Zálivka květin je jednoduchá. Rostliny v květináčích zaléváme, mají-li vyschlou půdu. Půda musí býti občas mokrá, ale někdy také suchá, aby do ní mohl pronikati vzduch. Když by půda byla stále prostoupena vodou, udusily by se kořeny, poněvadž by nemohly dýchat. Když půda nevysychá, máme se ihned podívat na odtokovou dírku květináče a kolíkem ji pročistit. , také v miskách na nichž květináče stojí, nesmí být trvale voda – půda kysá od spodu. Při zálivce rostlin, hlavně kvetoucích, sáhněme vždy rukou do květináče, prstem ucítíme, zda je půda suchá. Když květináč příliš vyschl, rostlina vadne, ale vzpřímí se hned, jakmile ji vydatně zalejeme. Má-li rostlina příliš mokro, vadne také. V zimě vysychají rostliny velmi zvolna, poněvadž jejich životní činnost téměř ustává. Proto se zalévají málo a velmi pozorně.

Právě tak, jako rostliny v zahrádce potřebují okopávání, žádají také rostliny v květináčích občasně zkypřené půdy. Proto alespoň jednou za měsíc zašpičatělým kolíkem půdu na povrchu zkypříme, a je-li zde málo půdy, přidáme trochu čerstvé země.

Rostliny, které žijí v pokoji, kde je ve skutečnosti jen rozptýlené sluneční světlo, nesnášejí – až na pelargónie („muškát“) – přímých slunečních paprsků. Stavíme-li rostliny ke slunci, máme je vždy zastínit. Vynášíme-li je na déšť, nesmějí zůstati na přímém slunci, když je vynášíme na zotavenou do zahrádky, stavíme je pod stromy do polostínu nebo je jinak před sluncem zastíníme. Zapamatujte si: pozor na přímé slunce!

Všechny kvetoucí rostliny, žádají chladnější místnost. Zde kvetou až o měsíc déle než v teple. Některé kvetoucí rostliny přílišné teplo vůbec nesnášejí. Hyacint odkvétá v teple v několika dnech. Odkvetlé stvoly máme co nejdříve odstraňovati, prodlouží se tak květenství. Taktéž zežloutlé listy.

Při sázení se na odtokovou díru položí střepina z nějakého rozbitého květináče. Odtoková díra se nesmí nikdy ucpati hlinou ani kořeny, poněvadž by se zastavil odtok vody, hlína v květináči by zkyselila, rostlinka by chřadla a nakonec zašla.nyní se dobrá zahradní hlína nasype na dno hrnce. Bal rostliny po odstranění vrstvy hlíny má mnoho postranních kořínků. Ty se ostrým nožem zakrátí. Nyní se bal položí do květináče, aby byl pěkně uprostřed a v náležité výši, a obsype se hlínou. Palci se hlína poněkud přitlačí, ale ne příliš silně, poťukáním na květináč se hlína urovná a rostlina kropící konví dobře zaleje. Květina je přesazena. Po přesazení je třeba chránit rostliny před průvanem, sluncem a suchým vzduchem. Přesazená rostlina vypařuje vodu svými listy, ale kořeny nemohou hned vodu přijímat, proto rostlina vadne. Odpařování vody z listů podporuje vítr, slunce a suchý vzduch. Čerstvě přesazené rostliny se přihnojují teprve po náležitém zakořenění.

K přesazování květin je zapotřebí opatřit si správný druh prsti. Mezi bytovými rostlinami je mnoho těch, které rostou jen v půdě lehké, v listovce a slatince, v níž nemá být vápno, protože je nesnášejí – vřes, rododendron, azalka, kamélie apod. pro mnoho květin je však vhodná dobrá zahradní půda připravená z dílu drnu, dílu listovky s kompostem, z dílu písku a z dílu dobré pařeništní země. Kdo může přidat rašelinu a rohové piliny, velmi rostlinám poslouží. Půda se proseje přes hrubé řešeto. Příliš jemně prosetá hlína se slepuje a propouští pak špatně vzduch. Při přesazování nové květiny si všimněte, jakou hlínu měla od zahradníka, a podle toho ji připravme hlínu k přesázení. Nejsme-li si jisti, zeptejme se zahradníka. Rád poradí.

Ve volné přírodě má rostlina celá záhon půdy a jeho vláhu, slunce, vánky nasycené vodními parami, kdežto květina v bytě má možnost využíti svůj život jen v květináči; má poskrovnu slunce, půdy, vlhkého vzduchu. Kdo však zná požadavky rostlin ve své zahrádce, dovede bytové květině připravit i to její málo tak, že rostlina se v příbytku cítí spokojena a ukazuje to pěknou zelení i květy.

Květináč je vždy malý a proto jeho půda bude kořeny využita co nejvíce, má býti bohatá živinami a humusem. Aby rostlina měla co nejvíce živin, musíme půdu při přesazování vyměňovati a zakořeněné rostliny přihnojovati tekutými hnojivy. K přihnojování bytových květin je vhodné hnojivo Hortus.

Bujně rostoucí rostliny přihnojujeme jednou za čtrnáct dní, pomalu a špatně rostoucí nejvýše jednou za měsíc. Nad tím se jistě pozastavíte a řeknete, že by se to snad mělo  dělat obráceně, ty pomalu rostoucí silněji přihnojovat, aby více rostly, a ty bujně rostoucí že přihnojování ani snad nepotřebují. Zde jsme však u zajímavosti, která je hodna přemýšlení i pokusu;Rostlina může odebrat jen tolik živin z hnojiva, kolik má přijímacích orgánů. Čím je slabší, tím méně má kořenů a tím méně přijme živin. Přehnojení je stejně škodlivé, jako nedohnojení. Slabá rostlina musí být posílen sluncem, vzduchem, vlhkostí a zlepšením celkových svých životních podmínek – hojení v květináči samo o sobě nestačí. Silně rostoucí rostlina spotřebuje mnoho živin, má mnoho výhonů a mnoho listů a proto zásoby hnojiv v květináči brzy spotřebuje; kdybychom ji nepřihnojili, začaly by listy žloutnouti nedostatkem živin a rostlina by nepůsobila dekorativně.