Vzrůst kulturní rostliny má dvě důležité hranice. První hranicí je stav, kdy rostlina je schopna poskytnout užitek, např. zelí vytvoří hlávku, mrkev kořen alespoň tak velký, že stojí za oškrábání do kuchyně. Takové úrodě říkáme, že je minimální. Minimum úrody, to je nejméně, co od rostliny můžeme očekávat. Kdyby užitková rostlina nedala ani to, byla by pro nás bezcenná.

Hlávka zelí jedné a téže odrůdy může vážit 25 dkg, 50 dkg, ale také i 4 kg. Hlávka vážící 25 dkg je vhodná asi tak pro kozu, od 50 dkg do 1 kg to je pěstitelské minimum. Kdo při pěstování rostlin dokáže dosáhnout jen minima, nechť je rolníkem nebo zahradníkem, je na celý život odsouzen k roztrhané chalupě, k nouzi o peníze a k strastiplnému životu.

Každá kulturní rostlina dovede však poskytnout více než minimum odrůdy. Při důmyslné péči, poctivém obdělávání půdy, dostatku vláhy, dobrém semenu, promyšleném hnojení a dostatku sluníčka naroste táž hlávka zelí na 3 – 4 kg. Dosažení nejvyššího rozvoje rostliny a tím nejvyšší úrody, to je docílené rostlinného vzrůstového optima.

Docílit v úrodách optima, jen to vede ke spokojenosti, blahobytu a k plné životní radosti. Sklízíme-li na 200 m² 10 q zelí nebo jen 2 g – to jistě dává dvojí možnost života,

Abychom docílili optima úrody, dáváme a záměrně upravujeme rostlinám všechny jim potřebné životní činitele v míře pro ně nejvhodnější. Víme totiž, že o vzrůstu rostliny rozhoduje ten životní činitel, který je nejslabší čili v minimu. Tak například, aby rostlina mohla zužitkovat ty živiny, kterých má dostatek, musí se v půdě napřed rozmnožit živina, jíž je zde nedostatek. Když rostlina má v půdě všechny živiny, ale přitom málo tepla, využije z těch živin jen tolik, kolik vzrůstu ji umožní nízká teplota. Život rostliny je jako řetěz skutý z množství malých článků. Každý článek je zde nutný a jiným nenahraditelný a jen tehdy, jsou-li všechny články pohromadě a navzájem stejně pevné, může být řetěz plně užitečný.

O vzrůstu rostliny rozhoduje tedy onen životní činitel, čili faktor, jehož se rostlině nedostává. Říkáme tomu záhon minima, který v podstatě stále platí, i když byl nověji doplněn a obměněn záhonem fyziologických vztahů. Další kapitoly nám ukáží, jak rostlina sama svým pěstitelům říká, kterého činitele nemá dostatek. Proto cesta za optimem úrod není pro přičinlivého člověka nesnadná.

V čem záleží tento dalekosáhlý význam listů? Odpovědi na tuto otázku otevíráme nejzajímavější kapitolu zahrádkářskou, která vede k ovládnutí rostlinného života – kapitolu o tvůrčí schopnosti listů.

Jaký je rozdíl ve vzrůstu trávy na louce a v zahrádce? Na louce má tráva více místa, vytvoří proto větší a širší listy i vyšší lodyhu, dá hojnost krmiva. Hustě vyseté semeno v zahrádce vytvoří slaboučkou travičku, toužící po sluníčku. Její barva je pro nedostatek světla v hustém porostu jemnější a světlejší. V obou případech plní výsev svůj účel. Řídký výsev na louce napomáhá k hojnosti píce, hustý výsev v zahrádce tvoří jemnost okrasného pažitu.

Zde vidíme, že dvojí možnost rozvoje listů dává dvě docela rozdílné možnosti pěstitelské.