Naučte se i při zahrádkářském pěstění myslit v číslicích. Každé semeno, rostlina, pozemek i práce představují určitou hodnotu, vyjádřitelnou v penězích. Úroda na stromě se může posuzovat jako 50 kg ovoce, ale také jako K 150.-, které bychom za úrodu tržili. Zemědělská kalkulace je po mnohé stránce poučná. Podívejme se na položky této kalkulace: 1. Nájem pozemku i s daní. I když je pozemek náš, musíme počítat, že bychom za něj dostali nájem; máme-li jej pro sebe, musíme si představit, že platí nájem sami sobě. 2. Hnůj a obdělávání půdy. Opět počítáme i cenu hnoje z vlastního chlívku, i svoji práci – jinde bychom za ni obdrželi mzdu. 3. Cena semena nebo sazenice. 4. cena jedné pracovní hodiny a počet pracovních hodin potřebných k ošetření a sklizení rostliny. 5. Amortizace nářadí a pomůcek. 6. Prodejní režie. Nyní spočítáme tyto položky a porovnáme je s cenou tržby za plodinu. I když sami ovoce se stromu sníme, musíme je pojmout do kalkulace. Prodáváme je sami sobě, ale vše, co v zahradě máme a jíme, má hodnotu peněz. Když si občas uděláme takovouto zemědělskou kalkulaci, pak porozumíme povaze rolníka, poznáme příčiny jeho úzkostlivé šetrnosti. Na poli i zahrádce přicházejí neúrody, krupobití, vichřice, a to vše je nutno pojmout do kalkulace, tepve průměr několika let ukazuje skutečný obrat a výdělek.

Pozorování usnadňuje každý promyšleně sestavený formulář, který usnadňuje zápisy, činí je srozumitelnými a zvládnutelnými. Formuláře si každý lehce upraví podle potřeby a podle zvláštních zájmů, které sleduje při pozorování.

Z vlastních i cizích pozorování a záznamů lze téměř a naprostou přesností určiti dobu sklizně, možnosti nejvýhodnější mezisadby. Kdo pěstuje zeleninu na prodej, plánuje sklizně tak, aby sklízel právě v době, kdy je na trhu největší poptávka lze tedy dosáhnouti nejvyšší ceny, např. salát na podzim, špenát v zimě apod.

Ovocné stromy jsou rostlinami kulturními. Vyžadují mnoho práce. Jsou velmi krásné po celý rok. Je nezbytné vysazovat je do zahrad i do zahrádek. Samy o sobě by však nemohly nikdy splnit požadavky a nároky zahradní úpravy. To je třeba připomenout zvláště v době, kdy se okrasné zahrádky proměňují v užitkové.

Cvičme se v prohlížení odborných obrázků. Kolik věci na obrázku vidíte? Popište si vše, co na obrázku vidíte. Za nějaký čas studujte obrázek znovu a popište si opět, co jste zde uviděli a porovnejte tento popis s předešlým. Nejjistější cesta k důkladnému prozkoumání obrázku je jeho nakreslení na papír.

Při studování odborné knihy bývá největší pozornost na začátku, nejmenší na konci. Pojednává-li kniha o půdě, zahloubá se čtenář začátečník do této kapitoly, unaví se na ní a dál již vnímá jen s námahou. Půda je těžká na rýči i v učebnici. Jak se stává sedlák sedlákem? Otcovský dům je rolnickému synku světem radosti a her. Táta- rolník mu dává zprvu práce lehoučké, přimhuřuje oko nad nezbedností synka, vidí-li, že je v něm dobré jádro. Od dětských let ve hrách se učí venkovské dítě milovat půdu, vážit si rodného domu. V pracovitosti je mu vzorem otec i matka a rád ve svých hrách napodobuje jejich pracovitost. V jinošských letech pomáhá syn otci, otec však vede hospodářství, syn se ještě nestará o organisaci práce, nemusí počítat s každou maličkostí jako jeho rodiče. Jako vyspělý muž se žení, zakládá vlastní rodinu, pole nabývají pro něho jiného významu, vidí v nich vzácnou živnost, prostředek nezávislosti a možnosti zdravě vychovati děti. Vyzrál v hravé práci a proto s chutí se nyní pouští do práce skutečné i do opravdových starostí. Miluje půdu, protože v mládí se ji naučil milovat ve svých hrách. Kdyby dítě muselo ve svém mládí těžce pracovat, naučilo by se nenávidět vše, co s touto prací souvisí, poněvadž těžká práce v této době je nad síly dítěte a brzdí rozvoj jeho inteligence.

I zahrádkáři musíme začnout s radostí, ne tím nejtěžším – hlinou, ale sluncem, které nad námi radostně svítí, vánkem, který osvěžuje, zelení, která nás oblažuje. V této učební době musíme naplnit svou hlavu slunečním jasem a dobrou náladou.

Teprve, až je v nás velmi mnoho tohoto slunečního zahrádkářského jasu, sehneme se s nesmírným zájmem k zemi, budeme se na ni dívat s porozuměním, nejtěžší problémy nás neunaví, ale vzruší a podnítí k novému zkoumání, k nové práci. Tato kniha se snaží jíti v tomto duchu. Chce osvětlit a přiblížit zahrádkářům řadu pěstitelských pojmů, pak teprve přichází k půdě, ke kompostu a hnoji, chce vzbudit zájem, aby zahrádkář radostně po obsáhlejší půdoznalecké literatuře. Od krásy zahrady, znalosti života krátkodobých rostlin přechází k nejvzácnější rostlinně, k ovocnému stromu, jde ke kořenům prací, sjednocuje poznatky v osazování své zahrádky a ukazuje krásy ovládnutí rostlinného života v četných zahrádkářských praktikách; od stromů přechází do bytu ke květinám, u nich nachází potvrzení všech zásad v zahrádce platných. Nyní knížka ukazuje cesty pro účelná zahrádkářská cvičení, aby ulehčila každému čtenáři propracovati se k jádru zahrádkářského úspěchu a zdaru. K tomu účelu obsahuje také měsíční připomínky v jiném než dosud obvyklém duchu. V nich uvádí potřebné představy o nezbytných pracích. Tato kniha přináší též jádro radosti, životní krásy a optimismu velkého lidového přírodovědce Luthera Burbanka. Studujte ji očima, sluchem, srdcem a rozumem.

K odborné knize je třeba se často vraceti. Když jsme ji prostudovali, vraťme se k ní za měsíc opět, za rok znovu, nyní její nové propracování je již zábavou. Obsah jsme už jaksi zažili a teprve teď vychutnáváme, co je v ní zajímavého.

Každá odborná kniha má v sobě něco dobrého. Máte-li své stanovisko, založené na přírodní skutečnosti, tu při čtení odborné literatury si opakujte své poznatky nebo opravuje to, co autor tvrdí buď povrchně, jednostranně nebo nesprávně. Každá kniha vás může obohatit novým názorem nebo cennou připomínkou. Znalost odborné literatury vám usnadní cestu, ušetří vám desítky let hledání. Umožní vám, abyste svou cestou pokračovali tam, kde druzí před vámi skončili.

¨kdo studuje odbornou knihu, měl by co nejvíce využíti jejího rejstříku, který bývá vždy na zadních stránkách. Odborná kniha bez rejstříku má poloviční hodnotu. Rejstřík pomáhá sjednotit poznatky, ukazuje na vzájemnou souvislost jedněch poznatků s jinými. O roubování se jedná třeba na pěti místech knihy. Rejstřík vám v mžiku pomůže najít všech pět míst a jejich pročtení vám oživí všechny důležité představy o roubování. Když se domníváte, že knihu znáte, zahloubejte se do rejstříku a snažte se vzpomenouti si na vše, co o jednotlivých heslech znáte a pak se v knize překontrolujte.

Navštěvujte dobré odborné přednášky. Přednášky se nikdy nepřežijí – ovšem přednášky svědomitě připravené. Co je úkolem přednášky? Aby poskytla přehled, např. o ovocnářství jako celku nebo o některém jeho úseku. Přednáška buduje představy živým a proto nejpůsobivějším slovem, uceluje vědomosti, dává správný postoj k práci a konečně má povzbuditi novou chutí a novým elánem k práci. Všechny tyto prvky má splnit dobrá přednáška. Přednášející má býti vyhraněnou osobností, která svou myšlenkou mohutností spojuje jednotlivé prvky vědění a poznání v nový celek. Přednáška je něco podobného jako když vyspělý mistr ukazuje způsob, jak nejúčelněji sestavit ze sta součástek strojek bezvadně pracující. Součástky leží před ním a on je před očima posluchčů montuje dohromady a tak ukazuje cestu, jak to mohou dělat všichni ostatní.

Špatná přednáška, která přemítá dávno známé věci, více uškodí než prospěje.

Naprosto jiné poslání má praktická ukázka nebo praktické cvičení. To je úkolem zacvičit zájemce v určité práci, aby ovládli její techniku. Přednášky mají připravit posluchače pro praktická cvičení. Přednáška se snaží vytvořit opravdové zájemce, neboť zdar praktického cvičení je závislý na zájmu účastníků.

Kdo vede praktická cvičení, má si uvědomit, že je učitelem. První povinností učitele je, aby se vžil do myšlenek svých žáků, aby poznal jejich obratnost, aby k nim mluvil v jejich představách, nikoliv podle svých představ. Ani české řeči čeští posluchači někdy neporozumějí, je-li mluvena v představách, které jim jsou cizí. Užiji-li slova „čípek“, musím ze základu vysvětlit, co to je, že je to kousek větévky zbavené oček, a při výkladu neuškodí, když zavedu slovo čípek do myšlenek posluchačů tím, že po nějakou dobu při výkladu připomenu: „Čípek – oček zbavená haluza“ … při praktických cvičeních se musí vycházet od nejjednoduššího k složitějšímu. Při řezání učit, jak se drží nůž, a řadu řezu provést jen za tím účelem, aby se posluchači naučili držet nůž. Zahrádkář neroubuje obyčejně jen proto, že cítí, jak nešikovně nebo nejistě bere nůž do ruky. Ovládne-li techniku držení a vedení nože, nutí ho to, aby této své zručnosti využil, proto roubuje i stromky, na mezi a v lese – pro milého Pánaboha.

Pokročilý zahrádkář se často stává učitelem svého okolí, proto neuškodí, když tyto připomínky si promyslí a z chyb mnohých přednášek a kursů si vezme poučení a přičiní se, aby sám uspořádal kursy lepší, ve kterých se bude snažit podat každý svůj výklad zajímavě. I nejméně záživnou věc je možno oživit, dovedeme-li najít lidský vztah k ní a upozornit na tuto její zajímavou stránku.

A nyní několik dobrých rad: Okolo vás, na každém místě je mnoho možností k poučení. Jen jich použít. V místě je zahradník. Každý dobrý zahradník ví o rostlinách mnoho. Potřebujete občas všelicos do své zahrádky. Seznamte se zahradníkem, seznamte se sním tak, aby z vaší známosti měl prospěch, pak si bude styku s vámi vážit a rád vám poradí. Pozorujte zahradníka při práci, jak rozděluje záhony, jak hrabe, jak zalévá, jak sází, jaké má pomůcky, jak vysévá semena.máte-li základ vědomostí, stačí vám jediný pohled, abyste poznali, jak na to ve své zahrádce. Čím krásnější a užitečnější bude vaše zahrádka, tím větší bude prospěch celku. Pozná-li zahradník, že vzdělaný zahrádkář potřebuje od něho pětkrát tolik věcí jako nezahrádkař, bude si zahradnického hnutí vážit a rád mu poskytne své rady. Hovořte se zkušenými ovocnáři a zahrádkáři. Pozorujte jejich zahrady, stromy, práci. O rozhovorech s nimi si veďte poznámky. Dozvíte se, která odrůda zelí je u vás nejlepší; když si to nezapíšete, snadno na to zapomenete. Učte se pozorováním rolníka a rozhovory s ním; i on je specialistou v pěstování rostlin a může vás obohatit mnohým poznatkem.

Podnikejte často vycházky do vzdálenějších zahrad, sadů a parků. Udělejte si včas program, kam v tomto roce podniknete zájezd, a připravte se na něj pečlivě. Podniknete-li zájezd do meruňkového kraje, studujte před zájezdem literaturu o meruňkách; budete míti ze zájezdu mnohem více. Jedete-li do velkého závodu, prostudujte jeho ceníky; na vše se tam lépe podíváte. Ze zájezdů si přivážíme mnohé cenné zkušenosti a poznatky těžko penězi měřitelné.

Při pozorování květin i zeleniny se naučte používat silně zvětšující lupy. Zvětšovací sklo nám ukazuje rostliny v novém, velmi zajímavém světle. Zvlášť u dítěte vyvolává pohled lupou téměř vždy údiv: taková obyčejná věc a kolik je na ní nových věcí! Dítě můžeme k zahrádce přivést jen obdivem – lupa nám dává k tomu pomůcku dosud nevyužitou.

Hovořte s každým, kdo je vás ochoten poslouchati, o svých pracích, o starostech a radostech vaší zahrádky. Tvořte své vlastní kombinace osázení mezisadby, několikerého využití záhonu v jednom roce. Dělejte předpoklady pro vzrůst, ranost sklizně, velikost sklizně a popřípadě pro cenu úrody. Osvoboďte se od strachu, že to nebo ono uděláte špatně. Spolehněte na svůj úsudek a ověřte si činem jeho správnost. Ukáže-li vám vzrůst, že je to jinak, získali jste novou zkušenost. Kdo nikdy nechybil, nikdy také nic neudělal.

I zahrádka je složitým a uceleným organismem, který zahrádkář řídí tak, jako automobilista své auto. Zahradu je nutno ovládnouti jako celek, v němž jedno zapadá do druhého a vše jako celek vyžaduje poctivého řízení. Zahrádkář nemůže mysleti jen na den, ve kterém právě žije. Jeho myšlenky musí být spojeny s minulostí, přítomností i budoucností jeho rostlin, jeho záhonů, jeho nářadí, objednávek semen a sazenic, s čistotou zahrady atd.

Zahradu lze zvládnouti jen stálým pozorováním, učením, doplňováním svých dosavadních poznatků. I v pozorování je nutno se cvičiti. Zahrádkář musí viděti to, co jiní nevidí. Proto cvičí:

1. rychlý postřeh v zahrádce; musí jediným pohledem rozpoznat na rostlině vše, musí postřehnout výhody nebo bevýhody okolí rostliny, její hladovění, mokro či přílišné sucho, potřebu vyznání, řezu nebo sklizně ovoce; záhony musí mu samy říkat: „Budeme brzy s úrodou hotovy, vysej nyní semeno k získání sadby,“ kompost ho musí denně vyvolat, aby jej rozhojňoval a udržoval v nejlepší čistotě; každý papírek, povalující se kolik v zahradě má ho přímo trkat a totéž musí cítit při pohledu na plevel rostoucí na cestách, pěšinkách a záhonech. – To jak se na rostlinu díváme, rozhoduje o pěstitelském zdaru.

2. Zahrádkář má v sobě vychovat okamžitou vůli k činu. Rostlina roste a čas běží a mnohé práce nesnesou odkladu. Uvidíme-li, že vadnoucí rostlina potřebuje vodu, rozhodněte se bez rozvažování uchopit konev a zalíti ji, potřebuje-li kordon zaštípnutí, učiňte tak ihned; co se má sklidit, skliďte neodkladně, nebo úrodu okamžitě zajistěte před znehodnocením. Má-li se vyset semeno, učiňte tak dnes, odložíte-li to , nebudete míti včas sadbu. Mate-li zastínit rostlinu, zvykněte si neodkládat tuto práci ani o čtvrt hodiny; odložíte-li ji, může být  rostlina zatím sluncem poškozena.

3. vycvičte si paměť pro důležité časové termíny, jako je objednávka semen, výsevy, sklizně, zakrytí rostlin před mrazem, zastínění před sluncem, zalití a rosení výsevů, které nesmějí zaschnout.

4. Vycvičte si rychlou a spolehlivou představivost pro vývoj rostlinky od jejího seménka až po sklizeň. Musíte ji v duchu vidět tak, jako ve zrychleném filmu.

Jak se v tomto postřehu může zahrádkář cvičit? Především podniká aspoň jednou denně pozorovací obchůzku zahrádkou. Zastaví se u každého záhonu, dívá se chvíli na něj, pozoruje při tom list, vzdálenost sazenic, půdu, čistotu pěšiny neb celkové zdraví a vzhled rostliny. Díváte-li se chvíli na záhon s rostlinami, poznáváte, že teprve po chvíli pozorování spatříte na něm vše, co pro vás může být důležité.

Vycvičte si sluch pro volání své zahrádky. Naseté semeno vás k sobě volá, je-li jemné, i dvakrát denně, neboť potřebuje stále vlhký povrch. Když klíček zaschne, je po rostlince.

Cvičte se v myšlení dopředu takto:Zasadím-li sadbu zelí v dubnu, kdy musím objednat a vyset semeno, abych ji mohl v dubnu zasázet? Jak hustě musím sadbu vyset, aby se mi nevytáhla? Jakou teplotu potřebuje zelná sadba – vysokou nebo mírnou? Kdy musím porýt záhon k osázení? Kdy jej pohrabu? Jak daleko budu sázet sadbu od sebe? Jakou vodou po vysázení zaleji – odraženou nebo přímo ze studny? Kdy po vysázení poprvé okopu, jak často budu zalévat, kdy sklidím hlávku zelí, je-li to raná odrůda? Jak asi těžká bude jedna hlávka?

Sázím-li sadbu v červnu, kdy musím vyset semeno, abych ji měl včas? Sázím-li v srpnu salát, kdy jej musím vysít? Tyto otázky si položte postupně o každé rostlině. Propracujte si je v myšlenkách. Užasnete, jak se tímto cvičením vyzbrojíte pro zdar ve své zahrádce. Když jsem v ovládnutí čtení, psaní a počtů potřebovali tolik duševní práce a cvičení, nemůžeme tak chtít ovládnout zahradu bez podobné myšlenkové přípravy.

Propracováváme-li si výsevy, postupujeme asi takto:

2 měsíce předem opatřím semeno.

3 – 8 neděl předem vyseji semeno.

Po vzklíčení husté protrhám na přepíchání.

Než sadbu vysadím:

Promyslím si správnou  vzdálenost výsadby.

Vysadím-li sadbu:

Ihned ji zaleji popř. Zastíním.

V době sucha ji bude denně zalévat.

Za 8 dní po vysázení ji jemně okopu.

Okopávat budu často okopávat.

S přihnojováním začnu až po zakořenění.

Hotovou úrodu včas a co nejrychleji sklidím, uložím nebo zužitkuji.

Začínáte-li zahrádkařit, obírejte se svými rostlinami a jejich životními potřebami ve svých myšlenkách. Představte si záhon, na němž zítra budete sázet zelí. Dovedete si v myšlenkách vybavit okamžiky, kdy jste jej ryli? Vzpomenete si  jakým způsobem jste přitom kypřili půdu, kolik pýru nebo kamení jste vybrali, mohli byste ukázati, ze kterého místa jste vybrali větší kámen? Vidíte, kolik humusu je v půdě, dovedete si představit kyprost půdy tohoto záhonu? Umíte si představit, jak rozděluje záhon na pět řádků, jak sázíte kolíkem sazenice, jak je zaléváte?

Vybaví se vám při pohledu na vodu vaše kedlubny, okurky, salát, květák, celer a jiné zeleniny, které potřebují mnoho vody? Cítíte, jak to blaží vytvořit úrodu na místech, kde bezmyšlenkovitý člověk nic nesklidí?

Myslete proto na své rostliny. Nelekjte se, že zaberou všechen váš čas. Jen na začátku zabere vaše zahrádka ve vašich myšlenkách více místa. Čím lépe ji poznáte, tím méně místa ve vaší paměti bude zaujímati a tím méně přitom budete vy na ni zapomínati. Napřed musíte však ve svých představách mít celý vzhled své zahrádky, jejich rostlin, jejího života, to znamená, jednou se do té zahrádky náležitě zakousnout. Pak se sami budete divit, jak lehce si na vše vzpomenete, kolik zajímavostí si ze své zahrádky zapamatujete. Budete překvapeni skutečností, že se zlepšila vaše paměť.

Věnovat se zahrádce je jen v učebních letech zahrádkáře namáhavější, nikoliv však zajímavé. V dalších letech ovládá zahrádkář celou svou zahrádku zcela hravě.

Naše zahrádka nezačíná ani nekončí ohraničením. Vyrůstá ze svého prostředí a proto také má být jeho složkou, má vyjadřovat jeho nejvýznačnější rysy. To je zásada obecně platná a proto zahrádkáři začnou u této zásady.

Jakmile jsme pochopili duši svého kraje, budeme přímo zbožně chránit každý okrasný strom rostoucí na vhodném místě, poněvadž nám bude jasné, že jsou to okrasné stromy, které dávají zahradní úpravě mnohotvárnost.

Okrasné stromy ve Zlíně jsou vzácným odkazem Tomáše Bati, velkého zbožňovatele lesů. Zlínské topoly, smrky, břízy, jeřáby, platany, duby, jilmy i akáty vytvořili půvabný přechod mezi valašským lesem a velkoměstským, obyčejně příliš ztrnulým parkem. Každé město i dědinka má svůj svérázný vzhled a úkolem každého občana je, zdokonalovat jej.

Okrasné stromy si zaslouží všemožné ochrany a péče. To však neznamená, že by se žádný strom nebo keř neměl odstranit, je-li toho třeba. Právě jako v lese, i v městských sadech a v každé okrasné zahradě je nutno mezi stromy i keři občas dělat probírku. Probírku děláme tak, kde je př. deset stromů na malé ploše, zatím co je tam místo jen pro tři. Proto těch sedm přebytečných  vykácíme, aby se ony tři zbylé mohli plně a krásně vyvinout. Ovšem, jen povolaný sadovník, který se snaží pozvednout krásu celé zahradní čtvrti jako celku, může rozhodnout, který strom má zůstat a který má být vykácen.

Poznání, že každá věc, každý děj a každá organická bytost má svůj smysl i účel, činí nás k přírodě laskavějšími a skromnějšími. Přestáváme bezmyšlenkovitě chodit lesem, polem, lukami a zahradou, všímáme si rostlin, tvorů a různých životních vlivů okolo nás, pátráme po jejich smyslu a cítíme, jak duševně rosteme, když se nám daří v tomto pátrání. Poznáváme, že často zdánlivé dobro je ve skutečnosti zlem, že i nemoc má svůj smysl. Nemoc nás nutí žít rozumě a zvláště nemoc v rostlinném životě nutí člověka k opravdové a prozíravé zemědělské práci, poněvadž nemoc není zde než známkou, že přírodní rovnováha byla u rostliny v něčem porušena, protože propadá nemoci.

Jednu velmi závažnou pravdu si uvědomujeme, že totiž rostlinám nemůžeme předpisovat jejich růst podle své libosti, nýbrž, že velkých úrod můžeme docílit jen tenkrát, když rostlinám umožníme nejvyšší rozvinutí jejich přirozenosti.

Neuškodí proto, uvědomíme-li si, že jsme již odvykli takovému učení, jakého bylo třeba v první třídě obecné školy. Teprve za několik roků těžké a veliké školní práce, která stála mnoho námahy našich učitelů, která stála veřejnou správu veliké částky peněz, jsme získali vědomosti pro svá nynější povolání. Jestliže se dnes do každé práce lehce zapracujeme, můžeme za to poděkovat jen škole a své tehdejší píli v učení.

Kdo však teprve v dospělejších letech začíná pracovat s živou přírodou, kdo začíná pracovat s půdou a rostlinami teprve ve své zahrádce, nechť si dobře uvědomí, že při této práci je jako žák první třídy, který po prvé  bere do rukou slabikář, seznamuje se s jednotlivými hláskami a učí se slabikovat. Jaké doby bylo třeba, než jsme ve čtení, psaní a počítání nabyli potřebných postřehů a zběhlosti. Proto je samozřejmé, že se ani rostlinám nenaučíme rozumět za jediný den, ani za jediný rok. Vložíme-li se však do práce v zahrádce s chutí a s rozumem logicky uvažujícím, docílíme i jako úplní začátečníci alespoň nějaké úrody, která je vždy lepší než nic. Jen praktická zkušenost nás mlže naučit zhodnocovat nepostradatelnou přírodovědnou teorii. Z chyb se člověk nejvíce učí – ovšem přemýšlející člověk. Vložte se proto s chutí do zahrádkářské práce s předpokladem, že budete její jakost zvyšovat každým rokem.

V zahrádce se neučíme jen pracovní zručnosti v rytí, v setí nebo v sázení. Chceme se naučit číst přímo v rostlinách, abychom poznali, po čem touží a co potřebují. Chceme poznat podstatu  rostlinného života, abychom mohli porozumět mnohým důležitým „proč?“. Zahradník je proto zahradníkem, že poznal život rostlin lépe než jiní a ovládl rozličné práce, při jejich pěstování. Dobrému zahradníku říká rostlina sama, co potřebuje a po čem touží. Zahrádkář se stává zahradníkem praktickou prací v zahrádce i teoretickým vzděláním. S počátku musí být odvážný a trpělivý, vždy však dychtivý poznat podstatu rostlinného života a zahrádkářské práce, vždy ochotný pátrat po odpovědi na otázku. „ proč tuto práci dělám tímto způsobem? Co se stane budu-li jí dělati jinak?“ Tato duševní námaha, vyžadující často značné sebekázně i vytrvalosti, vede k zvláštním radostem a nakonec vytvoří z vaší zahrádky nejkrásnější koutek na světě.

Zahrádka potřebuje především vašeho ducha, který má každou práci oživovat. Teprve práce oživená lidským duchem a prosvětlená jiskrami činorodých myšlenek přestává být  nádeničinou a stává se náplní lidského života.

Lidský duch si chce každou práci ulehčit a zároveň chce docílit dokonalejších plodů. Proto tvoří plány, důkladně je promýšlí, tvoří předpoklady, aby na nich věřil svoji sílu a kontroloval rychlost a opravdovost postupu a hledal také vhodné spolupracovníky, jejichž pomocí – spoluprací – by co nejrychleji dosáhl cílů.

Při práci v zahrádce nejsme nikdy opuštěni. Zde pracuje s námi řada vzácných spolupracovníků. Přidáme-li k jejich síle sílu našeho ducha a svalů, dosáhneme podivuhodných výsledků. Známe je všichni a přece neuškodí, když si je připomeneme.

Slunce je spolupracovníkem nikdy neselhávajícím. Jen tam, kde pracuje slunce, má málo práce lékař; jen tam se radostně rozvíjejí květy a z nich se utvářejí ušlechtilé plody. Přádáte-li rostlině více slunce, zvýšíte její plodnost. Jindy opět zamezíte přístup slunečnímu světlu, abyste získali křehké listy na salátových zeleninách. Sluneční teplo je čarodějem rostlinného života. Pod jeho zářením se rozvíjí všechno živé a jeho nedostatkem nebo přebytkem vše opět hyne. Teplo je spolupracovníkem přímo zázračným. Zajato v pařeništích i v půdě, urychluje vzrůst mnohých rostlin, dobu sklizně a zmnohonásobuje úrodu.

Vzduch je ve skutečnosti mořem cenných plynů. V jeho váncích a větru rostliny dýchají a oživuje se půda. Vzduch poskytuje rostlině kromě kyslíku k dýchání kysličník uhličitých, z něhož rostlina  za pomoci slunce a vody tvoří základní látky uhlíkaté a z nich, za účasti neústrojných látek z půdy jiné látky ústrojné; tuto tajemnou přeměnu tvoří v laboratořích zelených listů.

Voda je krví země. Napájí a sytí žíznivé i hladové, kraluje ve všem živém, poněvadž živá těla se skládají převážně z vody. Voda je ve věčném koloběhu a proměně, dopravuje stravu i odnáší odpady. Dopadá z oblaků k zemi, obohacena o vzácné a rostlinám prospěšné živiny, které se tvoří bleskem v ovzduší. Napojivši rostliny, vystupuje ze země jako duch v podobě páry opět do oblak, aby stínila zemi před příliš prudkými slunečními paprsky. Znovu se proměňuje v rosu nebo dešťové kapky, proniká do země, aby probíhala tajemnými podzemními chodbami, vytryskovala z pramenů, napájela potůčky, bystřiny, řeky i širá moře. Voda je živlem očisťujícím. Je krásná, je osvěžující.

Životní síla, tajemná, zázračná, věčně se obrozující, nekonečně tvárná, plná nečekaných možností, účelná a spravedlivá, pracující vždy s přesností a záměrně. Je to síla, která nemůže být člověkem vytvořena, může jím však být podporována nebo i brzděna. Poroučí nám, ale také ochotně poslouchá.

Půda, nazývaná od věků pramáteří, skromná a přitom bohatá, štědrá i skoupá, stálá kolébka i stálý hrob života. Půda, v níž jsou nesmazatelně zapsány celé dějiny lidstva, v níž koření osudy, naděje, krev i víra těch, kdož tu byli před námi, i nás samých. Před půdou se pokorně skláníme, když vkládáme seménko do země a když rostlinu okopáváme – a pokorně se skláníme před zemí, když sklízíme její dary.

Slunéčko sedmitečné je představitelem společnosti užitečných tvorečků, kteří pro nás vykonávají mnoho důležité práce. Jsou to žížaly, které provzdušňují, kypří a zúrodňují půdu, nesčetné půdní bakterie, které v bilionech zprostředkovávají rostlinám přijímání živin, vyluhovaných vodou z půdy, jsou zde zpěvní ptáci a konečně druhů z říše hmyzu, jenž s neuvěřitelnou houževnatostí ničí hmyz naší úrodě škodlivý.

Se všemi těmito spolupracovníky je třeba se seznámiti, poznat jejich povahu a možnosti, abychom je mohli postavit k práci tam, kde je jich v naší zahrádce nejvíce zapotřebí.

Jakou radost poskytuje člověku poznání, že je to jen souhra těchto všech činitelů, jejímž výsledkem je život tohoto světa, jehož jsme cenným článkem. Je v tom mnoho půvabů, když vnikáme do podstaty životní rovnováhy, která nás učí, že půda může vydati své plody, jen když je zde dobré semeno, světlo, teplo a svědomitá lidská práce. Jedno bez druhého je nemožné. Avšak na úrodu má vliv ještě další řada zajímavých činitelů. Všichni dohromady představují řetěz. Jsou-li všechny jeho články vzájemně spjaty, má řetěz opravdovou cenu.

Pěstování rostlin ožívá teprve při představě, že v jejich prospěch vládneme úžasnými silami slunce, země, vzduchu a vody.