Cibule ze sazečky je dříve zralá než cibule ze sadby. Jakmile začne žloutnout nať, cibule se vybere, nechá se v suché místnosti uschnout („zatáhnout“), očistí se a ukládá na bezmrazé, suché místo. Též česnek se vyrývá, jakmile jeho nať začíná žloutnout, váže se do pletenců a zavěsí se k vyschnutí. Na jeden kilogram česneku je třeba asi 19 velkých jeho „paliček“.

Kořenová zelenina se vyrývá v říjnu a listopadu, pastinák, červená řepa, mrkev, celer a petržel kořenová se zbaví listů a pak se zakládá ve sklepě do písku. Máme-li ve sklepě málo místa, poněvadž zde máme uhlí a dřevo, zakládáme zeleninu do beden od cukru apod. mrkev ukládáme tak, že na podsypanou vrstvu písku dáme vždy vrstvu mrkve srdíčky dovnitř bedny a prosypeme ji pískem, pak zase vrstvu mrkve, a tak pokračujeme až nahoru. Do beden můžeme založit i kedlubny, ponecháme-li jim kořeny, ale zbavíme-li je listů až na srdíčko; celé bulvy zasypeme pískem )pak nedřevnatí). I kapusta, zelí a květák se mohou takto založit. Výhoda tohoto založení v malém sklepě je ta, že bednu lze postavit i přenášeti kamkoli. Založená zelenina se však musí stále větrat, aby nehnila; hnijící listy se odstraňují.

U pozdního zelí )při podzimní sklizni) odřežeme hlávky a dáváme je ne půdu do sena. Jejich vrchní listy zaschnou a takto vydrží zelí až do února. Před upotřebením se vrchní listy očistí a zelí je bílé jako sníh. Kapusta zimní může býti venku až do prvního mrazu, rovněž tak i kapusta růžičková. Jinak se zakládá ke zdi na záhon. Přikryjeme ji prkny, na něž naházíme listí. Nesmíme zapomínat na větrání. Pozdní kedlubny mohou zůstat i přes zimu na záhoně. Bulvy podzimních kedlubnů, které jsou někdy velmi veliké, se zbaví listů, ponechá se jen listové srdíčko, a zaházejí se celé zemí. Srdíčko však musí zůstat na vzduchu, nezaházeno. Celý zazimovaný záhon kedlubnů pokryjeme slabou vrstvou chvojí. Pak podle potřeby kedlubny vyřezáváme.

Petržel, černý kořen i pastinák mohou zůstat na záhonech přes celou zimu. Na podzim z nich vybereme jen tolik kořenů, kolik jich v kuchyni v prvých zimních měsících budeme potřebovat; u venku ponechaných kořenů otrháme všechnu nať až k srdíčku a záhon přikryjeme slabou vrstvou chvojí. Když půda rozmrzne, vybereme si vždy potřebné množství kořenů. Na jaře se však všechny kořeny ze země vybírají a zakládají do chladného sklepa, neboť druhým rokem na záhoně jdou do květu

Zde jsem opět u zajímavého zjevu: s kořenové petržele i s kedlubnů ponechaných venku otrháváme na podzim nať až na listové srdíčko. Má to smysl nebo to děláme jen z libovůle či ze zvyku? Jistěže to má smysl. Vzpomeňte si, že neopadavé dřeviny, jako smrky, bory, aukuby, mahonie, Chamaecyparus, jalovce apod., na zimu zavodňujeme. Kdo se dívá na život rostlin povrchově, tomu se to zdá nesmyslem – na zimu a zavodňovat!a přece stačí znalost práce listů, abychom poznali, jak nutné je toto opatření, zvláště po suchém podzimu.listy vypařují svými průduchy vodu. – když fouká vítr, vypaří více vody, než za tichého počasí. Zelený list vypařuje vodu i v zimě. Když půda zamrzne a její teplota klesne pod určitý stupeň, přestanou kořeny přijímat vodu, listy ji však odpařují. Tak se vypaří z rostliny i zásobní voda a pak vrch neopadané rostliny umírá. Když u některých rostlin – např. u aucub – byly na podzim odřezány zelené listy, vypučely z větviček na jaře nové výhony. Sazenice neořezané, s ponechanými listy však zmrzly. Proto je jasné, že listy petržele přes zimu mohou kořenům jen škodit. Chvojím přikrýváme rostliny proto, abychom je chránili před slunečním teplem a zimními větry, které vyvolávají silné a škodlivé zimní vypařování listů i dřeva. Lesníci na zimu zakládají sazeničky smrčků, jež nestačili vysázet, na bažinatá místa, kde dobře přezimují.

Všechna zelenina se má sklízet vždy za suchého počasí. Špatnou sklizní se v zahrádkách promarní mnoho zeleniny.

Mrkev karotka si též zaslouží zvláštní zmínky. Je sladká a nejchutnější i nejzdravější, když je čerstvá. Není ani příliš malá, ani velká. I ten kdo nemá nijak zvlášť dobré zuby, pochutná si na mladé karotce pěkného válečkovitého nebo ředkvičkovitého tvaru. V karotce je množství cukru i vitamínů a jejich šťávy působí blahodárně na zažívací orgány. Pozorujte jen děti, jak jim září oči, když si mohou v zahrádce vytrhnout a schrupnout čerstvou karotku!

Při pěstování mrkve je třeba rozeznávat dva účely. Vysáváme jí, abychom získali velké kořeny pro zimní potřebu. Tu volíme buď odrůdy větších rozměrů, jako Perfektion, St. Valery, nebo mrkev kuchyňskou – jako moravský válec nebo Brunšvickou, Hanácký obr. Vyséváme ji brzy, řídce a ještě ji protrháváme. Sklízíme ji až na podzim a ukládáme do písku do sklepa.

Pěstování pravé karotky je určeno výhradně k získání mladých mrkviček, k okamžité potřebě kuchyně a k jídlu za syrova. K těmto výsevům používáme odrůd rychle rostoucích, krásného, byť i ne velkého tvaru, lákavé, nejlépe živě červené barvy, a typů, které netvoří postranních kořenů. Řídký výsev se brzy protrhá. I po protrhání může však být v řádku více mrkví, poněvadž jakmile se jen trochu vyvinou, již vytrháváme větší mrkvičky pro kuchyň a pro děti. K těmto účelům jsou vhodné tyto odrůdy: pařížská karotka, s tvarem podobným ředkvi, Chantenay a ideální Nantská karotka. Záhon mrkve pro letní potřebu může býti sklizen ve třech měsících po výsevu a opět se může na jiný záhon vysít karotka v červnu, v červenci, v srpnu a ještě doroste pro potřebu kuchyně. Zajímavé je, že v červenci a v srpnu klíčí karotka mnohem rychleji než v dubnu a květnu. Nezapomínejte pří svém osevním plánu na několik sklizní mrkve!

Raný hrášek je nízký. Je to De Grace a Zázrak Ameriky. Čím lepší půda, tím dříve dozrává, což platí o všech raných zeleninách. U odrůdy De Grace se mohou jísti celé lusky, poněvadž nemají vláken (cukrový hrášek). Z fazolek pro brzkou sklizeň je vhodná odrůda Triumf a Císař Vilém. Rané fazolky i raný hrášek na lusky dají nejméně dvě sklizně do roka.

Není téměř zahrádky, aby zde nenalezl místa keř vinné révy. U zdi neb na slunném místě u cesty poskytne dospělá vinná réva i desítky kilogramů hroznů. To stojí za tu trochu námahy s ovládnutím řezu a způsobu ošetření vinné révy. V zahrádkách se neprávem zapomíná na vzácnou růži, která skýtá velké jedlé šípky, na nenáročnou Rosu rugosu, kterou dodá každý větší školkařský závod. Je výhodná na živý plod, její květy jsou okrasou, husté olistění a trny tvoří neproniknutelnou ohradu. Rodí velké šípky, jejich jádra nemají chloupků a skýtají velmi lahodnou léčivou dužninu, která se může jísti přímo z keře; i na protlak a marmeládu je neocenitelná. Velmi brzy poskytnou plody keře višní, štěpovaných na mahalebce, pak jabloně na podnoži EM IX, Skleněné žluté, James Grieve, Croncelské, Zlatá zimní parména. Coxova oranžová reneta, jestliže jsme nelitovali nákladu a připravili jim půdu co nejlépe a zajistili jim dostatek slunce. Z hrušní brzy rodí Clappova máslovka a Williamsova čáslavka.

Nezapomeňte tedy při zakládání zahrádky ani později při osevních plánech, aby v zahrádce bylo vždy něco na zub.