Do rýžek klademe semena buď  jednotlivě – např. u hrachu a ředkvičky – do vzdálenosti ½ až 1 cm, nebo je řídce, ale pravidelně roztrousíme. Nejlépe je, když při vysévání dodržujeme tento postu : Malá seménka obílíme mletou křídou, klouzkem apod. Nasypeme si je na dlaně levé ruky a pravou rukou bereme z levé dlaně po malých špetkách semene a řídce je do řádků vyséváme. Když je celá rýžka zaseta, zahrneme její okraje hlinou, což značí, že zde je zaseto a sejeme další řádek. Zahrádkáři často sejí hustě, aby přece něco vzešlo, kdyby snad semeno nebylo dobré. To je špatný zvyk. Sejte zásadně řídce. Když je semeno špatné a nevzejde, je vždy dosti času osít řádky znovu dobrým semenem. Husté vysetí je vždy škodlivé. U hustých výsevů již při klíčení rostou sazeničky do délky, vytahují se, a to je již příčinou menší úrody. Když zapomenete hustý výsev do jednoho týdne po vzejití protrhat, protáhne se srdíčko sazeniček, a tím je již řada kilogramů úrody nenávratně ztracena. Proto: nebojte se síti řídce!

Když je celý záhon zaset, obrátíme  železné hrábě a jejich hřbetem rýžky zahrneme. Odpočítáte-li hřbet rýžky, jenž zmizí, vidíte, že semeno nepřijde hluboko. Proto rýžky nesmějí být mělké (plýtké). Znovu opakuji: semeno musí mít na sobě nejméně tak silnou vrstvu stále vlhké hlíny, kolik činí jeho tloušťka. To je, že nejlépe klíčí, když je na něm asi čtyř – až pateronásobné množství hlíny, než je síla jeho průměru. Čím větší je semeno, tím hlouběji je sejeme. Ředkvička nejlépe klíčí, když je na seménku nejméně 2 cm hlíny. Při mělkém výsevu se nedostatečně vyvine a také její chuť není dobrá. Hrách vysoko nasetý se vytáhne napovrch, poněvadž kořínek zvedá semeno. Proto se hrách má nasít hlouběji.

Po výsevech se záhony uplácají prkénky, připevněnými k nohám. Pro se to dělá? Jednak proto, že se povrch urovná a jednak proto, aby se semenům po dobu klíčení přivedlo hojnost spodní vláhy. Seménka jsou na povrchu. Na záhoně s povrchem jemně uplácaným vystupuje vláha půdními vlásečnicemi až k povrchu a tak jej zavlažuje. Zde se ovšem vláha silně odpařuje. Všimněte si, že v prvních dnech po zasetí pole je ve šlapách po dobytku stále vláha. To proto, že sem rychle vystupuje spodní voda. Když si však po delší době slapu prohlédneme, vidíme, že je úplně suchá, zatímco okolní zkypřené pole je stále vlhké. Ve zkypřené půdě šla vláha do ornice, poněvadž zkypřením byly přerušeny vlásečnice a tyto vyústily jen do ornice, nikoliv do povrchu, jako u šlapy. Máme tedy výsevy zeleniny uplácávat? Zkušenost to u jemných semen doporučuje. Pro první dobu klíčení je uplácaný povrch vláhou silně zásoben. Jakmile jemné sazeničky vzejdou, bývají ihned okopány, mají také vláhu rosy, nebo je zaléváme. U větších semen, která se sejí hlouběji, je jedině správné ponechat povrch kyprý a neuplácaný, poněvadž jenom tak se dostává semenům dostatek vláhy.

Nejvážnější dobou při klíčení jsou okamžiky, kdy klíček sedere ze seménka na povrch. Tu rostlinky musí mít stálou vláhu. Zejména pro klíčící trávníček je to důležité.

Příčinou špatného klíčení také bývá, že žížaly vtáhnou lehčí seménka do velké hloubky, jindy je sežerou myši nebo ptáci. Proti ptákům chráníme výsevy natažením nití přes záhon, položením větví a zavěšenými lesklými plíšky. Žížaly vypudíme odvarem kaštanových plodů.

Proč vchází semeno pomalu? Nemá-li dostatek trvalého tepla a vlhkého vzduchu. Proto výsevy  v pařeništích klíčí mnohem dříve, než na volných záhonech, proto pro venkovní výsevy k získání zeleninové sadby používáme slunných a chráněných záhonů, proto je na noc zakrýváme, třeba i jen položením papíru nebo pytloviny. Vlhko, teplo a vzduch, to je trojice činitelů bez nichž je klíčení nemožné.

Seménka klíčí stejně dobře ve světle jako v přítmí. Po vzklíčení vyžadují hojnost světla a vzduchu.

Protrhat včas:

Mák na 12 cm sazenice od sebe.

Špenát na 4 cm sazenice od sebe.

Petržel na 15 cm sazenice od sebe.

Mrkev na 10 cm sazenice od sebe (a probírat pro kuchyni).

Červenou řepu na 15 cm.

Vodnici na 4 cm od sebe.

Po protrhání se často stává, že rostlinky mají obnaženy kořínky a lodyhy leží na zemi. Proto řádky po protrhání jemně okopeme a nejlépe rukou k sazeničkám přihrneme jemnou hlínu z onou stran řádku, takže všechny sazeničky opět pěkně stojí.

Zapamatujte si: Všechny výsevy zelenin a květin k získání sadby probíráme ihned, když jsou vyvinuty první děložní lístky. Na záhonu zbylé sazeničky mají býti od sebe po probrání vzdáleny 3 – 4 cm. Přebytečné sazeničky přepícháme na jiný záhon.

V březnu (když je půda rozmrzlá) vyséváme přímo na záhon: Calendula officinalis, plné měsíčky i bílé barvy, nejlépe směs. Delphinum (ostronožka), nádherných barev, překrásná na rabátka, jedna z nejvděčnějších jednoletých květin zahrádkáře, neprávem opomíjená. Její semeno klíčí velmi zvolna, vysévá se proto na podzim nebo již v únoru. Výška 30 – 50 cm. Eschscholzia, makovitá, vděčná letnička na okraje záhonů. Hrachor vonný. Jeho něžné pastelové barvy jsou předmětem stálého obdivu, k tomu se druží ještě příjemná vůně. Vyžaduje vyhnojenou půdu a vyvázání. Cosmea, neúnavně kvetoucí letnička do středu záhonů. Plný mák připomíná květenstvím nejkrásnější povoňky; má jemné a živé barvy.

Letničky, které se vysévají na záhony v dubnu: Kopretina, vyšší a bohatě kvetoucí letnička. Hledík, klenot našich zahrad. Nigella, černucha, velmi vděčná. Reseda. Zinia. V květnu se seje řeřišnice (Tropaoleum).

U výsevů letniček přímo na záhony se dopouštějí zahrádkáři jedné velké chyby – sejí příliš hustě a neprotrhávají vzešlé sazenice. Letničky kvetou jen tenkrát nejbohatěji, když jejich lodyhy se mohou dostatečně vyvinout. Slabá lodyha z hustého výsevu přinese jeden nebo dva kvítky, a to ještě malé, a uhyne ihned, jakmile vytvoří semeno. Co platí o mrkvi, řepě, petrželi a cibuli, platí podobně také o letničkách. Vzpomeňte si, jak nezbytné jsou zásobní látky, uložené v rostlině. Jen řídce stojící sazenice mohou vytvořiti lodyhy s dostatkem zásobních látek. Letničky nižšího vzrůstu přetrháváme v řádku na 15 – 20 cm, letničky vysokého vzrůstu na 30 – 40 cm. Po přetrhání ponechané sazeničky okopeme. Nic si z toho nedělejte, že po přetrhání je záhon jako prázdný. Zaplní se brzy záplavou nejkrásnějších květů, které budou vysvědčením, že se stáváte dobrým zahradníkem.

Některé letničky se musí vysévat do teplého pařeniště a vysazovati ven až koncem května nebo začátkem června. To je Celsia, Lobelia aj. nejlépe je koupíte spolu s astrami, verbenkami a begoniemi u zahradníka.

Do pěstování květinové sadby v pokoji se má zahrádkář až po několika letech práce v zahrádce, když již poznal všechny zvláštnosti a potřeby rostlinného života. Pak mu nemusí nikdo předpisovat co a jak. Poví mu to rostlinka sama.

V červnu a červenci se vysévají na záhon – k získání sadby – dvouleté květiny, které na jaře nebo v létě příštího roku krásně kvetou. Jsou to macešky, karafiáty, zimní fialy (laky), hvozdík bradatý či turecký karafiát ( Dianthus barbatus), pomněnky, plné sedmikrásky, zvonky, lunarie (penízky pro štěstí), sléz (malva) a orlíčky. Vysévají se co nejřidčeji a po zesílení se koncem července sázejí na záhony. Zapište si tyto výsevy do kalendáře.

Pozastavme se poněkud u dvou výsevů semena cibulového. První řídký a ještě probraný výsev dal velkou cibuli. Druhý výsev semena téže odrůdy, provedený ve stejný den, ale hustě a do široka, dal maličké cibulky, které však dozrály velmi brzy. Čím hustší byl výsev, tím menší a cennější cibulky (sazečky) se sklidí. Je to krásný příklad vlivu hustého a řídkého sázení, ze kterého je nutno čerpat poučení pro naše zahrádkaření.

Abychom získali krásnou cibulovou sadbu, vyséváme semeno v březnu do pařeniště; potom se sazeničky vyberou a vysázejí (podle šňůry) na záhon. Při sázení cibulové sadby zkrátíme kořínky o dvě třetiny a nať o třetinu. Pak cibulku vysazujeme tak, aby po nasázení byl náznak cibulky a kořínků pod povrchem půdy. Cibulová sadba nasázená hluboko, dá špatnou úrodu. Sazeničky je nutno kolíkem přitlačit, aby je žížaly nevytáhly nebo aby je voda při zalévání nevyplavila. Nasázení cibulka – před zalitím – se nesmí dát lehce vytáhnout. Má mít v zemi jakési držení.

Cibule šalotka je velmi úrodná, sází se vždy jen z cibulek jako sazečka. Je oblíbené do polévky, jíž dává pěknou barvu.

Česnek se sází podobně jako cibule sazečka, jen o maličko hlouběji. Květinové cibule se sázejí podle své velikosti. Čím větší cibule, tím hlouběji se sází. Lilie kvete nejkrásněji, když se nasadí asi 18 cm hluboko, narcisy a hyacinty asi 14 cm hluboko, tulipány 10 cm, sněženky 8 cm, krokusy a gladioly 4 – 6 cm, okrasné sasanky a pryskyřníky 1 cm hluboko.

Pro zajímavost a jako pobídku k pozorování a pokusům uvádím, že např. u tulipánu hloubka nasázení cibule rozhoduje a ranosti  květu. Mělce nasázené cibule kvetou dříve, mají však menší květ a brzy odkvétají. Hluboko nasázené kvetou později. Jejich květ je rovněž špatný. Nejkrásnějšího květu tulipánů se dosáhne, nasázejí-li se asi 12 cm hluboko. Udělejte si zkoušky s různou hloubkou sázení tulipánů!

Každý zahrádkář může získat pěknou zeleninovou sadbu, vyjma celer a rajčata, když si vyhledá ve své zahrádce slunný a chráněný záhon, nejlépe u slunné zdi. Na něm si připraví půdu s množstvím humusu, přimíchá trochu říčního písku, dobře prokypří, uhrabe a vyseje koncem března a v dubnu semeno raného zelí, rané kapusty, raného i pozdního květáku, salátu, cibule, červeného zelí a raných kedlubnů. Na 2,5 g semena zelového se potřebuje čtvereček záhonu 35 cm² velký. Pak je semeno správně naseto. Sadbu musíme vysévat řídce. Chceme přece mít sazeničky silné, nikoliv slabé jako vlásky. Seménko pečlivě rozdělíme a zasypeme přesátou hlínou tak, aby bylo zemí dobře zakryto. Pak prkénkem celou nasetou plochu přitlačíme a pokropíme. Na jmenovku si napíšeme druh a odrůdu, již jsem zde naseli, a den, kdy se tak stalo, a zastrčíme ji k výsevu. Nasetý záhon udržujeme stálým kropením ve vlhku, nikoli v mokru. Klíčící sazeničky na nos přikrýváme pytlem nebo většími papíry, které zatížíme kamením, aby je vítr neodnesl. Chceme-li získat zvláště pěkné sazeničky, tu je přepichujeme, což není nic jiného, než vysazování malých sazeniček na vzdálenost 4 x 4 cm, pěkně do řádků. Sazeničky při přepichování sázíme hluboko, až k děložním lístkům. Takovéto sazeničky jsou silné, drží hlínu na koříncích a dají i o týden dříve úrodu. Při vyrýpávání sazenic jak pro přepichování, tak i pro sázení na záhony, má být hlína řádně provlhčena, aby se udržela na koříncích, a každá sazenička pečlivě prstem neb kolíkem odrýpnuta. Jen tak si uchová své nejcennější kořínky. Prostým vytahováním kořínky zpřetrháme.

Podobně vyséváme květiny a zeleninu k získání sadby do truhlíčků v kuchyni. Zde se to však málokdy podaří, poněvadž ve dne je zde příliš horko a sazeničky se vytáhnou, v noci opět značně chladno a rostlinky chladnou. K tomu ještě nedostatek světla zaviňuje kroucení sazeniček, takže tento způsob výsevu v bytě se nedoporučuje. Lepší sadbu získáme z chráněného záhonu na zahrádce. Výjimkou jsou rajská jablíčka, která v březnu vyséváme do květináčů, jež přiklopíme skleničkou a postavíme poblíž tepla. Jakmile sazeničky vzešly, postavíme květináče k oknu, ale skleničky na nich ponecháme. Skleničky občas jen na chvíli sejmeme, aby se sazeničky otužily a provětraly. Květináče občas pootočíme, aby sazeničky nerostly jedním směrem, za sluncem. Jakmile sazeničky mají tři až čtyři lístky, sázíme je do větších kornoutů, zhotovených z pevnějšího, ale i staršího balícího papíru, do dobré pařeništní půdy. Papírové kornouty ihned po nasázení umístíme do mělkého dřevěného truhlíčku a celý truhlíček necháme v teple, ale blízko světla. Kdo jej dovede přikrýt sklem, získá pěknější sazenice. Pak otáčíme celým truhlíkem, aby sazeničky rostly rovně. Když je teplý slunný den, vynášíme sazeničky před slunnou zeď, chráněnou před větrem a pokropíme je. Jakmile se trochu ochladí, za jednu až dvě hodiny, dáme je opět do teplé místnosti. Po patnáctém květnu vysazujeme důkladně prokořeněné sazenice do zahrady i s papírem, který jen roztrhneme, nestali-li se tak již promočením.

Podobně si vypěstujeme sazenice okurek: papírové kornouty naplníme pařeništní zemí, do každého dáme dvě nebo tři naklíčená okurková semínka špičkou dolů, asi centimetr hluboko. Ošetřujeme je jako rajská jablíčka a pak je vysazujeme na záhon až po první lístky. Obrázek na str. 53 vám to dostatečně osvětlí.

Všechny husté výsevy mají být co nejdříve protrhány, jinak se sazenice vytáhnou, přepadnou a uhnijí, někdy i v jednom dnu. Vysetým a vzklíčeným sazeničkám zelí, kapusty, květáku a kedlubnů jde velmi k duhu pokropení vodou, v níž se na 1 m²  sadby rozpustí 5 g ledku.

Prohlížejíce seménko, činíme tak nejen pro obdiv jeho krás, ale také pro zlepšení svých pěstitelských zásahů. Rozdíl mezi dvěma seménky může být v tvaru, velikosti, v různém zařízení k rozšíření semen. Nás však nejvíce zajímá, jaké rozdíly jsou v zařízení slupky seménka. Slupka nebo obal seménka má v sobě průduchy, jimiž seménko dýchá, i když je ve spícím, zdánlivě suchém stavu, a kterými vtahuje do sebe vláhu, když je vložíme do vlhké, prohřáté půdy. U jednoho seménka je obal měkký s množstvím průduchů, u jiného tvrdý jako kost, s málo průduchy. Tam, kde je obal měkký a mnoho průduchů, vnikne velmi brzy voda ke klíčku a také velmi brzy začíná klíčení. Samozřejmě tam, kde voda ke klíčku vniká pomalu, tam nastává klíčení až po dlouhé době. Prohlédneme-li si dobře obal seménka, můžeme přibližně odhadnout dobu jeho klíčení.

Klíčení však můžeme také urychlit, a to zcela prostě. U semének se silnou a pevnou slupkou tuto slupku buď tlakem roztrhneme, takže trhlinou jde voda ke klíčku, což se dělá ve velkém u seménka vojtěšky, nebo nějakou kyselinou naleptáme, např. octem, nejčastěji dvouprocentní kyselinou solnou. Tak naklíčení petrželového semena, které dosti dlouho klíčí (všimněte si jeho slupky!) urychlíme, když smícháme toto semeno asi s desateronásobným množstvím dřevěných pilin, které namočíme do vody se 2% kyseliny solné a necháme na teplém místě přes noc nabobtnat a druhý den vysejeme i s pilinami na záhon. Rovněž tak urychlíme i klíčení u mrkve. Klíčení okurek urychlíme, když semena vložíme mezi dva hadry navlhčené ve zředěném octě a dáme je k teplu. Ovšem při nakličování semen musíme dbát, abychom seménka ihned, jakmile se klíček ukazuje vyseli. Delší klíčky se obyčejně zlámou. Semena některých palem, která jinak klíčí i dva roky, vzklíčí velmi brzy, když se jejich pevná slupka pozorně napiluje pilníkem.

Některé druhy semen mají podivuhodnou zvláštnost. Musí ležet určitý dnů přes zimu v půdě a teprve potom vzklíčí. To je u ovocných jader, u ořechů i švestek. Tato jejich zimní „čekatelská“ doba je 80 až 90 dnů. Toto semeno, vyseté na jaře leží v půdě do příštího jara a pak teprve vzklíčí. Ovocná jádra se vysévají proto na podzim. Výsevu semen do vlhkého písku v nádobě říkáme stratifikování.

Důležité je, abychom u každého druhu semen  měli jistotu, že vzklíčí. Semena si udržují klíčivost po různou dobu. Některá rok, jiná dva, některá i šest roků (např. špenát). Na udržení klíčivosti má velký vliv uložení semen. Toto místo musí býti suché, vzdušné (semena dýchají) a chladné. Ve vlhku semena ztrácí klíčivost. Nejdříve.

Klíčivost semen si vyzkoušíme klíčidlem. Buď určitý počet semének dáme mezi dva vlhké hadříky nebo mezi vlhké sací papíry blízko tepla, nebo si klíčidlo zhotovíme takto: Do nádoby s vodou postavíme špalíček tak, aby vyčníval z vody. Špalíček potáhneme sacím papírem, který ponoříme jeho konci do vody. Na špalíček potažený sacím papírem položíme určitý počet zrníček, nejlépe do řádků  a pokryjeme sklenicí, pod níž se samovolně udržuje teplo i vlhký vzduch. Pak spočítáme vzklíčená seménka a podle toho určíme procento klíčivosti.

Pozorujete, jak vám rychle vyklíčí některé druhy zeleniny. Nejrychleji vyklíčí ředkvička – za 4 až 5 dnů; semena kapusty. Kedlubnů a zelí – za 6 až 9 dnů, salát za 10 až 14 dnů, okurky a rajčata za  6 až 10 dnů, mrkev za 12 až 18 dnů, petržel, pór a celer za 18 až 22 dnů.

Proto vyhotovujeme-li osevní plán důkladně a svědomitě, je zajištěna více než polovice pěstitelského zdaru. Sledujete-li postupáři sestavování osevního plánu, poznáte, jak důležité pro správné výpočty je znát osevní a osazovací plochu. Vypočítání plochy nám velmi usnadní jednotná šíře záhonů. Nejlépe vyhovující šířka zeleninových záhonů je 1,30 m, pěšina 25 cm.

Své tabulky a výpočty jsem sestavil pro tuto šířku, zvláště počet řádků na záhoně. Poněvadž sázíme do trojsponu, mohou býti řádky sobě blíž, vzdálenost některých sazenic (kedlubnů, salátů) mezi sebou na jednom řádku trochu větší něž vzdálenost řádků od sebe. Tabulka vám ukáže, kolik řádků má mít ta či ona zelenina na záhoně 1,30 m širokém. Délka záhonů se měří na běžné metry a určuje ji pěstitelská potřeba a délka jednotlivých ploch. Na jednom záhoně 6 m dlouhém můžeme na každých dvou metrech pěstovat jinou zeleninu. Šířka je však všude stejná, a to 1,30 m.

1. Především si napíšeme přehled druhů a odrůd zeleniny, jež hodláme v zahrádce pěstovat v tomto roce.
2. Vypíšeme si, které odrůdy raných a které odrůdy pozdních zeleniny vysejeme neb vysázíme. Odrůda určitého druhu má vždy značný význam. V tomto směru je dobře pozorovat zahradníky, kteří mají pro místní kraj vyzkoušeny vhodné rané i pozdní odrůdy zeleniny. Co se daří v jednom kraji, nemusí se stejně dařit v kraji jiném. Vysazujeme-li větší množství zeleniny, berme k tomu jen druhy a odrůdy, všestranně a po delší dobu již v místě vyzkoušené. Nezapomínejme však na zkoušky jiných odrůd. Zkoušejme je v menším množství, ale zkoušky nových odrůd opakujeme každým rokem.
3. Ujasníme si délku vegetační doby jednotlivých druhů i odrůd zelenin.
4. Rozdělíme zeleniny na tří základní skupiny podle potřeby čerstvého hnojení. I. Listová a plodoví zelenina. II. Kořenová zelenina. III. Motýlokvětá zelenina.
5. Rozdělíme si záhony na tří části, podle tříletého obhospodařovacího plánu, a podle něho se postaráme o vyhnojení záhonů.
6. Na osazovacím plánu určíme hlavní skupiny zeleniny, a to: kořenovou, pozdní zeleninu, zeleninu plodovou (okurky a rajčata) a ranou zeleninu. Nyní si určujeme možnosti mezisadeb. Např. mrkev, petržel, celer – je na záhoně po celé vzrůstové údobí – mezisadbou u mrkve, petržele může být ředkvička, u celeru salát. Pozdní zelí, kapusta a květák se mohou sázet až v červnu a jako mezisadba – rané kedlubny. Do té doby je nutno záhony pěstitelsky využít. Nasejeme neb vysázíme na ně to, co bude sklizeno do konce června, to je fazolka, raný hrášek, rané kedlubny, salát, špenát, ředkev, vodnice apod. Rané zelí, ranou kapustu a raný květák sklidíme až koncem června a v červenci, proto po něm nasázíme hrášek, fazolku, špenát, vodnici, ředkvičku, rané a pozdní kedlubny. Při každé výsadbě hledáme vhodnou mezisadbu,
7. Vypočítáme si plochu, na které budeme pěstovat jednotlivé zeleniny. Například: vysázíme třikrát do roka rané kedlubny na plochu třikrát 6 m², tj. celkem 18 m². Salát vysázíme čtyřikrát do roka na plochu 4 m², to je celkem 16 m² salátu atd.
8. Podle předcházejícího výpočtu celkové plochy té či oné zeleniny si vypočítáme množství potřebného semena nebo sazenic (a také semena potřebného k získání sazenic) při použití tabulky se základem potřeby na 10 m², při záhonech 1,30 m širokých.
9. Na podkladě tohoto postupu si vypočítáme celkovou částku, kterou budeme potřebovat a napíšeme objednávku semen, kterou odešleme co nejdříve.
10. Pro zdar sklizně je neobyčejně významné, když si hned při sestavování osevního plánu a rozpočtu uděláme pěstitelský předpoklad, kolik úrody sklidíme a  jaké asi částce. Při sestavování předpokladu úrody nezapomínejme, že o velikosti úrody rozhoduje nejen lidská práce, ale také počasí. Při chladném počasí je výnos okurek malý, při suchém počasí může býti výnos větší než při počasí jinak dobrém. Zeleninu však musíme vydatně zalévat a často po zálivce, oschne-li povrch, okopávat. Zahradníci trží nejvíce, když jiným se špatně urodí – je větší poptávka. Pro porovnání úrod je rozhodující průměr sklizně nejméně pěti let.

Předpoklady sklizní jsou neobyčejně významné: ony jsou měřítkem, na němž lze zkoumat, zda jsme pracovali dobře, či nikoliv, a přímo nás nutí, abychom zkoumali všechny činitele, kteří měli vliv na úrodu a její výši, a tak cesty k lepší práci a k větším úrodám. Předpoklady sklizní přispívají tedy k zajištění dobrých úrod a vedou k lepšímu životu.