Citlivé povahy se táží: „když rostlinu ořežeme, netrpí při tom bolestí?“ na tuto otázku dává příroda odpověď jasnou a srozumitelnou. Ve své nekonečné moudrosti vybavila každou rostlinu a každého živočicha takovými pocity, které napomáhají k udržení rodu. Orgány nenahraditelné jsou vždy vybaveny pocitem bolesti – přicházejí-li do styku s vnějším světem. Bolest je chrání před ztrátou. Kdyby v prstech nebylo bolesti při poranění, ztratili bychom je v jednom dnu – a co potom?

Jen ty orgány, jež lze vzrůstem nahradit a které se rychle opotřebovávají, nemají bolesti. Příroda je příliš laskavá, než aby vložila bolest do nehtů a vlasů, koní do kopyta – pak by práce byla bolestí, poněvadž při práci se odírají nehty. Stříhání vlasů a nehtů nebolí. Věříme, že ani rostliny nebolí řez. Všimněme si, že nejen člověk odřezává rostliny. Činí tak i zvěř a hmyz, proto při řezu není důvodu k lidské přecitlivělosti. Rostliny se těší ze slunce, z rosy, z vláhy, z tepla. Někteří filosofové tvrdí, že člověk svou láskou k rostlinám vyzařuje zvláštní sílu, která je rostlinám velmi prospěšná, že rostliny ošetřované milující rukou rostou zdatněji než rostliny ošetřované bez citu. Proč bychom nemohli věřit tomu, že květiny ve vázách se radují z našich pohledů?

Květiny ve vázách mohou být dlouho svěží, ponoříme-li je před vložením do vázy stopkami do vody a pod vodou každou vodu nožem zkrátíme. Rostliny mají ve svém těle vzduch, který je řidší než vnější vzduch. Po odřezání stopky nassají do sebe něco vzduchu, jenž znemožňuje dopravu vody do květiny. Odřízneme-li stvol nebo stopku pod vodou, nasaje rostlina do sebe vodu a vydrží déle svěží. Voda ve vázách se má denně vyměňovat, jinak se kazí a zapáchá. Zajímavé je také, že květy jednoho druhu vydrží pospolu ve váze déle svěží, než je-li pohromadě více druhů květin.

Rostliny v zahradě nás učí rozumněji rostlinám v pokoji, bytové rostliny nás sbližují se zahrádkou a s celou přírodou. Umožňují nám ovládnouti pěstitelské umění, dávají nám denně příležitosti poznávati podstatu života a vysvětlovati si jeho děje. Zahrádkář, který se dívá na rostliny jako na živé bytosti, pro něž platí obdobné zákony, jako pro lidi, pěstuje ve své zahrádce rostlinu životní radosti. K vypěstování této rostliny není žádný výdaj dosti vysoký, žádná námaha dosti těžká. Neboť jen touto cestou vytvoříme z většiny dnů svého života veliký, tichou radostí a vnitřním vyrovnáním vyplněný svátek.

Je velkým uměním objeviti krásu tam, kde ji jiní nevidí, hledati ji na dosah ruky v drobných, na oko nepatrných zjevech. Šťasten je ten, kdo vidí sváteční zjevy tam, kde jiný nevidí nic. Kolik jemné krásy má v sobě každá rostlinka, jak dovede potěšit oko, které dovede vidět! Je to kus umění dívat se na věci. Při pozorném prohlédnutí objevíme desítky zajímavostí na listě, poznáme, jak účelně je pro rostlinu stavěn, jak velké rozdíly jsou ve tvaru, ve stavbě, v ochmýření, v okrajích a žilnatině listu. I na řapících listů objevíme mnoho zvláštností;všimněte si jen například, jak mají účelné pérování.

Květiny v pokoji dávají příležitost ke cvičení pozorovatelského postřehu. Jak jsou u vašich bytových rostlin stavěny květy? Vytvářejí semena, ne-li – proč? Jak se jmenují tvary listů našich bytových květin? Proč jeden list je uzoučký a na jiné rostlině opět široký? Květiny v pokoji je třeba nejen zalévat a přesazovat, ale také pozorovat. Učit se na nich dívat se na přírodu. Snažit se poznat co nejvíce jejich života, z jejich původní domoviny, z jejich dějin. Poznání dějin kulturních rostlin nám přibližuje celou říši rostlinnou a učí nás znáti celý svět. Rostliny jsou úzce spjati s dějinami lidstva. Mnohá rostlina má podivuhodně přiléhavé jméno, jiná jméno objevitele, nebo jméno vybájené mythické postavy.

Květiny v bytě se mohou stát školou přírodovědného myšlení. Poněvadž je máme stále na očích, tvoří spojku bytu se zahradou. Působí na děti přímo i nepřímo. Jsou-li vedeny k péči o rostlinu, učí se o ni denně starati, jako o svého psíčka, o kočku nebo kanárka. Poznávají, že rostlina je živá bytost a že je velkým přítelem člověka, vždyť ji dáváme do pokoje! Pejsek, nedostane-li jídlo, hlásí se štěkotem, rostlina mlčí, i když na ni zapomeneme. Nemlčí však tomu, kdo si s ní pohledem vypráví. Naučíme-li děti svědomitosti v ošetřování mlčících rostlin, vedeme je ke zvláštní ušlechtilosti., která jim v životě připraví mnoho radosti.

Květina vyjadřuje a ztělesňuje  lidské duše pro krásno. Nejen chlebem živ je člověk. Vydat z květinu přiměřený peníz je dobrá investice. Darovat květinu je projevem opravdové, nezištné úcty, poněvadž darujeme něco, co je určeno jen očím a citu.

Květinové truhlíčky za okny a na balkonech jsou vděčnou dekorací domu. Sázejí se do nich obyčejně „muškáty“, petunie a řeřišnice.

Praktické hospodyňky neopomenou nasadit do květináčů kadeřavou petrželku a pažitku, aby tyto pochutiny měly stále po ruce a nemusely utíkat vždy do zahrádky. Zkušenější zahrádkáři zkusí své štěstí s pěstováním rajských jablíček za okny verandy, která vyžadují nejlepší, humusem bohaté půdy. Zasadí se napřed do menšího květináče, záhy se přesadí do většího, opět do většího a nakonec do velkého květináče. Přihnojování kravinci je nezbytné. Rajské jablíčko stavíme za okno na čerstvý vzduch. Pozor však, aby květináč s vysokou rostlinou nespadl z výšky někomu dole na hlavu.

Často se stává, že rostlina v pokoji začne žloutnout. Co sní, jak jí pomoci? Musíme nejdříve zjistit příčinu, proč žloutne. Buď je půda příliš mokrá nebo příliš suchá. Půda je nevhodná – potřebuje přesazení do jiné půdy. Rostlina nemá dosti živin v půdě. Rostlina žloutne jednostranným nebo přílišným hnojením. Žloutne nedostatkem světla nebo byla ožehnuta sluníčkem, má stále zaprášení listy, vzduch pokoje je buď příliš suchý, horký nebo také chladný.

Můžeme-li odstranit příčinu žloutnutí, odstraníme také žloutnutí a chřadnutí rostliny. Při hledání příčiny choroby se učíme postřehu.

Abych ulehčil výběr, uvádím zde seznam hotových rostlin. Především rostliny, které snesou velmi málo světla, proto je dáváme jako dekoraci do předsíní i do pokojů. Každý zahradník vám je ve skleníku ukáže: Asparágus sprengeri a A. plumosus, převisle, zelená hrnková rostlina. Hlína: Zahradnická[1]), bohatá humusem, časté přihnojování dusíkatými hnojivy. Aralia Sieboldi (prodana), půda: listovka, kompost, písek. Vyžaduje chladnější místnost. Begonia rex. Půda: listovka. Aspidistra. Nejvděčnější rostlina pro nejméně světlá místa. Zahradnická hlína. Evonysmus japonova – brslen. Krásně dekorativní keřík, vhodný do pokojů pro listovou dekoraci. Aucuba japonova. Krásně lesklé listy, velmi dekorativní rostlina. Zahradnická půda. Myrta. Přimíchat listovku. Rozmarýn. Zahradnická půda. Pkojová lípa – Sparmannia africana. Půda kompostová – hojně zalévat. Tradescantie zebrina – podenka, převislá rostlina, velmi vděčná. Ficus elastica – gumovník, překrásná dekorativní rostlina; listovka, kompost. Vavřín, k dekoraci jako stromeček. Araucarie, ušlechtilá rostlina s rovnými přesleny větví. Půda listovka a vřesovka.

Pokojové kvetoucí rostliny, vyžadující slunečného místa: Brambořík,Primula obconica,Begonie velkokvěté, Letní a zimní fialy, Pelargónie (muškáty), Petunie, Fuchsie, Netykavka, Salvie,Řeřišnice, Oleandr, Vřes, Azalka

Zálivka květin je jednoduchá. Rostliny v květináčích zaléváme, mají-li vyschlou půdu. Půda musí býti občas mokrá, ale někdy také suchá, aby do ní mohl pronikati vzduch. Když by půda byla stále prostoupena vodou, udusily by se kořeny, poněvadž by nemohly dýchat. Když půda nevysychá, máme se ihned podívat na odtokovou dírku květináče a kolíkem ji pročistit. , také v miskách na nichž květináče stojí, nesmí být trvale voda – půda kysá od spodu. Při zálivce rostlin, hlavně kvetoucích, sáhněme vždy rukou do květináče, prstem ucítíme, zda je půda suchá. Když květináč příliš vyschl, rostlina vadne, ale vzpřímí se hned, jakmile ji vydatně zalejeme. Má-li rostlina příliš mokro, vadne také. V zimě vysychají rostliny velmi zvolna, poněvadž jejich životní činnost téměř ustává. Proto se zalévají málo a velmi pozorně.

Právě tak, jako rostliny v zahrádce potřebují okopávání, žádají také rostliny v květináčích občasně zkypřené půdy. Proto alespoň jednou za měsíc zašpičatělým kolíkem půdu na povrchu zkypříme, a je-li zde málo půdy, přidáme trochu čerstvé země.

Rostliny, které žijí v pokoji, kde je ve skutečnosti jen rozptýlené sluneční světlo, nesnášejí – až na pelargónie („muškát“) – přímých slunečních paprsků. Stavíme-li rostliny ke slunci, máme je vždy zastínit. Vynášíme-li je na déšť, nesmějí zůstati na přímém slunci, když je vynášíme na zotavenou do zahrádky, stavíme je pod stromy do polostínu nebo je jinak před sluncem zastíníme. Zapamatujte si: pozor na přímé slunce!

Všechny kvetoucí rostliny, žádají chladnější místnost. Zde kvetou až o měsíc déle než v teple. Některé kvetoucí rostliny přílišné teplo vůbec nesnášejí. Hyacint odkvétá v teple v několika dnech. Odkvetlé stvoly máme co nejdříve odstraňovati, prodlouží se tak květenství. Taktéž zežloutlé listy.

Při sázení se na odtokovou díru položí střepina z nějakého rozbitého květináče. Odtoková díra se nesmí nikdy ucpati hlinou ani kořeny, poněvadž by se zastavil odtok vody, hlína v květináči by zkyselila, rostlinka by chřadla a nakonec zašla.nyní se dobrá zahradní hlína nasype na dno hrnce. Bal rostliny po odstranění vrstvy hlíny má mnoho postranních kořínků. Ty se ostrým nožem zakrátí. Nyní se bal položí do květináče, aby byl pěkně uprostřed a v náležité výši, a obsype se hlínou. Palci se hlína poněkud přitlačí, ale ne příliš silně, poťukáním na květináč se hlína urovná a rostlina kropící konví dobře zaleje. Květina je přesazena. Po přesazení je třeba chránit rostliny před průvanem, sluncem a suchým vzduchem. Přesazená rostlina vypařuje vodu svými listy, ale kořeny nemohou hned vodu přijímat, proto rostlina vadne. Odpařování vody z listů podporuje vítr, slunce a suchý vzduch. Čerstvě přesazené rostliny se přihnojují teprve po náležitém zakořenění.

K přesazování květin je zapotřebí opatřit si správný druh prsti. Mezi bytovými rostlinami je mnoho těch, které rostou jen v půdě lehké, v listovce a slatince, v níž nemá být vápno, protože je nesnášejí – vřes, rododendron, azalka, kamélie apod. pro mnoho květin je však vhodná dobrá zahradní půda připravená z dílu drnu, dílu listovky s kompostem, z dílu písku a z dílu dobré pařeništní země. Kdo může přidat rašelinu a rohové piliny, velmi rostlinám poslouží. Půda se proseje přes hrubé řešeto. Příliš jemně prosetá hlína se slepuje a propouští pak špatně vzduch. Při přesazování nové květiny si všimněte, jakou hlínu měla od zahradníka, a podle toho ji připravme hlínu k přesázení. Nejsme-li si jisti, zeptejme se zahradníka. Rád poradí.

Ve volné přírodě má rostlina celá záhon půdy a jeho vláhu, slunce, vánky nasycené vodními parami, kdežto květina v bytě má možnost využíti svůj život jen v květináči; má poskrovnu slunce, půdy, vlhkého vzduchu. Kdo však zná požadavky rostlin ve své zahrádce, dovede bytové květině připravit i to její málo tak, že rostlina se v příbytku cítí spokojena a ukazuje to pěknou zelení i květy.

Květináč je vždy malý a proto jeho půda bude kořeny využita co nejvíce, má býti bohatá živinami a humusem. Aby rostlina měla co nejvíce živin, musíme půdu při přesazování vyměňovati a zakořeněné rostliny přihnojovati tekutými hnojivy. K přihnojování bytových květin je vhodné hnojivo Hortus.

Bujně rostoucí rostliny přihnojujeme jednou za čtrnáct dní, pomalu a špatně rostoucí nejvýše jednou za měsíc. Nad tím se jistě pozastavíte a řeknete, že by se to snad mělo  dělat obráceně, ty pomalu rostoucí silněji přihnojovat, aby více rostly, a ty bujně rostoucí že přihnojování ani snad nepotřebují. Zde jsme však u zajímavosti, která je hodna přemýšlení i pokusu;Rostlina může odebrat jen tolik živin z hnojiva, kolik má přijímacích orgánů. Čím je slabší, tím méně má kořenů a tím méně přijme živin. Přehnojení je stejně škodlivé, jako nedohnojení. Slabá rostlina musí být posílen sluncem, vzduchem, vlhkostí a zlepšením celkových svých životních podmínek – hojení v květináči samo o sobě nestačí. Silně rostoucí rostlina spotřebuje mnoho živin, má mnoho výhonů a mnoho listů a proto zásoby hnojiv v květináči brzy spotřebuje; kdybychom ji nepřihnojili, začaly by listy žloutnouti nedostatkem živin a rostlina by nepůsobila dekorativně.