Chceme-li si opatřit bohatý sortiment ovoce na malé ploše, chceme-li pozorovat vzrůst, osvědčit sobě i jiným své odborné vědomosti a zručnost, chceme-li dělat zajímavé pokusy, umožní nám to ovocné stromky v květináčích.

Do většího květináče se vsadí jednoletý štěpovanec – u jabloně naroubovaný na metském jančeti EM IX, u hrušně na kdouli EM C. z počátku volme odrůdy nejúrodnější, z jabloní Průsvitné žluté, Corncelské, hawthorndenské, Pottovo, Evino, Vosovu renetu, z hrušní Clappovu a Pařížanku.

Půdě je nutno věnovati největší péči. Připravuje se z dobrého drnu, pařeništní hlíny, zhlinovatělého kompostu pocházejícího z koňského hnoje, s trochou písku a vápna, možno-li s přídavkem rašeliny. Tyto součástky se promíchají, přidají se rohové piliny. Dobrá drnovka (hlína z drnu) má převládat.

Po zasazení se zkrátí hlavní výhon asi o třetinu, a květináč se zapustí do záhonu, kde tolik nevysychá, a pamatuje se na zalévání. Příštím rokem se stromek přesadí do květináče o něco většího; boční obrost často již tvoří květy i plody. Plodnost v květináči je velká a obyčejně se musíme starat o vzrůst stromku do dřeva. Při ošetřování korunky se nám naskýtá příležitost, abychom vytvořili její pevnou kostru i plodonosný obrost, podle vzrůstových záhonů, s nimiž jsme se seznámili.

Zdar pěstování ovoce v květináčích záleží v přihnojování rozředěných a čtrnáct dní v kádi ponechaných kravinci neb tekutými vyluhovanými rohovými pilinami. Správná zálivka je nutná, což je zřejmé, a stejně je důležité občasné zkypření půdy na povrchu květináčů špičatým kolíkem. Květináč je malý, proto ovocné stromky každým rokem přesazujeme, buď do květináče o něco většího anebo – není-li bal příliš prokořeněn – odrýpneme pozorně z balu vrstvu volné hlíny, jako při přesazování bytových květin, a nasadíme stromek znovu do svěží půdy téhož květináče, v němž rostl. Přemýšlející zahrádkář najde zde nečekané radosti.