Denně udržovat čistotu na pěšinách, zvláště okolo hnojiště a kompostu. Odstraňovat ze zahrádky všechny povalující se kameny, nechť jsou třeba v zastrčeném koutě nebo v keřích. Všimnout si, kde na cestách nebo i pěšinách a záhonech roste plevel a vytrhnout jej, hned odnést na kompost nebo zničit. Občas vyčistit zapadlé kouty a keře, aby zde bylo právě tak čisto jako na cestě. Prohlížet misky okolo stromů. Nemá-li již tvar, zkopat ji a znovu upravit. Odstraňovat okamžitě nahnilý plod nebo rostlinu. Posbírat a zužitkovat každé červivé jablko, aby se z něho červ nemohl na v zemi zakuklit. Odvázaní stromky angreštů, rybízů, ovocných stromů a růží hned pečlivě znovu přivázat. Všimnout si, zda kůly neodírají rostlinu, zda se obvazy nezařezávají a závady opravit. Všimnout si, zda některá rostlina nepotřebuje kolík a vyvázání, aby se ona nebo její květy nezlomily. Škraloup na záhonech, mísách, okolo květin bez říkání, nejlépe po dešti. Všechny odkvetlé květy hned odřezat, aby se prodloužilo kvetení ostatních. Prohlížet zelí, kapustu, květák, kedlubny, zda na listech nejsou vajíčka housenek, neodkladně je posbírat a zničit. Každá obchůzka okolo zelí a jiných košťálovin musí vám říkat: „Pozor – zde jsou housenky!“ prohlížet, jak vypadá nářadí – potřebuje-li opravy, opravit, zda je dobře očištěno, zda je dosti ostré. Přemýšlet, co by se mohlo v zahrádce zlepšit, jak to zařídit, aby záhony daly více krásy nebo užitku.  Pozorovat: tvar, velikost, barvu listů, barvu rostliny, zda postačují dosavadní vzdálenosti, pozorovat květy, jejich vnitřní zařízení, snažit se vystihnout, co jednotlivým rostlinám zvlášť prospívá. O svých pozorováních si dělat poznámky do zvláštního sešitu.

Jen u stromů schopných plného života může býti boj proti škůdcům a nemocem rentabilní. U stromů degenerovaných, u nichž nemůžeme neb nezměníme jejich životní podmínky, je jakýkoli boj vyhazováním peněz. Proto jen slyšíme stesky, že se stříká a že to nic nepomáhá. Někteří majitelé stromů se na strom nepodívají celý rok, jen pro úrodu si přijdou a přitom si myslí, bůhvíjak stromu neprospějí, když jej z jara postříkají karbolinem; čekají ovšem hned, že zmizí červivost, skvrnitost i hniloba ovoce, že postřik zničí housenky a všechny jiné škůdce. Je spravedlivé, že tito lidé jsou zklamáni – jen zklamání je naučí svědomitější práci. Za tak nízkou cenu nevydá strom celé své bohatství úrod. Zde je třeba lidského postřiku, kterým je pot stékající z čela a rukou pracujícího člověka ke stromu. To je první a nejúčinnější postřik, bez něhož jsou jiné chemické postřiky zpravidla málo působivé.

Na stromě nežijí jen škůdcové, ale také hmyz, který tyto škůdce požírá a ničí. Když se nějaký škůdce objeví ve větším množství, objeví se často v množství ještě větším protiškůdce, který jej ničí. I zde je postaráno o rovnováhu; mnohdy však opožděně, proto na ni ovocnář nespoléhá. Zdravý strom vytvoří i bez postřiku ovoce, ale většinou ovšem poněkud skvrnité, zatím co chorý strom nevytvoří krásné ovoce ani s několika postřiky. Zde je zajisté otázka: máme stříkat nebo nemáme? Máme-li stříkat, tedy kdy a jak?

Máme-li správně porozumět významu postřiku, musíme vyjíti od jeho rentability. Budeme-li pětkrát do roka stříkat stromek, na kterém je pět kg ovoce, tu je možné, že toto ovoce bude krásnější, než kdybychom nestříkali, musíme však počítat, co tento postřik stál; zjistíme-li, že bychom si za tu částku koupili 10 kg ovoce bez práce, je toto stříkání neúčelné. Stříkat stromy degenerované, příliš choré a zbabčilé se nerentuje. Má-li však zdravý strom 100 kg ovoce, které by bez postřiku mělo přece jen skvrny strupovitosti, a jestliže postřik zabrání vzniku těchto skvrn, čímž se hodnota ovoce zvýší na dvojnásobnou cenu, pak ovšem budeme stříkat, poněvadž je to rentabilní. Totéž je u révy vinné, která by bez postřiku bordśkou jíchou bědně živořila.

Nejvíce se vyplácejí postřiky v sadech odborně založených a pečlivě udržovaných, kde by laik měl dojem, že postřiku není zapotřebí. Stříkat se tedy jistě bude, ale jen ten bude míti z postřiku prospěch, kdo nespoléhá jenom na něj. Postřik je tečkou za ovocnářskou větou. Bez této tečky by nebyla věta správná, ale tečka sama o sobě nic neznamená. Je třeba se postarati o vzdušné koruny, o pohyb vzduchu v zahrádce, nesázet jabloně tam, kam patří hrušně, snížit vysokou spodní vodu, obrati se stromů zárodky nemocí – nahnilé plody, obrati hnízda mladičkých housenek, sbírat spadlá červivá jablíčka a jiné plody, okopávat půdu pod stromy – mnohý hmyz žije neb se zakukluje blízko povrchu země a chce mít při tom klid – tedy jim ho okopávání a rytím nedáme, vápnit pod stromem, pustit k podzim do zahrady slepice, na jaře maličká kuřátka, která nenadělají škody, postarat se o ochranu ptactva před kočkami a vytvořením podmínek pro hnízdění ptáků, postarat se o rozšíření sluníčka sedmitečného, které požírá mšice, dát na chráněná místa kupky listí, v nichž slunéčka ráda přezimují, setřásat na jaře chrousty a pídit po hnízdech housenek, to jsou prostředky boje proti nepřátelům ovocného stromoví, které mohou být postřikem jen doplněny.

Nejdříve je třeba věděti, kde který škůdce škodí a jak žije, abychom jej mohli zničit. Na kořenech žije krvavá mšice, která se odtud stěhuje do koruny. Stromy odumírají po požercích ponrav a hrabošů. Na kmenech a větvích nebo v nich škodí krvavá mšice, květopas, lýkožrout, drvopleň, puklice a klejotok. Na poupatech a dřevních pupenech škodí mera jabloňová se špinavě žlutým tělem, přissává se k stopám květů, mladým pupenům, dále květopas jabloňový, rýhonosec šedý a mol dřeňový. Nevypučí-li poupata a očka, je třeba hledati některého z těchto škůdců. Mají-li listy díry, bývá zde mol listový neb mol jabloňový, slepují-li se listy, je zde mera jabloňová, zobonosec řapíkový aj.

Jsou-li plody poškozeny červivostí, je zde obyčejně obaleč, zavíječ nebo pilatka.. z hub je to skvrnitost, fusikladium a hnilobná monilie. Odumírají-li celé větvičky (např. u višní), bývá tu též monilie, nebo mera jabloňová, hynou-li zelené výhony.

Jakými prostředky bojujeme proti jednotlivým škůdcům: Ponravy – chytáním chroustů, lákáním ponravy do jam vyplněných hnojem a osázených salátem, které se občas vykopou, ponravy vyberou a zničí. Hraboši se tráví neb také střílí, bezpečně pomáhá stálé obdělávání půdy. Mery, lýkožrouty a puklice hubíme zimním postřikem karbolinem. Květopasy a jiné škůdce květů ničíme postřikem před samým květem a po odkvětu jedovatými postřiky. Proti strupovitosti ovoce se osvědčují postřiky bordóskou jíchou. Proti plísním a hnilobám se používá postřiků sírovápenných směsí. O rozšíření poučných prospektů se starají firmy, které vyrábějí postřiky. Vyskytne-li se některý škůdce vám neznámý nebo ve velkém množství, obraťte se o radu na výzkumné ústavy pro ochranu rostlin do Prahy-Dejvic neb do Brna (zemědělská 3).

Jak se připravuje bordóská jícha:

Ve velkém sudě v 90 litrech vody se rozpustí 2 kg čerstvě hašeného vápna. V druhé, menší nádobě v 10 litrech dešťové vody se rozpustí 1 kg modré skalice a pak skalice z menší nádoby se vlévá do vápenného mléka ve větší nádobě za stálého míchání. Bordóské jíchy děláme vždy jen taková množství, kolik ji denně stačíme vystříkat. Na vzduchu se totiž mění její chemické složení. – Proto se nyní s výhodou používá tzv. měďnatého vápna, přípravku, jejž stačí jen rozpustit ve vodě. Hotový roztok se nekazí a nemění.

Kdo dobře stromům rozumí a dá jim vše, co potřebují, ten bude mít z boje proti škůdcům vždy prospěch. V tomto boji se škůdci chceme mít celý užitek se stromů pro sebe, nechceme se o něj dělit s jinými živočichy. Proto v boji jdeme dále, než může jíti zdravý strom. Bojujeme však účelně, protože promyšleně.

Je dobře zodpověděti si důležitou otázku: Když se soused o stromy nestará a já se starám, zamořuje mi soused škůdci a nemocemi mé stromy? Není pochyby, že toto semeniště hmyzu obtěžuje mé stromy, ale stejně je jisté, že hmyz na dobře ošetřovaný strom jde jen ve velmi skrovném počtu. Dobré ošetření odpuzuje škůdce a umožňuje krásné sklizně i v sadech, v jejichž okolí jsou nedbalí ovocnáři. Právě proto musím tím více dbát o zdravé životní podmínky svých stromů a starat se všemi prostředky, aby tito sousedé se změnili a kraj nezamořovali škůdci a nemocemi.

Zahrádkář se nyní neobejde bez vlastní stříkačky, které může v zahrádce všestranně využíti. Nejvděčnější je stříkačka vysokotlaká, již kromě na ochranné postřiky můžeme použít k bílení stromů, k rozstřiku roztoků umělých hnojiv, k rosení rostlin v době sucha, o oplachování zaprášených listů a dokonce i k bílení stěn, kurníků a králikáren. Stříkačku je nutno chovat v čistotě a po každém použití ji důkladně vypláchnout.

Ponravy, které zničí mnoho sazenic, lákáme na jedno místo tím, že vyryjeme jámu, naplníme ji uhnilým hnojem a zaházíme hlínou. Ponravy se sem slézají; když jámu občas vybereme a povary naházíme slepicím, zbavíme se jich poměrně snadno. Ponravy mají spadeno zvláště na salát. Vadne-li, buď je tam drátovec nebo ponrava.

Mravence ničíme nejlépe tvořením umělých mravenišť, která pak zničíme. Květináč, obrácený dnem nahoru, zaryjeme do zkypřené a provlhčené půdy. Odtok pro vodu je nahoře, i ten však zacpeme. Mravenci tu vytvoří do čtrnácti dnů mraveniště a nanesou vajíčka. Potom to všechno vezmeme na lopatu a hodíme do horké vody. Když založíme několik takových hnízd, zbavíme se mravenců úplně. Roztok kainitu též pomáhá ničiti mraveniště.

Na mšice je nejlepší odvar kvasiového dřeva, které se dá vyluhovat za 24 hodiny v dešťové vodě a pak se i s touto vyluhovanou vodou asi hodinu vaří. Při postřiku se používá jednoprocentního roztoku.

Hraboše ničíme střílením a trávením. Na 15 dkg rozemletého perníku, 15 dkg medu a 6 dkg mouky dáme ý gramů arsenu (na povolení okr. Úřadu), uhněteme těsto a po kouscích je vkládáme do děr hraboše. Také kladení slámek namazaných mazlavým v drogerii zhotoveným arsenem se osvědčuje. Hraboš po zamazání kožíšku se olizuje a zajde. Nezapomínejte je chytat do pastí! Časté kypření půdy je nejbezpečnějším prostředkem proti hrabošům.

Krtonožky nadělají mnoho škody. Chytají se do polévaných hrnců, které u krtonožčí chodbičky zapustíme do země. Krtonožka tam spadne a nemůže ven. Krtonožky můžeme též otravovat jako hraboše – rozpracovaným a otráveným perníkem.

Drátovci jsou dlouhé žluté larvy velmi pevného těla, které žijí v lodyze a zničí ji. Zvláště na salátu a bramborách napáchají mnoho škod. Jakmile sazenice vadnou, ihned je vybereme a drátovce zničíme. Drátovce lákáme do kousků mrkve, kterou napíchneme na kolík, abychom věděli, kde mrkev je a mohli ji i s drátovci zničit. Napadené bramborové pole lze zbavit drátovců vysazením neb vysetím salátu, který drátovce přitáhne a pak se napadené sazenice zničí. Drátovci se ničí rozhozením dusíkatého vápna nebo kainitu, čímž pole současně pohnojíme.

Boulovitost kořenů u košťálovin se léčí silnějším vápněním a rozhozením sírovápenného prášku po poli, napadeném boulovitostí.

Dáváme-li na kompost nemocné, hnijící sazenice, pak musíme jako desinfekce současně použít nehašeného vápenného prachu, aby se kompost nestal semeništěm nákazy, a kompostu nepoužijeme po 2 až 3 roky ke košťálovin. Na pozemku boulovitostí zamořeném po řadu let košťáloviny nepěstujeme.

V čem záleží tento dalekosáhlý význam listů? Odpovědi na tuto otázku otevíráme nejzajímavější kapitolu zahrádkářskou, která vede k ovládnutí rostlinného života – kapitolu o tvůrčí schopnosti listů.