Ve volné přírodě má rostlina celá záhon půdy a jeho vláhu, slunce, vánky nasycené vodními parami, kdežto květina v bytě má možnost využíti svůj život jen v květináči; má poskrovnu slunce, půdy, vlhkého vzduchu. Kdo však zná požadavky rostlin ve své zahrádce, dovede bytové květině připravit i to její málo tak, že rostlina se v příbytku cítí spokojena a ukazuje to pěknou zelení i květy.

Květináč je vždy malý a proto jeho půda bude kořeny využita co nejvíce, má býti bohatá živinami a humusem. Aby rostlina měla co nejvíce živin, musíme půdu při přesazování vyměňovati a zakořeněné rostliny přihnojovati tekutými hnojivy. K přihnojování bytových květin je vhodné hnojivo Hortus.

Bujně rostoucí rostliny přihnojujeme jednou za čtrnáct dní, pomalu a špatně rostoucí nejvýše jednou za měsíc. Nad tím se jistě pozastavíte a řeknete, že by se to snad mělo  dělat obráceně, ty pomalu rostoucí silněji přihnojovat, aby více rostly, a ty bujně rostoucí že přihnojování ani snad nepotřebují. Zde jsme však u zajímavosti, která je hodna přemýšlení i pokusu;Rostlina může odebrat jen tolik živin z hnojiva, kolik má přijímacích orgánů. Čím je slabší, tím méně má kořenů a tím méně přijme živin. Přehnojení je stejně škodlivé, jako nedohnojení. Slabá rostlina musí být posílen sluncem, vzduchem, vlhkostí a zlepšením celkových svých životních podmínek – hojení v květináči samo o sobě nestačí. Silně rostoucí rostlina spotřebuje mnoho živin, má mnoho výhonů a mnoho listů a proto zásoby hnojiv v květináči brzy spotřebuje; kdybychom ji nepřihnojili, začaly by listy žloutnouti nedostatkem živin a rostlina by nepůsobila dekorativně.