Zkušenost ukázala, že je nutno rozdělit zeleninu do tří skupin, podle nároků jednotlivých druhů hnojení.

První skupina jsou ony druhy zeleniny, které vyžadují hnojení dobrou chlévskou mrvou. Všimněte si, že jsou to zeleniny s hojností listů nebo plodů a proto spotřebují mnoho dusíku, který jim dodává čerstvý hnůj, na podzim zarytý do záhonů. Do této skupiny náleží ze zelenin, skýtajících listy: zelí, kapusta, růžičková kapusta, květák, špenát a salát. Ze zelenin skýtajících plody, je to rajské jablíčko, okurky, tykev.

Druhou skupinu tvoří zeleniny kořenové, které čerstvé hnojení vůbec nesnášejí. Jsou to: celer, mrkev, petržel, pastinák, černý kořen, červená řepa, ředkev, cibule, česnek. Když nasázíme tyto zeleniny na záhon, pohnojený čerstvým hnojem, mají skvrnité listy; přitom mrkev, celer a petržel tvoří spoustu postranních kořenů a jen slabý a skvrnitý hlavní kořen, cibule je samá skvrna, neroste a lehce hnije, kořenovou zeleninu sázíme po listové zelenině. To ovšem neznamená, že ji nemusíme vůbec hnojit. Dobrý zemitý kompost a z umělých hnojiv hnojiva draselná a vápno jdou kořenové zelenině velmi k duhu. Celer si libuje, zaléváme-li jej občas, před deštěm velmi zředěnou močůvkou, do které jsme na jednu konev dali slabou hrstku draselné soli neb superfosfátu.

Třetí je skupina rostlin motýlokvětých, z nichž v zahrádce pěstujeme hrášek a fazolky, které půdu obohacují dusíkem. Ani je nehnojíme čerstvým hnojem. Za kompost a trochu vápna jsou také velmi vděčny.

Tyto tři skupiny umožňují pohodlné střídání zelenin. Již v osevním plánu si rozdělíme zahradu na tři části. Na první část nasázíme vše, co vyžaduje hnojení čerstvým hnojem, to je první skupina rostlin. Na druhou část nasázíme a nasejeme rostliny, které nesnesou hnojení čerstvým hnojem, na třetí část vysázíme fazolky a hrách. Tak hnojíme čerstvým hnojem jen jednu část. Další dvě přihnojujeme dobře zhlinovatělým kompostem,s doplňkem umělých hnojiv. Příštím rokem pohnojíme záhony, kde jsme pěstovali luštěniny, a část záhonů, kde rostla kořenová zelenina a nasázíme zde rostliny první skupiny. Na záhony, vyhnojené předloni na podzim, kde vloni rostlo zelí, okurky a jiné rostliny první skupiny, nasejeme nyní zeleninu kořenovou a tam, kde vloni rostla zelenina kořenová, nasejeme luštěniny.

Při promyšlení osevního plánu je tedy třeba hlavně pamatovat na to, aby kořenová zelenina v tomto roce byla dána na záhony nehnojené chlévským ani letos, ani loni na podzim.

Nechť jde o kterýkoliv měsíc, zamyslete se vždy a položte si otázku: Co bych mohl v tomto měsíci vysít nebo vysázet? Jakmile zjistíte, co lze v této době vysít a vysázet, vždy se vám podaří najít kousek místa, kde byste výsev neb sazenice vhodně umístili. Napřed je třeba si uvědomit, co by se mělo dělat a pak lehce najdete způsob, jak to dělat a kde to dělat.

Do útržkového kalendáře si zapíšeme:

Každé tři týdny vysévat na volné kousky a okraje záhonů: ředkvičku a kopr.

Do útržkového kalendáře si zapište:

týdny až do konce července vysévat: Rané kedlubny, rané zelí, ranou kapustu, raný květák, raný hrášek, ranou fazolku, karotku a vodnici.

Koncem července vysít salát. V srpnu vysít salát, vysévat špenát pro podzim.

Až do konce srpna vysazovat rané kedlubny, raný květák, salát, pór, jahody, rané zelí, ranou kapustu a salát.

Od července až do konce září vysévat špenát.

Mrkev karotka si též zaslouží zvláštní zmínky. Je sladká a nejchutnější i nejzdravější, když je čerstvá. Není ani příliš malá, ani velká. I ten kdo nemá nijak zvlášť dobré zuby, pochutná si na mladé karotce pěkného válečkovitého nebo ředkvičkovitého tvaru. V karotce je množství cukru i vitamínů a jejich šťávy působí blahodárně na zažívací orgány. Pozorujte jen děti, jak jim září oči, když si mohou v zahrádce vytrhnout a schrupnout čerstvou karotku!

Při pěstování mrkve je třeba rozeznávat dva účely. Vysáváme jí, abychom získali velké kořeny pro zimní potřebu. Tu volíme buď odrůdy větších rozměrů, jako Perfektion, St. Valery, nebo mrkev kuchyňskou – jako moravský válec nebo Brunšvickou, Hanácký obr. Vyséváme ji brzy, řídce a ještě ji protrháváme. Sklízíme ji až na podzim a ukládáme do písku do sklepa.

Pěstování pravé karotky je určeno výhradně k získání mladých mrkviček, k okamžité potřebě kuchyně a k jídlu za syrova. K těmto výsevům používáme odrůd rychle rostoucích, krásného, byť i ne velkého tvaru, lákavé, nejlépe živě červené barvy, a typů, které netvoří postranních kořenů. Řídký výsev se brzy protrhá. I po protrhání může však být v řádku více mrkví, poněvadž jakmile se jen trochu vyvinou, již vytrháváme větší mrkvičky pro kuchyň a pro děti. K těmto účelům jsou vhodné tyto odrůdy: pařížská karotka, s tvarem podobným ředkvi, Chantenay a ideální Nantská karotka. Záhon mrkve pro letní potřebu může býti sklizen ve třech měsících po výsevu a opět se může na jiný záhon vysít karotka v červnu, v červenci, v srpnu a ještě doroste pro potřebu kuchyně. Zajímavé je, že v červenci a v srpnu klíčí karotka mnohem rychleji než v dubnu a květnu. Nezapomínejte pří svém osevním plánu na několik sklizní mrkve!

Raný hrášek je nízký. Je to De Grace a Zázrak Ameriky. Čím lepší půda, tím dříve dozrává, což platí o všech raných zeleninách. U odrůdy De Grace se mohou jísti celé lusky, poněvadž nemají vláken (cukrový hrášek). Z fazolek pro brzkou sklizeň je vhodná odrůda Triumf a Císař Vilém. Rané fazolky i raný hrášek na lusky dají nejméně dvě sklizně do roka.

Rané zelí, ranou kapustu, špenát, keřovité fazolky na zeleno, hrášek na lusky, cibuli, někdy salát i rané kedlubny, sejeme a vysazujeme bez mezisadby, nanejvýš vysejeme do nich ředkvičku. Tyto záhony se velmi brzy uvolní. Po nich uvolní záhony raný květák a rané brambory.

Nejdříve se uvolňují záhony po špenátu, ředkvičce, kedlubnech a salátu. Zryjí se, uhrabou a může se sem sázet sadba raných rajských jablíček, nebo pozdní zelí, pozdní kapusta, pozdní květák s mezisadbou raných kedlubnů, podle toho, čeho nejvíce potřebujeme. Můžeme také vysít ještě hrášek.

Pak se uvolňují záhony po raném hrášku, po fazolce. Po pohnojení a porytí záhonů můžeme sázet růžičkovou kapustu, pozdní kedlubny, ale také rané kedlubny jako mezisadbu mezi kedlubny pozdní, i mezi růžičkovou kapustu.

Po sklizni raného zelí, rané kapusty a květáku můžeme vysít špenát pro podzimní sklizeň, vysázet salát a rané kedlubny. Dále v této době (v červnu, červenci a září) vyséváme kopr a ředkvičku, abychom na podzim měli mladou koprovou nať a ředkvičku.

Po raných bramborách a cibuli můžeme vysazovat kedlubny a jahody, vysévat vodnici a špenát. Další možnosti ukazují naše tři obrázky.

Základem tohoto vystupňovaného obhospodařování je znalost životní povahy zeleniny, zda vyžaduje přiměřeného chladu – jako tomu je u salátu a špenátu. Tyto dvě zeleniny nesnášejí vyšších teplot a dlouhých dnů. Pak hned rostou do květu. Proto špenát a salát musejí být sklizeny na sklonku května před příchodem veder a opět můžeme síti v červenci, srpnu a v září, aby nám mohly dát úrodu na podzim. Okurky a rajská jablíčka jsou rostlinami teplomilnými, bohužel také každodenními. Čím více mají tepla a vláhy, tím více rodí. Chladnou vláhu však nesnášejí; v deštivých a chladných létech zklamou úplně. Říká se o nich, že potřebují nahoře „ohníček“ a dole „rybníček“.

Znalost délky života (vegetační doby) jednotlivých druhů a odrůd zelenin je pro vystupňované obhospodařování velmi důležitá. Ředkvička v teplé půdě naroste za tři neděle a přitom má malé listy. Tu je samozřejmé, že se může vysít mezi rostliny, které dlouho klíčí a z počátku pomalu rostou, avšak pro budoucí své velké rozměry musejí být řídce vysévány nebo vysazovány. Ředkvičku vyséváme proto téměř výhradně jako mezisadbu mezi cibuli, česnek, mrkev, petržel, červenou řepu, pozdní zelí apod. dokonce se osvědčuje dáti při setí trochu ředkvičkového semene do semene mrkve nebo petržele, pastináku neb černého kořene a vysít tuto směs (např. petržel se ředkvičkou) do řádků. Ředkvička vzchází ve čtyřech, pěti dnech a ukazuje, kde jsou řádky petržele. Můžeme pak, ještě než vzejde petržel, záhon plet i okopávat. Sazenice ředkvičky brzy vytrháme a petržel výsevem ředkvičky jen získala.

Salát při dostatečné vláze roste velmi čile a jeho tvar je zploštělý, nízký, mnoho místa nezabírající. Jakmile hlávka dospěje, musíme ji vyříznouti, aby nerostla do květu; od polovice června salát v hlávce vůbec těžko vydrží, je již příliš teplo a dlouhý den. Košťáloviny (zelí, květák, kapusta) rostou z počátku velmi zvolna a do výšky; rovněž tak je tomu u celeru. Mezi tuto zeleninu dáváme salát nebo rané kedlubny, které mají podobný vzrůst, jako salát. Okurky a rajská jablíčka se vysazují až v květnu, a k tomu ještě velmi řídce. Plný měsíc, než je vysázíme, může zde růsti salát i kedlubny. Rajská jablíčka se nasázejí do salátu nebo do kedlubnů. Po sklizni této mezisadby jsou už sazenice rajských jablíček velké. Okopeme je a přihnojíme hnojivy i kompostem.

Osevní plánek nám dá potom také přehled o postupu práce a můžeme se na každou práci řádně připravit. Do plánku poznamenáme na každý záhon, co a kdy tam nasejeme nebo nasázíme. Současně si poznamenáme, budeme-li po první sklizni pěstovat ještě druhou sklizeň.

I nejmenší zahrádka má mít po záhonku petržele, mrkve, trochu kopru, celeru, česneku, póru, pažitky a rajských jablíček spolu s ředkvičkou. Je-li dostatek místa, nasázíme si ještě salát, hrášek a kedlubny.

Každému zahrádkáři značně ulehčí práci s vypracováním osevního plánku a objednávky tabulka, v níž nalezneme potřebné množství semene a sazenic jednotlivých druhů zelenin, vždy na 10 m². kdo má menší záhon – třeba 5 m² – použije polovičních dávek, na 2,50 m² čtvrtinu dávky a podobně.

Málokdo si uvědomuje, jak významným organisátorem a vedoucím se stává každý, kdo vnikne do hospodářství třeba malé rodinné zahrádky. Zde se nalézají sta a často i tisíce sazenic, které se mají vzájemně doplňovat, jindy opět je nutno vystřídat osázení zcela jinými druhy. Každá skupina rostlinek chce být vedena, potřebuje v pravý čas a v pravé míře lidské pomoci.

Za trochu počáteční duševní námahy a trpělivosti, jíž bylo třeba k zvládnutí potřebných zahrádkářsko-zemědělských vědomostí, stává se člověk ve své zahrádce vládcem a zakouší všechny radosti vyhrazené jen vedoucím: radost z vedení tolika živých jedinců i radost z tvůrčí spolupráce.

Pěstujeme-li v zahrádce zeleninu, nejde ani tak o úspory, jako o skutečnost, že při pěstování zeleniny se seznámíte s životem rostlin nejrychleji, poněvadž úroda vás láká i popohání a je  zároveň měřítkem vašich znalostí a vaší  odborné dovednosti.

Neocenitelnou skutečností při pěstování zeleniny je, že získáváte ze svých záhonů čerstvou zeleninu a řadu jejich plodů,jež lze jísti v čerstvém stavu, jako rajská jablíčka, ředkvičku, kedlubny, hrách a mrkev. To, co sklidíte ze své zahrádky, bude vám chutnat nejlépe. Je na tom vaše starostlivost, vaše naděje a radosti, vaše odpracované chvíle a vaše vzpomínky. To, co vlastní rukou vyrobíme a vypěstujeme, dává nejvíce radosti.