Jen mladé, statné, nevytáhlé a svěží sazenice dají rychlý vzrůst a ranou sklizeň. Přestárlá, byť i velká sazenice je zakrnělá, po přesazení pomalu zakořeňuje a roste pomalu. A když vedle ní o týden později nasázíte sazeničku malou, ale mladou, ještě i ta malá ji o čtrnáct dní v ranosti i velikosti sklizně předčí. Právě tak je tomu s ovocnými stromky.

Půda k výsadbě sadby nemá být ani příliš mokrá, ani suchá. Z jara je v půdě zimní vláha. Chceme-li vysazovat za trvalého sucha, zalejeme vyschlý záhon vydatně den pře sázením.

První naší prací je rozdělení záhonu na potřebný poet řádků. Poněvadž nejčastěji sázíme na sedm řádků, zhotovíme si značkovací prkénko, v němž je sedm kolíků. Prkno je dlouhé jako šířka záhonu. Zatlačíme jeho kolíky do země a máme v okamžiku vyznačeny vzdálenosti řádků na záhonu. Je na vůli zahrádkáře, zhotoví-li si i osmi – nebo šestiřadové značkovací prkénko.

Nyní natáhneme šňůru od okraje naznačkované dírky, to znamená, že nasázíme sazenice ve směru naznačené dírky (nikoliv za ni nebo před ni). Řádky sadby musí být od sebe stejně vzdáleny. Ne aby prostřední řádky byly téměř u sebe, jak se to začátečníkům stává.

Při sázení postupujeme vždy od leva do prava, aby to bylo po ruce. Do levé ruky uchopíme sazenici, a to konečky prstů vždy do té výše, po kterou sazenici dáváme do země, a sázíme sázecím kolíkem. Nejlépe je sázecí kolík koupit, pak má správnou sílu i zašpičatění. Čím je obal hlíny na kořenech větší, tím tlustší má být sázecí kolík. Zásadně se snažíme, aby hlína na kořenech při sázení neopadla; sazeničky se pak lépe ujímají a v kratší době vytvoří úrodu. Proto všechny sazenice před jich vyjmutím z půdy řádně zalejeme. Nikdy nevyjímáme mnoho sazenic najednou a vyňaté sazenice vždy chráníme před sluncem i před větrem. Aby sadba na první řádce byla stejně od sebe vzdálena, použije zahrádkář kolíčku správné délky, jímž si lehce odměří správnou vzdálenost. Druhý a další řádky na záhoně sází podle řádku prvního, a to trojsponu. Nasázená zelenina pak řádkuje třemi směry.

Sázení kolíkem se skládá ze tří pohybů, které zahradníci ovládají tak, že sázejí téměř v běhu. Zahrádkář si musí z počátku tento postup důkladně promyslet a pak jen zvyšovat svou zručnost, čehož se dosáhne častým sázením. První pohyb je zapíchnutí kolíku na místo, kde má růsti sazenička. Vpíchnutí kolíku má býti vždy hlubší než je délka kořene sázené rostlinky, aby se kořínek mohl v jamce volně natáhnouti. Současně při píchání jamky se uchopí sazenice levou rukou a v té výši, po níž se dá do země. Po vytažení kolíku z jamky se sazenice vloží do jamky tak, aby její kořeny nebyly nahoru ohnuty. Prsty levé ruky, jimž se sazenice drží, určují hloubku jejího ponoření do země. Nyní druhým pohybem kolíku se přitlačí hlína ke kořenům a to jak vespod, tak i nahoře. Aby se tak stalo, zabodne se kolík tři cm od sazenice vložené do země tak hluboko, jako poprvé, přitom však svou špicí směřuje trochu šikmo k sazenici. Nyní je sazenička upevněna k zemi, ale vedle ní je jamka. Ta se zahrábne dalším pohybem kolíku tak, že zde zůstane jakýsi důlek. Do toho se leje voda, která dolík zaplaví hlínou. Sazenička je bezvadně zasazena. Každá sazenička se při sázení druhým pohybem kolíku přitlačí tak, aby neměla přespříliš zmáčknuté kořeny, ale přece jen tolik, aby kořeny v zemi držely, aby ji žížaly nemohly vytáhnout. Snažte se v sázení docílit přesnosti, rychlosti, správného trojsponu a rovných řádků.

Sázíme-li okurky, připravíme si napřed záhon takto: Středem záhonu, kde bude jen jedna řádka okurek, vyryjeme asi 40 cm hluboký příkopek v podobě brázdy, na jeho spodek nasteleme uhnilého koňského nebo i slamnatějšího kravského hnoje a na tuto vrstvu hnoje naházíme hlínu, kterou vyvýšíme nad povrch záhonu asi o 15 cm. Do této vyvýšeniny vysazujeme asi na 40 cm od sebe sazenice okurkové z hrníčku neb z kornoutů. Také tyto sazenice pokládáme šikmo, zahrnujeme je až po děložní lístky. I okurkové lodyhy dobře zakořeňují s mohli bychom z nich dělat i hřížence. Okurky často zaléváme, vždy však jen odraženou (na slunci ohřátou) vodou. Okurka miluje teplo, vyžaduje proto teplou a chráněnou polohu. Když okurky vytvořily asi šest lístků, uštípneme každé sazenici vršek. Po tomto zásahu se sazenice rozvětví.

Při kterémkoliv sázení je nutno dbát, aby sazenice přišly co nejrychleji do půdy a aby příliš ani před sázením, ani po něm nevadly. Ihned, co nejrychleji po osázení záhon zalejeme. Nejlépe je zalévati ke kořínkům trubkou (bez růžice). Vodu však nebudeme lít k sazeničce svrchu a prudce, nýbrž pozorně, abychom sazenici nevyplavili. Za teplých dnů sázíme vždy časně ráno neb později k večeru (sazenice nevadnou). Osázený záhon pak denně kropíme nebo zaléváme, nyní již s použitím růžice. Kdo může po přesázení sadbu zastínit papírem nebo lopuchovým listím, sazenicím prospěje. Zastínění se však po páté hodině odpolední odklidí, aby rostliny užily ještě světla a za noci rosy. Pamatujeme na to, že přesázené rostliny ztratily na několik dní své spojení se zemí, jejich listy však vypařují vodu. V této době musí být rostliny udržovány ve vlhku, jinak jim hrozí zkáza.

Čerstvě nasázené rostliny nikdy nepřihnojujeme. Hnojivo by jim nebylo nic platné a spíše bychom jim uškodili. Přihnojujeme až po zakořenění.

Ne všechny rostliny po vysázení se ujímají, vždy několik jich zajde. Uhynulé sazenice je nutno co nejdříve nahradit novou sadbou, aby nevznikla prázdná místa. Zahradníci tomu říkají podsazování rostlin. Při odhadování potřebného množství sadby musíme vždy počítati s několika kusy na podsázení. Podsazování uhynulých sazenic nesmíme odkládat.

Po vysetí a vysázení se musíme o své svěřence starat jako o novorozeně. Kde hrozí rostlince v době jejího klíčení nebezpečí sucha, nedostatku vody, nebo nočního mrazíku, tam všude musíme ihned zakročit. Klesne-li z večera teplota pod 5 stupňů Celsia, utiší-li se přitom vítr a obloha je jasná bez mráčků, tu můžeme čekat mrazík. Proto všechny jemné a choulostivé rostliny zakryjeme. Okurky, rajská jablíčka a vzklíčené fazolky přikryjeme, nejlépe květináči.

Nemáme-li pařeniště a chceme-li si vypěstovat k svému potěšení velmi ranou zeleninu, vypěstujeme si sami sadbu salátu, kedlubnů neb raného zelí tak jako u okurek a rajčat – v kornoutcích v kuchyni. Potom ji velmi záhy vysazujeme na slunný záhon tak, že pro každý vysázený řádek uděláme dvě vyvýšeniny z uhnilého hnoje a na ně položíme tabulky skla. Za sluníčka tyto tabulky odkládáme, neb nadzvedneme. Přestanou-li chladna, hnůj mezi sazenice rozhrneme a docílíme brzké a krásné úrody.