Po městě se rozprostírají krásné ulice a chodníky jako tepny života. Z tepen vycházejí vždy žíly a cévy. Těmito žilami a cévami jsou chodníčky a pěšiny v zahrádkách.  I ony mají být právě tak zdravé a radostné, jako hlavní tepny. Bezvadnými cestami a cestičkami v zahrádkách se nejlépe projeví radostný duch každé obce.

            Městský člověk má své zvláštní zvyklosti a potřeby. Jeho zaměstnání ho nutí, aby chodil slušně oblečen, s čistými botami, nemá mít ruce rozedrané a za nehty „smutek“. Zahrádka nesmí překážet těmto jeho potřebám, naopak má jim vycházeti vstříc. Vyhovuje tu bezvadná cesta nebo pěšina v zahrádce, zvyk pracovati v rukavicích a ve zvláštním, zelenavém obleku, podobném kombinéze.

             Jen po dobré cestě se dostaneme s čistými botami ke všem svým rostlinám za každého počasí. Cesta nám umožní procházky po zahrádce v každé denní i roční době – i po dešti a za rosy, kdy je v zahrádce nejkrásnější a země vydechuje svou zvláštní vůni.