V životě rostliny jsou však údobí, kdy kořeny nemohou přijímat vodu, listy však přes to – nuceny teplem, suchým vzduchem a vánkem – vypařují více vody než od kořenů dostávají. To se může dít jen na úkor zásobní vody, která je v rostlině, – ale jen po krátkou dobu.Pak nastává neodvratná její smrt.

Mají-li listnaté rostliny málo vody, vadnou. Vadnutím se průduchy stahují a tak silně omezují vypařování. Zalijeme-li zvadlou rostlinu, opět se vzpřímí. To ji vzpřímila voda, která obnovila napětí v celé rostlině, t. zv. turgor.

Nastane-li příliš velké chladno, začnou listy žloutnout a opadávají. V teplých krajinách opadávají listy za velkých veder a such. Je to zde i tam proto, že si rostlina v této době nemůže dovolit vypařovat vodu svými listy. Proto se dočasně zbavuje svého listového vypařovacího zařízení.

Naše neopadané (stále zelené) stromy mají většinou úzké a velmi tuhé listy, jimž vypařování vody je řízeno velmi úsporně. Jehličiny vypařují vodu i v zimě. Když zamrzne půda a kořeny nemohou přijímati ze země vodu, tu někdy u jemnějších neopadavých rostlin odumírají jejich větve, zvláště když pofukuje vítr a přes den se do nich opírá sluníčko. Listy odpařily zásobní vodu a proto větve odumírají, poněvadž v protoplasmě buněk, po ztrátě nezbytné vody, se děje škodlivá chemická přeměna.

Slabá pokrývka z chvojí znesnadňuje odpařování listů i dřeva, poněvadž zabraňuje slunečním paprskům a větru. Ideální zimní pokrývkou rostlin je půda. Korunky růží na ohnutých kmenech se celé zaklápějí zrytou zemí a tak nejlépe přezimují. Půda znemožňuje odpařování vody a udržuje vláhu rostliny.

Vždy vážným obdobím v životě rostliny je její přesazení. Rostlina byla vyzvednuta z místa, kde byla zapojena se zemí četnými kořeny. Toto zapojení vykopáním nebo vyrytím rostliny je rázem násilně přerušeno. Ustává příjem vody. Proto listnaté rostliny v létě přesazované vadnou.

Přesazujeme-li ovocný strom, činíme tak v době, kdy je bez listů. Kdybychom mu při přesazování ponechali listy, odpařovaly by zásobní vodu, aniž by kořeny mohly tyto ztráty nahradit. Kůra by zvrásněla na znamení, že strom sám sebe stravuje a ač by po přesazení neuhynul, zašel by v několika dalších letech. Sadíme-li stromek, který ještě neshodil listy, musíme mu odstříhat čepele listů; tu očka v paždí řapíků dokončí svůj vývoj lépe, než kdybychom odtrhali celé listy i s řapíky. Dobře vyvinutá očka rozhodují o zdravém vzrůstu výhonů.

Olistěné rostliny přesazujeme večer neb ráno, udržujeme je po přesazení ve vlhku, chráníme před průvanem a slunečními paprsky proto, že tím zmírňujeme vypařování listů. Přesazeným rostlinám prospívá vzduch teplý a nasycený vodními parami. Řízkujeme-li zelené rostliny, odstraňujeme jim část listů a dáváme pod skleněný poklop, v němž se samočinně udržuje teplo a parami nasycenými vzduch. Přesazujeme-li př. cibuli nebo pór, odřezáváme asi třetinu nati i kořenů. Činíme tak proto, abychom zmírnili vypařování listů přesazených rostlinek. Rozdíly ve vzrůstu mezi pórem při přesazování neseřezaným a seřezaným jsou velké.

Listy, jak jsme poznali, mohou býti rostlině zdrojem jejího největšího rozkvětu, ale také její zkázou. Odpařování vody z listů je další pákou, jíž vzdělaný zahrádkář ovládá své rostliny.

Živeny zásobními látkami semena vyvíjejí se první lístečky a první kořínek. Zásoba živin v semeni pro první vzrůst klíčku je tak velká, aby rostlinka mohla záhy samostatně žít. Kdy se to stane? Když se vyvinou – kromě listů děložních – první dosti velké, zelené listy spolu s prvními vlasovými kořínky. Jakmile mladé listy začínají asimilovat, je rostlinka docela samostatným jedincem. Kořínky posílají do listů roztok živných solí, v listech se tvoří základní organické látky – škroby a cukry – a opět i v nové rostlině jsou ukládány do pletiv a do semen nově vytvořené zásobní látky. Tak se stále opakuje koloběh rostlinného života.

Zahrádkář vlastní zkušeností brzy pozná, že v jakosti semene může být velký rozdíl. Naseje-li semeno, třeba raného zelí holandského od jednoho pěstitele, získá krásné a těžké hlávky; naseje-li touž odrůdu od jiného pěstitele, získá při stejné práci poloviční sklizeň. V čem je příčina tak úžasného rozdílu?

Tento rozdíl záleží v různém způsobu lidské práce při pěstování a při šlechtění rostlin na semeno. Chceme-li, například, vypěstit semeno kapusty Železohlávky, musíme se postarat o přezimování těchto hlávek. Kapusta i jiné košťáloviny jsou totiž u nás rostlinami dvouletými. Na jaře začíná z hlávky vyrůstat květní lodyha s křížatými květy, z těchto se vyvinou struky a v nich známá tmavá, kulatá kapustová semena.

Chce-li pěstitel získat semena rychle a ve velkém množství, vybere všechny dobře vyvinuté hlávky kapusty k přezimování, pak se postará, aby se při květu nesprášily např. s kvetoucími brukvemi (kedlubny), protože jinak z toho narostou zrůdy. Po vyzrátí struků semeno vydrtí a vyčistí, prosetím na sítech roztřídí podle velikosti a semeno dá do prodeje.

Postupuje-li pěstitel semen poctivě, dosáhne i tímto způsobem dobrého semene, ale úrody z jednotlivých rostlin nejsou navzájem vyrovnané. Jedna hlávka je větší, jiná menší, jedna podlouhlá, jiná kulatější, přestože je to jen jedna odrůda. V této odrůdě je mnoho typů a proto je tak nejednotná úroda.

Jediný správný způsob pěstování semen, jenž zvyšuje úrodu a dává jistotu větších výnosů, je pracovní metoda šlechtitelů rostlin. Tito si uvědomili, že – například – na záhoně kapusty odrůdy Železohlávka se často vyskytne až patnáct typů rostlin, které se od sebe značně liší. Prohlížíme-li pozorně tyto rozdíly, tu vidíme, že jeden typ ukazuje listy rozložené do velké šířky, hlávka se však tvoří dosti pozdě a je stále příliš zelená.to je typ, který je nutno vyřadit z pěstování úplně. Jiný typ ukazuje hlávku brzy se zakládající a pěkné barvy. Jiná hlávka má listy zvlášť dobré příchuti atd. pěstitel vybere typy této kapusty. Každý typ pak pěstuje nejméně dva až tři roky úplně odloučené od jiných typů a zamezí jakékoliv opálení pylem jiného typu. V těchto letech pozoruje rostlinu a přesvědčuje se, zda vyhlédnuté vlastnosti jsou trvalé. Když tímto postupem zjistí, že má několik čistých, trvalých typů, snaží se zkombinovati dobré vlastnosti všech typů na jedné rostlině. Jeden rok sprašuje kapustu, která sice tvoří krásnou hlávku, ale na příliš vysokém košťálu, s kapustou, která neukazuje dobrých vlastností v tvoření hlávky, ale má nizoučký košťál, a tak výběrem semenáčků získává krásnou hlávku na nízkém košťálu. Aby u zlepšované sazenice docílil lepší chuti listů, sprašuje ji s kapustou těchto vlastností. Tato šlechtitelská práce může trvati pět, deset i více let, ale zlepšený jednotný typ této odrůdy dává pak i čtyřnásobné úrody vyrovnaných, hledaných vlastností proti směsi původních typů.

Dovedeme si lehce představit, že semeno takto zušlechtěné je drahé – ve skutečnosti je však velmi laciné.

Při koupi semen je zahrádkář odkázán na poctivost semenářského obchodu. K obchodu se semeny je třeba velmi charakterního člověka, idealismu, velkého odborného vzdělání a skutečné velkého kapitálu. V rukou semenářů je tepna, která často rozhoduje o výši úrody. Za semena neplatíme jen penězi, ale i svou důvěrou. Zklamat tuto důvěru je tolik, jako ničit národní majetek.

Najde-li si zahrádkář semenářský obchod, jenž ho uspokojil, měl by mu ve všech pozdějších objednávkách zůstat věren, poněvadž jen stálí a věrní zákazníci budují velké a spolehlivé semenářské firmy, které je dobře obsloužiti i tenkrát, mají-li z toho třeba ztrátu. Nelitujte nikdy toho, že jste svědomitému semenáři zaplatili vyšší částku za skutečně jakostní semena. Cena semena není rozhodující, ale jakost a velikost úrody. Málo zahrádkářů si uvědomuje, jak cennou a vysoce praktickou pomůckou může býti semenářský ceník, když jej zahrádkář studuje. Zde nalézá návody, dobu výsevu, potřebné množství semena, obrázky druhů a odrůd. Dobrý ceník řekne často více než mnohá knížka.

Při svých pěstitelských zásazích se budeme velmi často setkávat se všemi těmito činiteli. Znalost jejich podstaty usnadní každou práci a povede nás k samotnému správnému rozhodování.

Tropismy jsou způsobeny vnitřními životnímu pochody, jimiž rostlina reaguje na rozličné dráždění. Vítr však určuje směr vzrůstu svou fyzickou silou. Stačí podívat se na rostlinstvo kraje, abychom na něm vypozorovali, který vítr je zde nejsilnější a nejméně příjemný. Větve i lodyhy rostou po směru tohoto větru. Pamatovat na působení větru je zvláště nutné při větších výsadbách ovocných stromů nebo tam, kde chceme vhodnými větrolomy, vysázenými z hustě a slině rostoucích stromů, uchránit svou zahradu před příliš silnými větry.

Sázejí-li se stromy poblíž plotu, působí pak mnoho nepříjemností, když koruna, ovlivňována větrem, roste téměř celá nad sousedovým pozemkem. Zvlášť nutné je pamatovat na směr prudkých větrů při vysazování stromů u silnic a v ulicích. Na příliš větrných polohách se mají stromy sázeti jen po jedné straně, a to tak, aby koruny šly po větru nad pole a nikdy nad silnici.

Je podivuhodné, jak za příznivých podmínek rostlina horečně pracuje. Ne proto, aby se snad na chvilku poměla dobře, ale aby využila vzácné pohody k svému zabezpečení v dobách méně příznivých. Daří-li se rostlině dobře, pracují se zvýšenou silou všechny údy rostliny; listy vytvářejí více organických látek než rostlina potřebuje. Proto rostlina všechny své přebytky ukládá v celém těle jako zásobu. Ve dřeni, v pletivech kořenů, v lodyze, v pupenech, ve kmeni, všude se ukládá tato zásoba „pro strýčka příhodu“ a pro nečekané životní zkoušky.

Zásobní látky, uložené v rostlinném těle to jsou, které činí rostlinu silnou, schopnou života a odolnou vůči chorobám. Ony jí dávají zvláštní sílu, která někdy odpuzuje škůdce, jindy zajišťuje odolnost vůči mrazům. Jen si vzpomeňte, že i v zimě roku 1940 nejdříve zašly ta ovocné stromy, které předcházejícího léta poskytly velkou úrodu. Jejich zásobní látky byly vyčerpány a proto stromy podlehly v této těžké životní zkoušce. Vzpomeňte jen dále, jak dobře živené stromy rychle zacelily rány, jež jim zasadilo krupobití,jak proti tomu slabé, choré stromy byly krupobitím zničeny. Při záplavách housenek vytvořily dobře živené a proto také silné a zdravé stromy rychle ze svých zásobních látek nové listy, a to někdy i dvakrát po sobě, kdežto stromy trpící podvýživou po podobných požercích proschly a pozvolna zašly.

Mějme tedy na paměti, že rostlina je živý organismus složený z kořenů, lodyhy nebo kmene a větví, listů, plodů a ze zásobních látek. Pěstitel může docílit větších úrod, dovede-li použít zásob uložených v rostlinném těle. Při pěstování lze počítat s jejich silou a možnostmi. Tak například starejme se, aby si strom, jejž hodláme přeroubovat nebo zmladit, vytvořil jich co nejvíce, aby lehce překonal tento velký umělý zásah do svého života. Proto alespoň dva roky před zmlazením neb před přeroubováním půdu okolo stromu co nejlépe obdělávejme a přihnojujme.

Přijdou-li na ovocné stromy Jobovy rány, jsme v té chvíli naprosto bezmoci. Potom je naše pomoc nepatrná. Pravá pomoc ovocným stromům byla ovocnářem vykonána v předcházejících letech. Svědomitou, léta trvající prací se ovocnáře se strom stal silnějším a nyní si pomáhá svými vlastními silami. A jistě si také pomůže.

Úkolem zahrádkáře tedy je soustavná péče k tomu směřující, aby si mohla rostlina vytvořit co nejvíce zásobních látek. Pomůže jí k tomu tím, že dá jejím listům dostatek slunce, půdě přihnojováním a náležitým obděláváním dostatek živných solí, vláhy a vzduchu, že rostlinu ochrání před nepřízní vichrů, pozdních mrazů a před škůdci.

Ovocný stromek, pocházející ze školky s půdou svědomitě obdělávanou, má mnoho zásob. Z těchto tvoří po přesazení první kořeny a na jaře první své listy. Čím více má stromek zásobních látek, tím rychleji a snáze se ujímá. Totéž je u zeleninové sazenice. Silná, mladá sazenička se ujme lépe než sazenice nevyzrálá, zesláblá. Pro zdar přesazování všech rostlin je tedy důležitý nejen kořen, ale také organické sloučeniny, uložené v pletivech celé rostliny.

U všech rostlin jsou to zásobní látky, které umožňují rozmnožování rodu, jsou totiž nezbytnou součástí každého semene.

Řekli jsme si, že proud ve vodě rozpuštěných solí směřuje od kořenů k listům ve vnitřních vrstvách lodyhy nebo kmene. Jakmile se však tyto soli a vzdušné plyny přeměnily v látky organické, nastupují novou cestu z listu do rostlinného těla. Nejdou již ve dřevě, nýbrž v pletivu lýkovém, které je uloženo pod kůrou.

Co jde v lýku, to již nejsou soli, to jsou organické sloučeniny, bez nichž by nemohl kořen dýchat ani růst. Uvědomte si proto dobře: Ani kousíček kořene, ani kousek větvičky nebo pně, ani květ a ani seménko nemůže narůst bez práce listů. List je žaludek a srdce stromu. Tak jako žaludek nemůže pracovat bez krve, tak list nemůže pracovat bez slunečních paprsků. To nejcennější v organické látce v listu vytvořené, to je právě ten zachycený a v různých těch škrobech, jako v elektrické baterii, nabitý sluneční paprsek. Těla a plody rostlin jsou pozemskými spižírnami slunce.

Jak je to však s dýcháním listů? Ano, listy také dýchají; právě tak, jako kořeny, peň, větve, květy a plody dýchají. Dýcháním nastává ve všech živých tělech základní životní přeměna – látky organické se přetvářejí v nové látky, při čemž se uvolňuje teplo, které je hybnou silou životních pochodů. Dýchání organické látky rozkládá a stravuje, práce listů nové organické látky tvoří.

Proč jen listy tvoří základní organické látky? Poněvadž k této práci, jíž říkáme asimilace, jsou vybaveny listovou zelení – chlorofylem, bez něhož je asimilace nemožná. Jen zelené listy jsou schopny této práce.

Proč má toto vše zahrádkář velmi důkladně poznat? Pro zajímavost? Nikoliv! Jen proto, aby použil těchto poznatků k vytvoření krásnějších a užitečnějších rostlin, k vytvoření větších a hodnotnějších úrod. Přes list spolupracuje zahrádkář se sluncem, s půdou, vláhou a vzduchem. Znalost koloběhu živin připravuje úrody s jistotou a zbavuje člověka nejisté náhody.

V listu je první mocná páka života. Touto pákou pracuje slunce, ale může s ní pracovat i člověk, pozná-li její mechanismus a naučí-li se ji ovládat.

Mezi pěstiteli je stále zakořeněna představa, že jen kořeny živí korunu stromu, že berou potravu přímo ze země a zpracovávají ji potom jako člověk, že potrava pro rostliny je již v zemi hotova a že úkolem kořenu je tuto potravu pouze nalézt. Tito lidé se proto domnívají, že příliš mnoho listů na větvích kořeny zeslabuje. My zatím vidíme, že kořen roste oklikou přes listy. Proto: čím více listů ozařovaných sluncem při dostatečné vláze, tím je mohutnější vzrůst větví, kmenů i kořenů. Čím více slunce, tím větší úrody.