Každý zahrádkář může získat pěknou zeleninovou sadbu, vyjma celer a rajčata, když si vyhledá ve své zahrádce slunný a chráněný záhon, nejlépe u slunné zdi. Na něm si připraví půdu s množstvím humusu, přimíchá trochu říčního písku, dobře prokypří, uhrabe a vyseje koncem března a v dubnu semeno raného zelí, rané kapusty, raného i pozdního květáku, salátu, cibule, červeného zelí a raných kedlubnů. Na 2,5 g semena zelového se potřebuje čtvereček záhonu 35 cm² velký. Pak je semeno správně naseto. Sadbu musíme vysévat řídce. Chceme přece mít sazeničky silné, nikoliv slabé jako vlásky. Seménko pečlivě rozdělíme a zasypeme přesátou hlínou tak, aby bylo zemí dobře zakryto. Pak prkénkem celou nasetou plochu přitlačíme a pokropíme. Na jmenovku si napíšeme druh a odrůdu, již jsem zde naseli, a den, kdy se tak stalo, a zastrčíme ji k výsevu. Nasetý záhon udržujeme stálým kropením ve vlhku, nikoli v mokru. Klíčící sazeničky na nos přikrýváme pytlem nebo většími papíry, které zatížíme kamením, aby je vítr neodnesl. Chceme-li získat zvláště pěkné sazeničky, tu je přepichujeme, což není nic jiného, než vysazování malých sazeniček na vzdálenost 4 x 4 cm, pěkně do řádků. Sazeničky při přepichování sázíme hluboko, až k děložním lístkům. Takovéto sazeničky jsou silné, drží hlínu na koříncích a dají i o týden dříve úrodu. Při vyrýpávání sazenic jak pro přepichování, tak i pro sázení na záhony, má být hlína řádně provlhčena, aby se udržela na koříncích, a každá sazenička pečlivě prstem neb kolíkem odrýpnuta. Jen tak si uchová své nejcennější kořínky. Prostým vytahováním kořínky zpřetrháme.

Podobně vyséváme květiny a zeleninu k získání sadby do truhlíčků v kuchyni. Zde se to však málokdy podaří, poněvadž ve dne je zde příliš horko a sazeničky se vytáhnou, v noci opět značně chladno a rostlinky chladnou. K tomu ještě nedostatek světla zaviňuje kroucení sazeniček, takže tento způsob výsevu v bytě se nedoporučuje. Lepší sadbu získáme z chráněného záhonu na zahrádce. Výjimkou jsou rajská jablíčka, která v březnu vyséváme do květináčů, jež přiklopíme skleničkou a postavíme poblíž tepla. Jakmile sazeničky vzešly, postavíme květináče k oknu, ale skleničky na nich ponecháme. Skleničky občas jen na chvíli sejmeme, aby se sazeničky otužily a provětraly. Květináče občas pootočíme, aby sazeničky nerostly jedním směrem, za sluncem. Jakmile sazeničky mají tři až čtyři lístky, sázíme je do větších kornoutů, zhotovených z pevnějšího, ale i staršího balícího papíru, do dobré pařeništní půdy. Papírové kornouty ihned po nasázení umístíme do mělkého dřevěného truhlíčku a celý truhlíček necháme v teple, ale blízko světla. Kdo jej dovede přikrýt sklem, získá pěknější sazenice. Pak otáčíme celým truhlíkem, aby sazeničky rostly rovně. Když je teplý slunný den, vynášíme sazeničky před slunnou zeď, chráněnou před větrem a pokropíme je. Jakmile se trochu ochladí, za jednu až dvě hodiny, dáme je opět do teplé místnosti. Po patnáctém květnu vysazujeme důkladně prokořeněné sazenice do zahrady i s papírem, který jen roztrhneme, nestali-li se tak již promočením.

Podobně si vypěstujeme sazenice okurek: papírové kornouty naplníme pařeništní zemí, do každého dáme dvě nebo tři naklíčená okurková semínka špičkou dolů, asi centimetr hluboko. Ošetřujeme je jako rajská jablíčka a pak je vysazujeme na záhon až po první lístky. Obrázek na str. 53 vám to dostatečně osvětlí.

Všechny husté výsevy mají být co nejdříve protrhány, jinak se sazenice vytáhnou, přepadnou a uhnijí, někdy i v jednom dnu. Vysetým a vzklíčeným sazeničkám zelí, kapusty, květáku a kedlubnů jde velmi k duhu pokropení vodou, v níž se na 1 m²  sadby rozpustí 5 g ledku.

Základem tohoto vystupňovaného obhospodařování je znalost životní povahy zeleniny, zda vyžaduje přiměřeného chladu – jako tomu je u salátu a špenátu. Tyto dvě zeleniny nesnášejí vyšších teplot a dlouhých dnů. Pak hned rostou do květu. Proto špenát a salát musejí být sklizeny na sklonku května před příchodem veder a opět můžeme síti v červenci, srpnu a v září, aby nám mohly dát úrodu na podzim. Okurky a rajská jablíčka jsou rostlinami teplomilnými, bohužel také každodenními. Čím více mají tepla a vláhy, tím více rodí. Chladnou vláhu však nesnášejí; v deštivých a chladných létech zklamou úplně. Říká se o nich, že potřebují nahoře „ohníček“ a dole „rybníček“.

Znalost délky života (vegetační doby) jednotlivých druhů a odrůd zelenin je pro vystupňované obhospodařování velmi důležitá. Ředkvička v teplé půdě naroste za tři neděle a přitom má malé listy. Tu je samozřejmé, že se může vysít mezi rostliny, které dlouho klíčí a z počátku pomalu rostou, avšak pro budoucí své velké rozměry musejí být řídce vysévány nebo vysazovány. Ředkvičku vyséváme proto téměř výhradně jako mezisadbu mezi cibuli, česnek, mrkev, petržel, červenou řepu, pozdní zelí apod. dokonce se osvědčuje dáti při setí trochu ředkvičkového semene do semene mrkve nebo petržele, pastináku neb černého kořene a vysít tuto směs (např. petržel se ředkvičkou) do řádků. Ředkvička vzchází ve čtyřech, pěti dnech a ukazuje, kde jsou řádky petržele. Můžeme pak, ještě než vzejde petržel, záhon plet i okopávat. Sazenice ředkvičky brzy vytrháme a petržel výsevem ředkvičky jen získala.

Salát při dostatečné vláze roste velmi čile a jeho tvar je zploštělý, nízký, mnoho místa nezabírající. Jakmile hlávka dospěje, musíme ji vyříznouti, aby nerostla do květu; od polovice června salát v hlávce vůbec těžko vydrží, je již příliš teplo a dlouhý den. Košťáloviny (zelí, květák, kapusta) rostou z počátku velmi zvolna a do výšky; rovněž tak je tomu u celeru. Mezi tuto zeleninu dáváme salát nebo rané kedlubny, které mají podobný vzrůst, jako salát. Okurky a rajská jablíčka se vysazují až v květnu, a k tomu ještě velmi řídce. Plný měsíc, než je vysázíme, může zde růsti salát i kedlubny. Rajská jablíčka se nasázejí do salátu nebo do kedlubnů. Po sklizni této mezisadby jsou už sazenice rajských jablíček velké. Okopeme je a přihnojíme hnojivy i kompostem.