Řekli jsme si, že proud ve vodě rozpuštěných solí směřuje od kořenů k listům ve vnitřních vrstvách lodyhy nebo kmene. Jakmile se však tyto soli a vzdušné plyny přeměnily v látky organické, nastupují novou cestu z listu do rostlinného těla. Nejdou již ve dřevě, nýbrž v pletivu lýkovém, které je uloženo pod kůrou.

Co jde v lýku, to již nejsou soli, to jsou organické sloučeniny, bez nichž by nemohl kořen dýchat ani růst. Uvědomte si proto dobře: Ani kousíček kořene, ani kousek větvičky nebo pně, ani květ a ani seménko nemůže narůst bez práce listů. List je žaludek a srdce stromu. Tak jako žaludek nemůže pracovat bez krve, tak list nemůže pracovat bez slunečních paprsků. To nejcennější v organické látce v listu vytvořené, to je právě ten zachycený a v různých těch škrobech, jako v elektrické baterii, nabitý sluneční paprsek. Těla a plody rostlin jsou pozemskými spižírnami slunce.

Jak je to však s dýcháním listů? Ano, listy také dýchají; právě tak, jako kořeny, peň, větve, květy a plody dýchají. Dýcháním nastává ve všech živých tělech základní životní přeměna – látky organické se přetvářejí v nové látky, při čemž se uvolňuje teplo, které je hybnou silou životních pochodů. Dýchání organické látky rozkládá a stravuje, práce listů nové organické látky tvoří.

Proč jen listy tvoří základní organické látky? Poněvadž k této práci, jíž říkáme asimilace, jsou vybaveny listovou zelení – chlorofylem, bez něhož je asimilace nemožná. Jen zelené listy jsou schopny této práce.

Proč má toto vše zahrádkář velmi důkladně poznat? Pro zajímavost? Nikoliv! Jen proto, aby použil těchto poznatků k vytvoření krásnějších a užitečnějších rostlin, k vytvoření větších a hodnotnějších úrod. Přes list spolupracuje zahrádkář se sluncem, s půdou, vláhou a vzduchem. Znalost koloběhu živin připravuje úrody s jistotou a zbavuje člověka nejisté náhody.

V listu je první mocná páka života. Touto pákou pracuje slunce, ale může s ní pracovat i člověk, pozná-li její mechanismus a naučí-li se ji ovládat.

Mezi pěstiteli je stále zakořeněna představa, že jen kořeny živí korunu stromu, že berou potravu přímo ze země a zpracovávají ji potom jako člověk, že potrava pro rostliny je již v zemi hotova a že úkolem kořenu je tuto potravu pouze nalézt. Tito lidé se proto domnívají, že příliš mnoho listů na větvích kořeny zeslabuje. My zatím vidíme, že kořen roste oklikou přes listy. Proto: čím více listů ozařovaných sluncem při dostatečné vláze, tím je mohutnější vzrůst větví, kmenů i kořenů. Čím více slunce, tím větší úrody.

V čem záleží tento dalekosáhlý význam listů? Odpovědi na tuto otázku otevíráme nejzajímavější kapitolu zahrádkářskou, která vede k ovládnutí rostlinného života – kapitolu o tvůrčí schopnosti listů.