříza. Je nádherná ve stromořadí, v parku, u rodinných domků, v zahradách, u lesa i v lese.

Stromy nepopsatelných půvabů – stále zelené naše majestátní smrky, jedle a borovice, vytvořily místy ve městech rozkošné lesíky. Svou stálou sytou zelení jsou kontrastem barvě domů a svým štíhlým vzrůstem, obdobně jako topoly, zjemňují kontury staveb. Všimněte si zpěvného ptactva a poznáte, že smrk jak v létě, tak i v zimě je jeho ochranou před nepřízní počasí. Proto nezapomeňte do svých zahrádek – kde to připouští jejich rozloha – vysazovat také okrasné jehličnany: stříbrné nebo modré smrky, různé dekorační jedle nebo bory. Těmito výsadbami si budujeme nejkrásnější památník.

Ovocné stromy ještě před několika desítkami let plnily mnohou stráň a bývaly pramenem obživy obyvatelstva. Přicházejí všude znovu k slávě. V zahrádkách jsou královskou výzdobou a miláčky všech obyvatelů domu. Rozvoj ovocných stromů úzce souvisí s rozšiřováním přírodovědných poznatků a ovocnářských zkušeností. Ovocný strom je klíčem k poznání přírody. Je však dobře, uvědomíme-li si již před vysazením ovocného štěpu, že nám přinese radost a ovoce jen tehdy, když mu porozumíme a budeme-li u něho poctivě pracovat.ovocné stromy neobyčejně doplní mnohotvárnost okrasných stromů.

Jakmile jsme pochopili duši svého kraje, budeme přímo zbožně chránit každý okrasný strom rostoucí na vhodném místě, poněvadž nám bude jasné, že jsou to okrasné stromy, které dávají zahradní úpravě mnohotvárnost.

Okrasné stromy ve Zlíně jsou vzácným odkazem Tomáše Bati, velkého zbožňovatele lesů. Zlínské topoly, smrky, břízy, jeřáby, platany, duby, jilmy i akáty vytvořili půvabný přechod mezi valašským lesem a velkoměstským, obyčejně příliš ztrnulým parkem. Každé město i dědinka má svůj svérázný vzhled a úkolem každého občana je, zdokonalovat jej.

Okrasné stromy si zaslouží všemožné ochrany a péče. To však neznamená, že by se žádný strom nebo keř neměl odstranit, je-li toho třeba. Právě jako v lese, i v městských sadech a v každé okrasné zahradě je nutno mezi stromy i keři občas dělat probírku. Probírku děláme tak, kde je př. deset stromů na malé ploše, zatím co je tam místo jen pro tři. Proto těch sedm přebytečných  vykácíme, aby se ony tři zbylé mohli plně a krásně vyvinout. Ovšem, jen povolaný sadovník, který se snaží pozvednout krásu celé zahradní čtvrti jako celku, může rozhodnout, který strom má zůstat a který má být vykácen.